Článek
"Po nedávné více než trpké zkušenosti jsem si položila otázku: Opravdu nemá být hranice, za kterou pokleslí novináři a fotografové nesmějí?“ ptá se Bohdalová v dopise. Pozastavuje se nad tím, že zatímco elektronická média jsou pod dohledem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), tištěná média za "nemravné chování“ postihována nejsou.
"Proč není možno trestat nestoudné noviny prostě za poškození lidské důstojnosti, za poškození jiného člověka za účelem zisku? Proč je důležitá ochrana osobních dat, a není důležitá ochrana osobnosti?“ obrací se herečka na zákonodárce.
Bohdalová: Aby se člověk novinářů bál víc než smrti
"Věřím, že se nad tím zákonodárci zamyslí a přijmou taková opatření, aby se na tomto světě dalo normálně žít. Je hrozné, když se člověk nebojí ani tak smrti, jako toho, že ho někde nějaký novinář nedůstojně vyfotí. To si myslím opravdu stojí za zamyšlení. Každý si přece jen chceme uchovat důstojný obraz své osoby, a to nejen v rámci rodiny, ale i celé společnosti,“ řekla Novinkám Bohdalová.
Bulvární deník Aha! před měsícem otiskl sérii fotografií, které zachycují sedmasedmdesátiletou Bohdalovou na dovolené v Turecku, jak na balkóně hotelového pokoje nahá věší prádlo. Herečka se po otištění snímků zhroutila a skončila v nemocnici. Uveřejnění fotografií vyvolalo pobouření mezi jejími hereckými kolegy, ale i mezi novináři.
Deník Aha! tvrdí, že snímky pořídil český turista, který je listu poskytl zadarmo. Bavič Karel Šíp ale v rozhovoru pro Novinky upozornil, že autor musel použít takový teleobjektiv, který s sebou turisté většinou nevozí a do zmíněného hotelu navíc česká klientela nejezdí. Z toho soudí, že autory fotografií jsou přímo novináři Aha!.
| Otevřený dopis Jiřiny Bohdalové mediální komisi Sněmovny a Senátu |
|---|
| Vážené paní poslankyně,Vážení páni poslanci, jako herečka jsem dávno uvykla tomu, že v našem povolání se za popularitu platí ztrátou soukromí. Zejména pro tisk, jemuž říkáme bulvár, se soukromí známých lidí stalo hlavním zdrojem zisku. A pro čtenáře, kteří nás tak milují, jsou naše choroby, rozvody a jiné tragédie každodenní pochoutkou. Jako mnozí mí kolegové jsem byla smířena s tím, že proti tomuto stavu, není ve svobodné společnosti žádná účinná obrana. Že je naším údělem nechat se vláčet i urážet. Po nedávné více než trpké zkušenosti s takovými novinami, jsem si však položila otázku: Opravdu nemá být hranice, za kterou pokleslí novináři a fotografové nesmějí? Kdo jiný mi na ni může odpovědět než Vy, kteří máte věci veřejné na starosti. Nerozumím několika věcem: Proč takzvaná elektronická média sleduje Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a nemravné chování těchto médií může být postihováno, zatímco média tištěná na papíře mohou dělat cokoli? Proč naše právní ochrana před jejich útoky je tak marná? Vždyť soud v takovém případě žádá, aby oběť vyčíslila škodu a dokázala, že jí škoda skutečně vznikla. Ale copak lze vyčíslit ponížení, vystavení na pranýři a hanbu? Proč není možno trestat nestoudné noviny prostě za poškození lidské důstojnosti, za poškození jiného člověka za účelem zisku? Proč je důležitá ochrana osobních dat, a není důležitá ochrana osobnosti? Jestliže existuje právní úprava ochrany osobnosti, není děravá? A neměly by se díry vyspravit? A zase: kdo jiný než Vy by to mohl udělat? Abyste mi rozuměli: Nemám nic proti tomu, když noviny zveřejní, že se někdo z vás poslanců v parlamentě opil. Nebyl přece zvolen do veřejné funkce, aby se tam namazal. Ale trestala bych, kdyby ho vyfotografovali doma nahého, protože do toho jim nic není a nesmí být. Cítíte-li také tento rozdíl, udělejte s tím něco. Už kvůli tomu, aby se česká společnost stala kulturnější. Jsem přesvědčena, že nejsem sama, kdo se těmito otázkami trápí. Byla bych ráda, kdyby tento můj dopis podepsali nejen ti, kteří jsou jako já v ohrožení, ale i ti, kterým jen mluvím z duše. Jiřina Bohdalová |
Otevřený dopis Bohdalové uveřejnila Herecká asociace na svých stránkách, kde pod něj mohou lidé, kteří s jejím názorem souhlasí, připojit svůj podpis.