Blesky čárové i perlové, meteoroložka popsala zajímavosti bouřek

Mám z ní respekt. Nikdy ji nelze podcenit. Může být velmi nebezpečná. Blesk může zabít.

Často lze vysledovat postupný vývoj oblaků – v ranních hodinách jsou na obloze beránky, které mizí a v nízkých hladinách se tvoří první kupovitá oblačnost. Její vertikální rozsah je stále mohutnější, kolem poledne už mají kumuly tvar věží a nakonec se vytváří typický kovadlinový vrchol bouřkových oblaků, kterému se říká cumulonimbus.

Klima se mění a na výkyvy počasí včetně extrémů si asi budeme muset zvyknout.

Podle měření a statistik vychází, že se na Zemi během roku vyskytne kolem tří miliard blesků spojených asi se 16 milióny bouřek.

V České republice se roční počet dnů s bouřkou pohybuje od 17 v nížinách po 35 na vrcholcích hor. Přitom 95 procent bouřek je od dubna do září a nejvíce jich většinou zaznamenáme během června.

V našich zeměpisných šířkách se většina všech bouřek vyskytne v létě, v odpoledních či večerních hodinách, kdy se od prohřáté země nejintenzívněji ohřívá vzduch, který následně stoupá a tvoří bouřková oblaka.

Bouřky jsou obecně projevem lokálního nahromadění velkého množství energie v atmosféře, které je vyrovnáváno prouděním větru. Vznik bouřek je vyvolán právě trvalým a silným výstupným prouděním vzduchu, ke kterému v létě dochází nejčastěji při přechodu studených front nebo v důsledku lokálního přehřátí zemského povrchu.

Relativně lehčí, teplý vzduch na frontálním rozhraní nebo nad přehřátým povrchem vystupuje do vyšších vrstev atmosféry.

Přitom s sebou nese vodní páru, která se sráží a vytváří vodní kapky. Rychlost výstupného větru však vodní kapky, místo aby padaly k zemi, vynáší s sebou vzhůru. Ve vrcholném stadiu vývoje bouřky se vzduch, který vystoupal často do výšky více než 10 kilometrů, ochlazuje a prudce klesá k zemi spolu s vodními kapkami, které unášel.

Ano, prudké a intenzivní, ale většinou krátké. Ale i samotný padající proud větru může způsobit značné škody, pokud dosáhne až na zemský povrch. Prudkým nárazům padajícího větru se odborně říká downburst.

Frontální bouřky vznikají převážně na rychle postupujících studených frontách. Díky jejich rychlému pohybu po nich teplý vzduch jakoby klouže nahoru. Tím vzniká zmiňovaný prudký výstupný pohyb teplého vzduchu do výšky, který je ke vzniku bouřek zapotřebí.

Příchod studené fronty s bouřkami v čele vždy znamená prudkou, náhlou změnu počasí a při zemi silný, nárazový vítr, kroupy nebo intenzivní srážky a také bleskové výboje. Přitom srážky se občas vyskytují i ve formě přívalových dešťů, které mohou vést k lokálním záplavám, protože jejich intenzita je příliš velká, než aby se spadlá voda stačila vsakovat do půdy, a to i v případech, kdy je půda suchá.

Ta vzniká tím, že se část povrchu ohřívá rychleji než okolí. Tím se nad takovým místem ohřívá i vzduch, který stoupá vzhůru a může dát vzniknout bouřkovému oblaku. Vznik bouřky z tepla je pravděpodobnější v kopcovitém a členitém terénu, kde je ohřívání vzduchu nerovnoměrné. Přitom hlavními předpoklady pro tvorbu místních bouřek jsou příznivé tlakové poměry, vysoké odpolední teploty, vysoká vlhkost vzduchu a slabý vítr, který by jinak vzduch promíchával a zabránil lokálnímu přehřátí.

Společné mají všechny druhy blesků to, že vznikají v oblaku cumulonimbus, tzv. bleskovém oblaku. Právě v něm dochází k separaci kladných a záporných nábojů a vzniku center elektrických nábojů – tedy kapek vody nebo ledu, přitom kladně nabité částice najdeme v horní části oblaku, ve spodní části jsou záporně nabité krystaly.

Mezi horní a spodní částí oblaku se vytváří silné magnetické pole a následně elektrický výboj. K výboji dochází nejčastěji mezi kladným a záporným centrem uvnitř oblaku nebo mezi dvěma oblaky. V obou případech hovoříme o blescích uvnitř oblaku. V menší míře dochází k výboji mezi oblakem a zemským povrchem, ten označujeme jako blesk do země. Blesky jsou sice nebezpečným jevem, ale na druhou stranu jsou i významným přirozeným zdrojem oxidů dusíku.

Jistě. Blesk, který se nejčastěji vyskytuje mezi oblakem a zemí a jehož viditelná část kanálu blesku není rozvětvená, se nazývá bleskem čárovým.

První výboj blesku, označovaný jako vůdčí, je téměř neviditelný a ve chvíli, kdy se rychlostí kolem 200 km/s přiblíží k Zemi, začne proti němu stoupat tzv. vstřícný výboj. Dochází ke spojení vůdčího a vstřícného výboje a vzniku tzv. kanálu blesku. V tomto kanálu se vytvoří zpětný výboj, který je dobře a jasně viditelný a dosahuje rychlosti 100x vyšší než vůdčí výboj. Zpětných výbojů vzniká v jednom kanálu v průměru kolem čtyř. Rychle rostoucí teplota v kanále blesku zapříčiní zvětšení objemu vzduchu a následnou tlakovou vlnu, kterou známe jako hrom.

Vysvětlím. Opakem čárového blesku je blesk rozvětvený, jehož viditelná část se větví. Ramena větví končí většinou v atmosféře – pouze pět procent z nich se dotkne země.

Perlový blesk je typický svým přerušovaným kanálem blesku. Na obloze vydrží nejdéle ze všech typů blesků a zahlédnout ho můžete při silném dešti.

Velmi řídce se vyskytující je blesk stuhový, který je charakteristický velkou šířkou kanálu, a tím dobrou viditelností.

Jedná se o jev tak výjimečný, zvláštní a doposud ještě ne úplně objasněný, že pokud jste se s ním setkali, můžete to považovat za ohromné štěstí. Pro vědce zůstává kulový blesk doposud oříškem, což potvrzují i hypotézy jeho vzniku, které se dají jednoduše rozdělit na pozemské a mimozemské.

Pozemské varianty vysvětlují vznik kulového blesku jako výsledek fyzikálních, chemických, elektrických a dokonce i jaderných reakcí v atmosféře. Teprve nedávno, v roce 2006, se vědcům Antoniu Pavaovi a Gersonu Paiveovi z Federální univerzity v brazilském Pernambucu podařilo při experimentu vytvořit kulový blesk o velikosti ping-pongového míčku, který se po laboratoři proháněl celých osm sekund.

Většinou bývá kulový blesk popisován jako koule o průměru 10 až 20 cm oranžové, červené nebo žluté barvy.