Článek
První úkol, který si ministr vnitra sám dal, byl předložit vládě do konce srpna analýzu možnosti využití testu integrity. V termínu to nestihl, o testu totiž panovaly neshody. Odpor k řízené provokaci, která měla být součástí testu, byl i ve státních orgánech tak silný, že se ministerstvo rozhodlo (zatím?) nezahrnout do návrhu předstíranou nabídku úplatku. Uvidíme ale ještě, co nakonec ministr vládě předloží.
Vymezení testu integrity by mělo sloužit k návrhu zákona. Ten by měl příští rok zavést kontrolu majetkových poměrů pro bezpečnostní sbory, ozbrojené síly, státní zástupce, soudce a úředníky jak státní správy, tak i části samosprávy. O řízenou provokaci, která by mohla být součástí testu, se odborná i laická veřejnost zajímá už od loňska, kdy s ní přišla nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Její návrh již tehdy vyvolal námitky a protesty.
Tato americká úprava je ale v Evropě stěží uskutečnitelná. Již několikrát, například v případě Portugalska v roce 1998, ji odmítl Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Právní stát nemůže povzbuzovat či svádět k trestné činnosti. Také český zákon o soudních rehabilitacích oprávněně považuje činnost bezpečnostních složek, pokud vyprovokovaly, organizovaly nebo řídily trestnou činnost, za tak podstatnou vadu řízení, že sama o sobě postačila k rehabilitaci obětí předchozího režimu. I ten, kdo se v režii StB, nevěda o ní, dopustil násilí, byl právem rehabilitován.
Něco jiného je použití operativněpátracích prostředků, a to použití informátora (nepolicisty) a v trestním řízení pak sledování osob a věcí, předstíraný převod a v případech určených zákonem i použití agenta z řad policie. I změny zákonů, aby se tyto prostředky daly lépe použít v boji proti korupci, jsou namístě.
Namístě jsou i další novely, například radikální změna dosavadní úpravy kárné odpovědnosti soudců, a samozřejmě zjišťování majetkových poměrů všech osob působících ve státních orgánech - zákonodárných, výkonných i soudních.
Potřebná jsou i jiná opatření. Proč například v úřadovnách cizinecké policie i jinde stále nejsou jednotlivá pracoviště oddělena od okolí pouhým sklem, jak se o tom mluví už deset let? Prý to nejde, taková nedůvěra by úředníky urážela...
Ministerstvo se původní představy ministra vnitra Stanislava Grosse o řízené provokaci nechce jen tak vzdát. Grossovi ji ostatně schválením jeho zprávy o boji proti korupci z loňského dubna, v níž byl záměr řízenou provokaci zákonem upravit, posvětila ještě Zemanova vláda. I dnes si ale ministerští pohrávají s rozšířením již existujícího institutu předstíraného převodu, kdy osoba, která je požádána o úplatek, předstírá jeho předání a úředník je při přebírání úplatku nebo krátce po něm policií zadržen.
Vnitro stále koketuje s myšlenkou, že státní orgány mají přímo vytvářet podmínky, za nichž si podezřelá osoba řekne o úplatek. Říci si má sice sama, ale podmínky jí k tomu umně vytvoříme. Zde by bylo dobré oprášit rakousko-uherský trestní zákoník z roku 1873 (zrušen u nás bohužel v roce 1951), který státním orgánům a úředníkům zakazoval pod nejpřísnějším trestem působiti k tomu, /.../ aby byl podezřelý usvědčen tím, že by jej hleděli svésti, aby podnikl nějaký trestný čin, aby v něm pokračoval nebo jej dokončil nebo aby byl tajně zjednanými osobami sveden...
Ve Štrasburku mají dnes na právo na spravedlivý proces, zaručený i českou Listinou základních práv a svobod, stejný názor jako náš vídeňský říšský sněm v někdejším mocnářství. Jsme prostě stále v Evropě, ne v USA.
PRÁVO 13. října