Brno vítalo svoje olympijské hrdiny

Možná, že nejnáročnější část cesty z Japonska nebyl překvapivě let z Tokia do Prahy, který reprezentanti v trapu absolvovali v pohodlné byznys třídě, kde mohli podle svých slov spát i slavit, a kdy letadlo polykalo stovky kilometrů za hodinu. Pravý očistec totiž nastal až na dálnici D1, cesta z Prahy do Brna se kvůli kolonám protáhla o více jak dvě hodiny.

Nakonec ale po třetí hodině odpoledne oba kamarádi křepce vyběhli na festivalové pódium. Mezi stovkami fanoušků byli přitom i jejich známí a kamarádi z nedalekých Rajhradic a Holasic, kteří o sobě dávali náležitě vědět.

„Je to fantastické, tolik lidí jsme tady nečekali. Střelba přeci jen není tak populární jako ostatní sporty. A vidím tady spoustu známých z Rajhradic, díky, že jste došli,“ mával do publika Lipták.

„Snažili jsme se udělat dobrou reklamu našemu sportu. O našem rozstřelu ve finále se mluvilo nejen v Čechách, ale i ve světě. A o to šlo nejvíc, ukázat, že se zbraněmi je možnost tak to se bavit, a ne dělat ty ostatní věci. A já budu jen rád, když se k nám přidá nějaká mládež,“ lákal zájemce o brokovou střelbu Kostelecký.

Na pódiu s oběma hrdiny křepčila i Kateřina Emmons, rozená Kůrková, trojnásobná olympijská medailistka, nebo jejich trenér střelců Petr Hrdlička, olympijský vítěz z Barcelony. „Tohle, kluci, co jste udělali, to se zapíše do historie,“ neskrýval Hrdlička dojetí.

A nakonec došlo i na zpěv. Po návratu ze závodu do olympijské vesnice totiž Lipták s Kosteleckým zpívali hit Hany Zagorové Mimořádná linka (Praha-Tokio). „Hanka Zagorová nám volala do auta, no opravdu!“ smál se Kostelecký, aby pak spolu s Liptákem a prezidentem Českého střeleckého svazu Jiřím Streitem do mikrofonu srdnatě pěl známou píseň.

Než se oba medailisté dostali za svými rodinami, čekala je ještě střelba na festivalové střelnici a pak autogramiáda. A pak už honem domů, za Brno, do Rajhradic a Holasic.