Článek
„Imunita patří k řečem, k hlasování, k výrokům (poslanců) tam, kde je to funkční. Aby tímto institutem byla kryta jakákoli činnost v parlamentu, třeba když se poslanci poperou a vytáhnou nože v parlamentní restauraci… Chtěl bych pak vidět, kdo nakreslí tu hranici, co se smí,“ uvedl soudce.
Podle Baxy udělal Nejvyšší soud chybu, když hned po usnesení o vynětí poslanců z kompetence policie nepřinesl i podrobné odůvodnění svého kroku. To následovalo až s odstupem týdne.
„Ta věc byla velmi nová, velmi originální, a o to důležitější bylo třeba říci, proč tento názor Nejvyšší soud zaujal. I následná diskuse svědčí o tom, že rozhodnutí každý pochopil po svém,“ podotkl Baxa. Rozhodnutí soudu tak podle něj v prvních dnech po propuštění exposlanců z vazby nepřineslo náležité zklidnění situace.
Všechno je jednou poprvé
Že by Nejvyšší soud svým výkladem ústavy imunitu zákonodárců fakticky rozšířil, Baxa přímo neřekl.
„Všechno je jednou poprvé. Možná, že s tím názorem budeme dál žít, že ho nikdo regulérním způsobem nepřekoná, nezpochybní, nepřekryje a bude to takhle. To není diskuse nad rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale nad rozsahem imunity, jak je vymezena,“ uvedl soudce.
Každopádně bude podle jeho slov do budoucna poslanecká imunita předmětem právních sporů. „Právníci se budou dohadovat, když se bude něco domlouvat ve dveřích Sněmovny, jestli to bylo už venku nebo ještě ve vestibulu,“ dodal Baxa.