Byla jsem závislá od první chvíle, kdy jsem se napila, říká bývalá alkoholička

„Dnes už vím, že jsem byla závislá od první chvíle, kdy jsem se napila, což bylo v šestnácti letech,“ říká Taťána Machová, jedna z bývalých alkoholiček, které absolvovaly léčbu na Klinice adiktologie VFN v Praze. „Alkohol mi pomáhal se uvolnit. Když jste člověk jako já, který se stydí mluvit třeba i mezi kamarády, tak využíváte každé příležitosti, kdy se napijete,“ svěřila se.

Problémy s alkoholem si Taťána dlouho nepřipouštěla. „Dávala jsem si panáky před pracovním pohovorem nebo před obhajobou diplomové práce, abych se nebála. Říkala jsem si, že spousta lidí si dává panáka na kuráž. Akorát v průběhu času postupně přidáváte,“ vypráví.

Typickou pacientkou léčebny jsou dnes ženy ve věku mezi 40 a 60, většinou bez partnera nebo s partnerem alkoholikem. Podle přednosty Kliniky adiktologie VFN a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (UK) Michala Miovského je ženské pití alkoholu stigmatizované, ženy proto svou závislost do poslední možné chvíle tají.

Přestože Taťána chtěla abstinovat, bez alkoholu vydržela jen čtrnáct dní. „Pak jednou cestou do práce jsem si koupila flašku a do té práce už jsem nedojela. Z toho dne si pamatuji jen to, že jsem se probudila někde na benzince a později někde v Praze v parku. Tenhle den byla poslední kapka, kdy jsem si uvědomila, že jsem ztratila kontrolu nad životem,“ vzpomíná na svůj sedmadvacátý rok života.

Na problémy spojené s alkoholem umírá v Česku ročně okolo šesti tisíc lidí. „Umírají bezprostředně na nějaké vážné komplikace nemírného pití, nejčastěji jde o jaterní poruchy nebo intoxikaci alkoholem,” vysvětluje primář Kliniky adiktologie VFN a 1. lékařské fakulty UK Petr Popov.

Taťány poslední odstrašující zážitek byl i pro ni impuzem, díky němuž se rozhodla začít s léčbou a změnit svůj životní styl. Přestože začátky v léčebně popisuje jako velmi těžké, nyní je za ni vděčná. „Ze začátku léčby se mi chtělo utéct. Bylo to hodně náročné, taková vojna. Teď ale říkám, že jsem se díky ní znovu narodila,“ říká Taťána, která abstinuje již třináctý rok.

Za 50 let existence prošlo Klinikou adiktologie VFN asi pět a půl tisíce žen s podobným příběhem jako ona, z toho každá pátá byla zaměstnankyně ve zdravotnictví. Kromě závislosti na alkoholu se léčily ze závislostí na dalších návykových látkách.

„Celkem je tu asi 63 lůžek pro muže i pro ženy, většinou bývají obsazená. Máme i ambulance, kde máme dětské pacienty, ale u těch se jedná spíš o procesuální závislosti, například problém s užíváním komunikačních technologií. Léčíme tedy i jiné závislosti než látkové,“ uvádí primář Popov.

Zatímco dříve měli sklon k závislostem spíše muži, dnes se poměr závislých žen a mužů vyrovnává. „Počet závislých žen postupně narůstá. Tento trend je patrný i u nejmladších skupin,“ udává přednosta Kliniky adiktologie VFN v Praze Michal Miovský.

Během pandemie podle něj většina populace konzumaci návykových látek spíše omezila. Velmi negativní dopad měla ale v případě rizikových skupin, které snášely toto krizové období hůře. Skokový nárůst v počtu závislých žen tak odborníci pozorují například mezi matkami samoživitelkami.

„Lidé, kteří s alkoholem neměli vážný problém, měli tendenci konzumaci omezit, zatímco lidí, kteří byli v riziku, například byli v kategorii problémové nebo škodlivé pití, konzumaci alkoholu ještě zvýšili,“ doplňuje Petr Popov. Za nejproblémovější skupinu považuje věkovou kategorii okolo čtyřiceti let bez rozdílu pohlaví.

Běžná léčba na Klinice adiktologie trvá několik měsíců. Po ní mohou pacienti nastoupit do tzv. programu následné péče, který může trvat až deset let. Umožňuje lidem vrátit se do své původní profese a není zaměřen jen na dosažení abstinence, ale také na udržení zdravého životního stylu.

„Na rozdíl od vžitého povědomí o tom, že léčba závislostí nemá smysl, my dokazujeme opak. Víc než čtvrtina pacientů rok od jediné základní léčby abstinuje. Více než 50 % je těch, u kterých se jedná o krátkodobý relaps, po kterém se rychle stabilizují, když se vrátí do kontaktu s naší léčebnou institucí, a chtějí abstinovat dál,” říká Petr Popov.

„Bez alkoholu se dnes bavím mnohem víc než dřív, což pro mne kdysi bylo nepředstavitelné. Jsem vděčná za to, že dnes dokážu prožívat život a bavit se i se střízlivou hlavou,” svěřuje se Taťána Machová s úsměvem na tváři.