Brabec: Změnu klimatu už nezastavíme, lze ji jen zpomalit

Je to něco zcela bezprecedentního podobně jako v případě kůrovcové kalamity, nic takového jsme my ani naši předci nezažili. Srovnatelnou kůrovcovou kalamitu jsme neměli mnoho set let. V případě sucha se odborníci shodují na tom, že v minulosti sice byly suché roky, třeba jeden nebo dva v řadě, ale že by bylo kumulativně šest suchých let za sebou je naprosto mimořádné. Jen největší klimatičtí skeptici, kterých ale výrazně ubývá, to považují za něco, co je normální. Myslím, že my ostatní vidíme, že to normální není. Čelíme něčemu, co ale nepostihuje jen Českou republiku. Třeba sousední Polsko zažívá nejhorší sucho za posledních tisíc let.

Na rovinu si musíme říci, že se změnou klimatu můžeme udělat relativně málo. Můžeme ji maximálně zpomalit, ale velmi pravděpodobně ji nezastavíme. Evropa představuje asi devět procent světových emisí. Pokud nebude existovat globální solidarita, hlavně těch velkých emitentů, tak máme všichni hodně velký problém. Z mého pohledu musíme Českou republiku připravit na to, co se děje a co ještě přijde. Musíme reagovat na stav, který se ale posledních sto let řešil úplně obráceně. Tady vede linie mezi některými aktivisty a mezi vládou. Někteří lidé totiž říkají, dejte maximum peněz do zmírnění klimatické změny, za každou cenu, ale my říkáme, nemáme to sami ve vlastních rukou. To není pokrytecké ani alibistické, to je realita! Plníme a dál budeme plnit závazky vyplývající ze všech závazků Evropské unie i Pařížské dohody, ale považuji za vrcholně odpovědné být připraveni i na krizové scénáře.

Ale adaptační opatření v rukou máme, v tom je ten klíč. V Česku byl dlouhodobě pocit vodního blahobytu a říkalo se, že voda nám spíš škodí, a tak ji musíme dostat z krajiny pryč. Takže ještě před 80 lety jsme měli o milion hektarů mokřadů víc. Ty jsme vysušili, meliorovali, odvodnili, a to třeba i na Šumavě, kde se pět tisíc hektarů mokřadů a rašelinišť cíleně vysušovalo. Musíme důsledně a koncepčně znovu vracet vodu do krajiny, aby nám v ní co nejdéle zůstávala.

Ještě před sedmi lety se sucho vůbec jako problém v naší společnosti nebralo. Proto máme těžší pozici, ztratili jsem čas, nepřipravovali jsme se na to. Když jsem přišel na ministerstvo v lednu 2014 a začal mluvit o suchu jako o jedné z priorit, spousta lidí se mi smála nebo kroutila hlavou, za problém se považovaly pouze povodně. Říkal jsem, naslouchejte vědcům, kteří už dlouhou dobu poukazovali na to, že povodně a sucho jsou dvě strany jedné mince. To znamená, že tyto dva jevy se budou vyskytovat společně, dříve nás trápily více povodně, teď to bude velmi pravděpodobně sucho. Klimatická změna přichází a její rychlost je bezprecedentní. To, co klimatologové očekávali podle svých modelů v roce 2050, zažíváme už teď.

Vlak jede hrozně rychle, my za ním běžíme, chytáme se posledního vagonu a já doufám, že už jsme se ho chytli, abychom se ho pokusili zabrzdit. Můžeme se bavit o tom, zda budeme mít v Evropě klimatickou neutralitu v roce 2050 nebo 2060, ale kéž by jí dosáhli největší emitenti, jako jsou Čína nebo Spojené státy, kéž by se tím takto intenzivně, jako se tím zabývá Evropa, zabývaly ostatní velmoci. Jenom tak máme šanci alespoň zpomalit nárůst průměrných teplot.

Určitě ano. Třeba i proto, že když snižujete emise CO2, klesají i emise ostatních znečisťujících látek, jako jsou oxidy dusíku nebo prachové mikročástice ať už v energetice, průmyslu, nebo i v dopravě. Koncentrace CO2 v atmosféře jsou podle klimatologů momentálně nejvyšší za posledních až milion let. Je jasné, že největší rezervy máme v energetice. Pokud odejdeme od uhlí, jsme schopni emise výrazně snížit. Pro ilustraci pouze dvě ze stávajících hnědouhelných elektráren mají emise srovnatelné se všemi osobními auty v České republice. Když se to snažím přiblížit svým synům, říkám jim, že příroda ukládala do rostlin uhlík stovky milionů let a my jsme to za 250 let spálili. Uvolnili jsme stovky miliard tun uhlíku do atmosféry, které příroda moudře ukládala. To je strašná rána do milion let trvající rovnováhy, ale pořád máme šanci to alespoň zpomalit.

Emise CO2 celosvětově rostou, byť Evropa sama je snižuje. A čím dál víc zvyšují emise rozvojové státy. Ty obrovsky lidnaté země, jako Indie, Pákistán i celá Afrika, se chtějí mít lépe, a to všechno jsou emise CO2. Tyhle země dnes bohatému západnímu světu říkají: Vy jste si žili mnoho let v luxusu, od průmyslové revoluce jste zvyšovali koncentrace CO2. Teď od nás chcete, abychom se my uskromnili? Tak nám to zaplaťte! A v tom je největší, vpravdě kolosální výzva pro celý svět. Protože bez snížení spotřeby, spíše tedy někdy šílené nadspotřeby, nemáme šanci něco zásadně změnit.

Jak všichni víme, jsme střecha Evropy, kde velké řeky pramení, ale odtékají do zahraničí. Žádná velká řeka k nám nepřitéká. To je naše specifická pozice oproti řadě sousedních zemí, kterými veletoky protékají nebo tam mají moře. Proto co si nezadržíme, to nemáme.

Za posledních pět let jsme udělali mnoho tisíc projektů na zadržení vody v krajině. Dělicí linie, která se dříve vedla mezi ministerstvy životního prostředí a zemědělství, které dlouhodobě soupeřily o vliv nad vodou, se vedla docela nešťastně mezi takzvaným „betonem“ a přírodě blízkými opatřeními. Poslední léta se nám dařilo dohodnout, napřed s ministrem Jurečkou a nyní i s kolegou Tomanem, na tom, že se musí vše dělat současně. Za posledních sto let jsme rozorali 800 tisíc kilometrů mezí, 120 tisíc kilometrů polních cest, délka říčních toků se snížila o 30 procent. To dnes vracíme zpět.

Další věcí je zadržení vody ve městech, proto jsme připravili program Velká dešťovka. Na našem území naprší a nasněží obrovské množství vody. Je to 60 miliard kubíků ročně a jen jedno procento spotřebujeme jako pitnou vodu, takže je tady pořád obrovská rezerva. Snažíme se obce silně motivovat, aby vodu zadržovaly, dešťovou vodu využily, sváděly odpadní vodu do nádrží a využily ji. Existuje i program Dešťovka pro občany, kdy mohou získat zádržné nádrže nejen na zalévání, ale třeba i splachování WC. Splachovat záchody pitnou vodou je barbarství.

Ve velkých městech jsou lidé zvyklí, že voda bude vždycky, ale jsou stovky obcí, které jsou závislé na mělkých studních, které dříve fungovaly 150 až 200 let. Během posledních dvou až tří let vysychají. Nabízíme nové zdroje vody, dáváme dotace na nové studny, vrty. Zdůrazňuji ale, že je to krizová varianta, protože pokud to bude takto pokračovat, tak za dalších deset až patnáct let nebude ani to stačit. Proto budeme budovat i velké přivaděče vody mezi regiony, třeba voda z Ohře půjde na Rakovnicko, povede se voda na jižní Moravu. Dnes se staví několik velkých vodárenských nádrží, jsou vytipované desítky dal ších oblastí. Velkou rezervu z hlediska udržení vody mají zemědělci, i když u nich v posledním roce vidím obrovskou změnu. O vodu sami přicházejí a chtějí pomoci. Už jsou stovky případů, kdy si na vlastních produkčních plochách obnovují třeba rybníky nebo mokřady, které dříve meliorovali.

Domnívám se, že kdyby se začalo něco aktivně dělat před 15 lety, měli jsme větší šanci. Ale v té době mnozí politici včetně některých českých hlasitě říkali, že žádná klimatická změna neexistuje, a i kdyby, rozhodně se na ní člověk nepodílí.

Už před několika lety jsme intenzivně jednali s automobilkami. Na stole byl právě německý model podpory pro občany, tedy polovina podpory od státu a polovina od výrobců, ale automobilky na něj neslyšely. Jako ministerstvo jsme samostatně rozjeli za stovky milionů korun podporu elektromobility pro obce a kraje už před třemi lety. Z Nové zelené úsporám dotujeme lidem pořízení jak akumulátorů třeba i na nabíjení elektromobilů, tak i fotovoltaické panely. Můj osobní názor je, že je třeba podpořit z pozice státu především infrastrukturu, to znamená výstavbu dobíjecích stanic. A už dnes jich stovky vznikají. Velkou otázkou je podpora pořizování elektromobilů pro občany. Jediné místo, kde byl tento program úspěšný, je v zemích severní Evropy, ale tam šli cestou brutálního zdanění vozů na benzin a naftu z hlediska silniční daně. Tou cestou jít nechceme. Bylo by to obrovské zatížení pro státní kasu. Mělo by to být spíše zvýhodněno třeba předností elektromobilů při parkování v modrých zónách nebo v jízdě v rychlých pruzích. Nedávno jsem se dočetl, že Němci připravují vysokou daň na CO2 a chtějí v průměru zdražit až o 15 korun cenu benzinu nebo nafty, takovou věc naše vláda nepřipravuje.

Platná Státní energetická koncepce hovoří o tom, že v roce 2040 by měl být podíl uhlí na výrobě elektrické energie i v tom nejzelenějším scénáři zhruba na 12 procentech. Před několika dny jsme s kolegou Havlíčkem založili uhelnou komisi jako poradní orgán vlády, která má zpřesnit harmonogram odklonu od uhlí včetně všech dopadů ekonomických, ekologických i sociálních. Tyto základní výstupy chceme mít do konce roku 2020, v tomto detailu to dosud nikdo v České republice nezpracoval. Podíl uhlí v naší energetické bilanci klesá průběžně, třeba ČEZ bude příští rok zavírat další hnědouhelné bloky. Ale nejde pouze o využiuhlí pro výrobu elektřiny, ale samozřejmě i pro teplárny, na které jsou napojeny miliony lidí. Pokud bychom měli v roce 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, tak bychom s uhlím samozřejmě museli skončit nejpozději do tohoto roku. Věřím, že to bude dříve.

Ano, protože evropská směrnice EIA stanoví jasné podmínky, za kterých musí být takové stanovisko vydáno. V tom nemůže, a dokonce nesmí hrát politika žádnou roli. Navíc ve všech scénářích, které máme zpracované v Politice ochrany klimatu, tedy včetně osmdesátiprocentního poklesu emisí CO2 do roku 2050, je zahrnuto pokračování těžby v dole Bílina i po roce 2030. V současné době není možné a pro ČR naprosto realistické bez toho, abychom dramaticky zvýšili cenu tepla nebo elektřiny, nebo dokonce celé sektory odstřihli od elektrické energie nebo tepla, odejít od uhlí do roku 2030. Navíc nejde o povolení těžby, ale zhodnocení dopadů na životní prostředí EIA, které je soudně přezkoumatelné. Těžbu nepovolujeme my, to je práce příslušného báňského úřadu. Jako ministr životního prostředí z uhlí radost nemám, ale musím respektovat zákon.

De facto máme čas, do roku 2030 se nebude těžit nové uhlí, bude se jen připravovat skrývka před novou těžbou a teoreticky se může stát, že do roku 2030 tak dramaticky vzroste cena evropské emisní povolenky, že už si někteří těžaři další těžbu sami rozmyslí. Faktem je, že ale uhlí z Bíliny jde do elektrárny Ledvice, která je nejmodernější v České republice a splňuje veškeré ekologické limity a je tam zároveň teplárna. Proto se počítá s tím, že možná bude fungovat jako úplně poslední uhelná elektrárna v České republice. Bílinské uhlí jde i do dalších tepláren i maloodběratelům. Podle prognóz uhlí jako první skončí v domácích kotlících, potom v elektrárnách a ještě nějakou dobu pojede v teplárnách. Protože převést všechny teplárny na biomasu nebo plyn by bylo výrazně dražší. A také platí, že i s bílinským uhlím do roku 2035 bude ČR každopádně na cestě k uhlíkové neutralitě do roku 2050.