Článek
Teprve po vyjasnění takových požadavků na národní úrovni by bylo nutné jednat o jejich případné podpoře na úrovni zbývajících členských států EU, uvedl Buzek.
Ke Klausovým požadavkům se v pátek vyjádřil i ministr zahraničí Jan Kohout. Prostřednictvím svého mluvčího Milana Řepky vzkázal, že o nich nemá žádné podrobnosti. Prezident postup s diplomacií zřejmě nekonzultoval.
Ke Klausovi se zatím nevyjádřil ani premiér Jan Fischer. Sám prezident chce své požadavky specifikovat až ve chvíli, kdy o Lisabonské smlouvě rozhodne Ústavní soud.
Fischer přesvědčuje EU
K návštěvě šéfa europarlamentu upírá pozornost celá Evropa. Klausův podpis pod Lisabonskou smlouvou je totiž poslední překážkou pro ukončení její ratifikace v celé unii. Prezident poté, co dohodu schválil parlament, podepsání oddálil, aby poskytl čas pro podání druhé stížnosti skupiny senátorů k Ústavnímu soudu. Ten pak Klausovi zakázal smlouvu podepsat, dokud o věci nerozhodne.
Zatímco Fischer ještě ve čtvrtek ujišťoval švédského premiéra Fredrika Reinfeldta, který v současnosti předsedá radě EU, šéfa Evropské komise Josého Barrosa a Buzka o tom, že v případě zamítnutí senátní stížnosti nebude již Klausovi nic bránit v podepsání, prezident jen o několik hodin později překvapil další podmínkou.
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.
V telefonickém rozhovoru s Reinfeldtem si prezident vymínil dodatek k Lisabonu, který by měl obsahovat dvě věty týkající se listiny základních práv. „Řekl, že chce, aby to přijala Rada EU. Řekl jsem mu, že to je špatná zpráva ve špatný čas pro EU,“ prohlásil po rozhovoru s Klausem Reinfeldt.