Budoucí ministr pro Evropu Bek: Neříkat „Vánoce“ je pro mě nepřijatelné

V první chvíli bude mít nejvíce práce s přípravou českého předsednictví, které se odehraje v druhé polovině příštího roku. Ale kromě toho bude mít na starosti také koordinaci evropské politiky mezi jednotlivými resorty.

Rozlišil bych dvě roviny přípravy. První je technicko-obsahová, která je věcí Úřadu vlády, a tam se pokračuje kupředu standardním způsobem. Na úřednické úrovni probíhala diskuse o možných prioritách a tématech. V tomhle směru si myslím, že není pozdě. Na vládě, která nastoupí, je, aby pak zúžila výběr priorit a stanovila highlighty.

Jiná věc je finanční zabezpečení předsednictví, kde se dosluhující vláda rozhodla hodně šetřit. Původní návrh byl velmi nízký, a pak ho v září korigovala a navýšila rozpočet o 200 milionů korun. To je ale rozpočet, který zůstává ve srovnání s jinými zeměmi velmi nízký. Navíc vzniká obava, zda rychlá inflace, kterou teď máme v ČR, a zvyšování mezd nevyvolá ještě zvýšené nároky na rozpočet. To se neprojevuje teď, ale až to předsednictví začne. Myslím, že také o rozpočtu musíme ve vládě vážně jednat.

Agenda ČR je z velké části dána zvenku tempem, jak se připravuje česká legislativa. Očekáváme, že na ČR padne finalizace několika klíčových legislativních aktů – velký balíček Fit for 55, což jsou legislativní nástroje pro dosažení klimatických cílů EU, digitální agenda a zřejmě migrace. To jsou závažná témata, ve kterých ČR bude vystupovat v roli moderátora evropské diskuse a shody mezi Evropským parlamentem a Evropskou radou.

Předsednická země musí v době předsednictví trochu zapomenout na vlastní perspektivu, anebo velmi obratně postupovat diplomaticky tak, že si nějaká jiná členská země osvojí naši agendu a perspektivu a bude trochu bojovat za nás...

Myslím, že klíčové téma z pohledu ČR je třeba otevření cesty k jaderné energetice v budoucím energetickém mixu. A tam máme nepochybně společný zájem s Francií, která bude tohle téma nepochybně hájit. ČR je v podobné pozici.

A možná i některé společné zájmy s Německem třeba v plynu, který by měl být uznán jako přechodné řešení pro snižování emisí.

Zrovna tohle bych vládě nevyčítal. Dlouhodobě existuje v ČR silný politický konsensus o tom, že zrovna jádro má být součástí energetického mixu. Existují určité rozdíly v názorech na to, zda máme ještě budovat velké reaktory, které dnes máme.

Nemohl to prosadit, protože finální podoba legislativních evropských opatření se teprve formuje. Takže ČR hájila tuhle pozici v debatě a bude i po změně vlády. Pokud jde o rozhodnutí o tzv. taxonomii, v níž se objeví snad jádro, jeho konečná podoba bude představena teprve v budoucnosti.

Jsme v téhle věci s panem premiérem (Petrem) Fialou (ODS) za jedno a jsme realisté. Nemyslíme, že by se měla polovina aktiv vysunout mimo Prahu. To už není proveditelné. Na to nemáme peníze.

Spíše chceme, aby se jednotky akcí, které mohou poutat pozornost, mohly dostat mimo Prahu, pokud na tom budou ochotny spolupracovat kraje, případně hostitelská města. A pak se dá rozložit finanční dopad na více aktérů. Tam, kde v tom budou regiony vidět velký přínos pro svoji propagaci a rozvoj kontaktů směrem k EU, to má smysl.

Neobávám. Ony tady zkrátka jsou. A rozdíly jsou nejenom mezi těmi stranami, ale když se podíváme na názorové rozdíly uvnitř těch stran, tak jsou podobně velké. V ODS nebo STAN existuje konzervativnější a více proevropské křídlo.

Důležité je, aby partnerské strany v koalici dokázaly rychle identifikovat společného jmenovatele svých postojů, kde to bude možné, a zároveň hledali cestu, jak zacházet s prioritami svých programů, kde shodu nenajdou.

Samozřejmě bude vláda muset hledat zase nějakou střízlivou rozumnou pozici ve všech politických debatách. Na národní i evropské úrovni občas zaznívají velmi krajní hlasy a stanoviska. Důležitý je potom výsledek. Jako v příkladu, o kterém jste hovořila, kdy potom došlo k nějaké korekci.

To určitě pro mě jako Mikuláše Beka není přijatelné.

V mém případě bych řekl, že přátelsky. Nevraceli jsme se k našimi minulým sporům. Vedli jsme rozhovor o prioritách českého předsednictví, pojetí funkce ministra a úkolech, které by měl plnit, a také mých kvalifikačních předpokladech.

Nevím, jestli jsou zapomenuty, ale prezident ani já jsme se k nim nevraceli. Otevřeli jsme debatu o spolupráci budoucí vlády s prezidentem v době předsednictví, respektive jsme se shodli na tom, že by bylo dobře, abychom to téma diskutovali ještě v budoucnu.

Od rozhovoru s prezidentem jsem si uložil, že budu vlastně mluvit jenom o tom, kde se to týká buď mé kompetence budoucího ministra, anebo věcí, na nichž je stoprocentní shoda v koalici.

Protože si myslím, že jsem tou schůzkou vkročil jednou nohou do úřadu. A považuji za hrozně důležité, aby ministr pro evropské záležitosti hájil svůj pohled na věc vůči vládě uvnitř, ale směrem k veřejnosti důsledně vládní pozice. (…) Nemůže si dovolit luxus, že bude do veřejné debaty vypouštět své osobní názory, protože tím ztratí možnost být koordinátorem, který mluví trochu do všech resortů ostatních.

Vláda o tom neměla příležitost jednat…

Zkrátka je to otázka, kde se musí velmi vážit pro a proti, než vláda řekne jasné stanovisko.

V řadě resortů bychom našli nějakou pozici stran, která může být odlišná. (…) Nový šéf diplomacie, pokud bude moudrý, bude muset v některých vyjádřeních čekat na vyjasnění pozice vlády. Vlastně je velmi nevděčné a riskantní pozice deklarovat předem.

Myslím, že kolem V4 není potřeba vést nějakou vyhrocenou diskusi. To je formát spolupráce, který je zavedený. (…) Má to vykrystalizovanou institucionální podobu.

Jenom opakovaně říkám, že považuji za chybu, že jsme od vstupu do EU nedovedli budovat podobně intenzivní vztahy s dalšími partnery. Nemusí se to pojmenovávat a vznikat z toho takové uskupení. (…) Když jsem vstupoval do evropského výboru Senátu, litoval jsem, že existuje pravidelné setkání v rámci V4, a ne s rakouskými nebo německými kolegy. Pojďme se pokusit lépe nastavit vztahy s dalšími partnery, se kterými máme k řešení řadu naléhavých problémů.

Premiér Babiš k tomu měl určitý sklon. Pokud sám čelil podezření ze střetu zájmů, a měl tak velký reputační problém na evropské úrovni, možná tíhl k hledání spojenců, kteří mají sice trochu jiné, ale v zásadě obdobné názorové střety s EU.

Musíme s tím počítat a vést intenzivní debatu s našimi polskými a maďarskými protějšky. Nedělám si velké iluze o mesiášské roli ČR při mediaci těchto střetů, ale můžeme se o to minimálně pokusit.

Člověk, který dokáže jednat velmi cílevědomě, a přitom nepolarizovat své spolupracovníky. Dokáže delegovat pravomoci. (...) Což je třeba velký rozdíl proti manažerskému stylu premiéra Babiše, který je proslulý svým mikromanagementem.

Určitě. Jsme osobní přátelé. (…) To ale neznamená, že máme na všechno stejný názor. Už proto jsem dnes členem STAN a on je předsedou ODS. To přátelství není založeno na tom, že bychom měli stejný politický názor, byť v řadě věcí blízký.

Přiznám se, že moje základní nastavení v pohledu třeba na evropskou pohledu je o poznání vstřícnější vůči EU, než je mainstream ODS.

Doufám, že celé čtyři roky. (…) To je zbožné přání. Samozřejmě realisticky vím, že v politice je možné všechno.