Bublající záchody předzvěstí velké vody. V Troubkách je slyšeli i nyní

Největší nebezpečí očekávali v Troubkách v noci na pondělí 16. září. Mnoho lidí ale kvůli obavám z rabování zůstalo i tak doma a věřilo, že povodně se obci tentokrát vyhnou. Což se na rozdíl od minulosti také stalo.

Nejvíce zasaženy byly Troubky v červenci roku 1997, kdy se staly symbolem tehdejších povodní. Hladina vody mezi domy tehdy dosahovala výšky 1,3 metru. Další velká voda se vesnicí prohnala v roce 2010. V roce 1997 jen v Troubkách při povodních zemřelo devět lidí. K zemi muselo jít tři sta domů. Základní obnova obce trvala dalších šest let.

„Kolem domu nám tehdy teklo 1,2 metru vody. Byl to proud, který vás mohl okamžitě stáhnout s sebou. Schovali jsme se celá rodina na půdu. A později jsme přeskočili přes půdní okénko do lopaty bagru, který nás převezl do bezpečí. Vlezli jsme se tam čtyři lidé. A ještě i nějaké místo zbylo,“ zavzpomínala dnes už s úsměvem Věra Boehmová, která žije v domku s číslem popisným 336.

Před sedmadvaceti lety si přitom prožila chvíle hrůzy. K zemi musel jít i dům, ve kterém žila. Přišla nejen ztráta přístřeší, ale i nejistota, co bude dál. „Náš i vedlejší domek v řadové zástavbě musely být zbourány. Stejně jako většina domů v ulici. Otec se ale rozhodl, že postavíme další dům. Bylo mu 66 let, když začínal stavět. Měl obdivuhodné odhodlání. Zažil i povodeň v roce 2010. Ale v novém domě se cítil bezpečně. Kdežto my pobíhali všude kolem a měřili jsme na schodkách výšku hladiny. Oddychli jsme si, až když voda přestala stoupat,“ podotkla Věra Boehmová, která v Troubkách žije od narození.

Strach měla s celou svou rodinou i nyní. „To ano. I když jsme měli spoustu informací. V jednu chvíli měla Bečva 6,4 metru. To jsme si říkali, že je pohoda. Za pět hodin přepočítané, začalo pršet v Beskydech. Najednou byla hladina 6,8 metru, a to už si říkáte, kde to skončí? Při povodni v roce 2010 byla totiž výška hladiny 6,95 metru. Říkali jsme si, že letos už při 6,85 metru by se voda do vesnice dostala. Naštěstí ale hasiči zpevnili nedaleký val. Tím nás zachránili. Neuvěřitelné,“ dodala Věra Boehmová.

Tentokrát měla věci včas vystěhované do vyšších pater. „I slepice jsme raději dali na verandu. Šla jsem spát s tím, že nás probudí voda. Ta přichází, když začnou bublat záchody. A i nyní v noci zabublaly. Vzbudilo mě to. O to víc mě pak ráno překvapilo, že voda nikde nebyla,“ poznamenala Věra Boehmová.

Jeden z mála objektů, který na hlavní třídě „přežil“ ničivou povodeň z roku 1997, byl červený rodinný dům s číslem popisným 14. Žije v něm Jarmila Smolková, která se do Troubek přivdala v roce 1980.

„Postavili jsme si ho s manželem po svatbě v roce 1981. Při prvních povodních jsme měli metr deset v průjezdu, na zahradě a kolem domu. Zatopený sklep a chodby. Do dalších místností se voda nedostala, máme je umístěné výš od země. A chodbu, tu jsme po zkušenostech z devadesátého sedmého taky přebudovali,“ přiblížila Jarmila Smolková. I když její dům vydržel, musela překonávat slzy, když sledovala bagry a buldozery, jak v roce 1997 strhávají jiné domy v okolí.

V květnu 2010 si s manželem myslela, že další voda se přes obec nemůže přehnat. „Zas nás to ale překvapilo. Opět zatopený sklep, ale tentokrát to nebyla tak velká vrstva bláta. A letos? Báli jsme se. Tři dny před povodní jsme všechno vyklízeli do výše položených místností. Díky informacím od meteorologů jsme všechno stíhali. Všichni tady se chystali na velkou vodu,“ uvedla Jarmila Smolková.

Voda se při obou předchozích povodních dostala pokaždé i do kostela a sousední fary uprostřed vesnice, jak je patrné z dalších snímků.

Věra Boehmová si na závěr vzpomněla, jak jí babička povídala o svém dětství, mimo jiné o vodě, která se prohnala obcí.

„Jak třeba dříve děti plavaly na neckách po cestě, když se na ni vylila voda. Silnice byly dříve níž, na rozdíl od domů podél nich, a sloužily coby odvod vody. Níž byl i parčík na návsi, možná sloužil jako přirozený poldr. Povodně v roce 1997, které do obce přitáhly obrovské množství bahna, zvedly všechno v dědině o pár desítek centimetrů. A navíc se stále zvedají silnice. Tady mezi silnicí a protější zídkou u fary bývala dřív například dolina určená k odvodu vody k níže položenému parku a ven z obce. Byla to taková svodnice přes Troubky,“ dodala Věra Boehmová.