Článek
V České republice slouží pro duševně nemocné či zcela nepříčetné pachatele dvě zařízení, kromě Brna je detenční ústav ještě v Opavě. Momentálně byly ale kapacity obou zařízení zcela zaplněné.
„Nebylo ani jedno volné místo pro případné nové chovance,“ upozornil generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal, že desetimiliónová investice by měla zatím tento problém vyřešit.
Personál na pečlivě střeženém oddělení nemá mnohdy s chovanci jednoduchou práci. „Máme tady třeba jednu osobu, která se snaží vytopit si celu, takže pouští vodu. Když se to nepovede, tak pomaže exkrementy celé zdi. Přechází k nám třeba i lidé, kteří měli původně jen ochrannou ústavní léčbu, ale ta nebyla dostatečná. Jeden z chovanců zabil své dva spolubydlící v léčebnách,“ popsala mluvčí věznice Dana Krejčířová.
U některých z chovanců je jejich pobyt na detenci vzhledem k jejich onemocnění téměř jistě doživotní, u jiných je naděje na zlepšení. To v pravidelných intervalech zkoumají znalci a někteří chovanci se tak mohou po letech v detenci vrátit například do ústavu. Naopak někteří odsouzení zločinci si musí nejprve odkroutit svůj trest v klasické věznici a poté ještě putují do detence.
Ředitel brněnské věznice Dušan Gáč potvrdil, že přes veškerá úskalí se personál snaží s chovanci terapeuticky pracovat. „Dva našli uplatnění ve vězeňské prádelně. Chtěli bychom, aby jich pracovalo více, ale je to velmi složité,“ přiznal Gáč.
Při práci má chovance na povel speciální pedagog František Satala.
„Je to organizačně velmi náročné. Mohou pracovat jen tak dvě tři hodině denně, neudrží dlouho pozornost, musí kromě toho absolvovat terapie a další věci. Zvládají ovládat pračku, žehlí prádlo, skládají ho. Vše samozřejmě pod přísným dohledem,“ vysvětlil Satala.