Blažek: Benda by mohl být kvalitním ústavním soudcem

Nebyl protiústavní. Ale myslím si, že průběh jednání Sněmovny i to, že se to rozhodovalo v tzv. legislativní nouzi, za určitý soudní přezkum stojí. I proto, aby vznikl precedens do budoucna. Jsem sám zvědavý. Bude záležet na Ústavním soudu včetně toho, v jakém složení bude o věci rozhodovat a kdy. Dá se očekávat, že minimálně tři soudci budou noví. Nevíme, kdo to bude.

Ne. Prezidentovi jsem napsal dopis, kde jsem mu vypsal základní problémy, které je nutné, aby řešila vláda, respektive ministerstvo s prezidentem. Dal jsem mu tam spoustu zajímavých údajů a očekávám schůzku. Naprosto chápu, když vidím jeho program, že k ní ještě nedošlo.

Úvaha byla, bohužel, o tom, kde je nejvíc mandatorních výdajů do budoucna. Vláda chtěla, pokud jde o tzv. valorizace, ten stoupající trend na nějaký čas zastavit. Netýká se to jen letošního roku, ale výhledově by to v součtu i dalších let stálo stovky miliard korun. Vůbec neříkám, že je to nějaké šťastné.

Pokud jde o poslední dobu, kdy byla inflace, covid apod., tak konkrétně skupina penzistů byla postižena méně než ostatní skupiny obyvatel, co se týká nižšího příjmu. Tím ale netvrdím, že se z dnešní penze žije kdovíjak blahobytně.

To je jako vždy velmi nešťastná debata. Očekávám, už jen z důvodu symboliky, že se přikročí k omezení. Bylo by nejlépe, aby se to dohodlo i s opozicí, jednání se nyní vedou. Musí se to ale promyslet tak, abychom za půl roku či za rok zase neřešili platy.

Soudců se to dotknout nesmí, na což už je platná judikatura Ústavního soudu. Do budoucna je to ale velká otázka, protože jsme možná jediný stát ve světě, kde má předseda vrchního soudu srovnatelný plat s předsedou vlády. Za to nemohou soudy, ale politici, poslanci a senátoři, včetně mě.

Situace se vždy řešila podle vlny „snižme si platy“. Pak si soudci vysoudili, že jim se platy z ústavněprávních důvodů nemají snižovat, a nastávala neuvěřitelná nerovnost výše platů mezi jednotlivými mocemi.

Při vší úctě k předsedovi jakéhokoli vrchního soudu je penzum odpovědnosti, práce, veřejné známosti nepochybně nižší než u předsedy vlády i ministrů. A je nepochopitelné, aby tam byl srovnatelný nebo dokonce vyšší plat, a to se už nebavíme o předsedech nejvyšších soudů. To prostě není správné.

Mluvil jsem s předsedou vlády Petrem Fialou, že nebudeme aktivně prezidentovi dávat žádná jména, že z toho nebudeme dělat nějaký politický obchod. Máme ale obecnou představu, aby byl Ústavní soud složen z různých právnických profesí. A pokud možno, aby nebyl progresivistický ve smyslu, že bude nahrazovat vůli voličů soudními rozhodováními.

Pokud jde o Marka Bendu, kdyby byl navržen prezidentem, nikoli námi, tak říkám, že by mohl být kvalitním ústavním soudcem. Prezident je za tyto návrhy odpovědný a měl by je dělat sám se svými lidmi.

To je pravda, ale i to je profese. U Marka Bendy bude samozřejmě otázka výkladu zákona, jestli splňuje požadavek deset let právnické praxe. Ale typově s jeho vzděláním, sečtělostí by tam měl Benda co říct a co chránit, tedy konzervativní hodnoty.

Nemohu říct všechno, protože některé věci se ve vládě projednávaly v utajeném režimu. V závěrečném období prezidentství Miloše Zemana, které jsem zažil, tedy jeho poslední rok, měl prezident názor, že některé osoby z jeho okolí by nikdy nebyly stíhány nebýt toho, že pracují pro něj. Tento pocit, a zdůrazňuji, že šlo o pocit, ho trápil a možná trápí dodnes.

Takže se mluvilo o případném udělení abolice pro kancléře Vratislava Mynáře a vím, že se na Hradě hovořilo i o milosti pro Metrostav jako právnickou osobu. Prezident ji nakonec této firmě neudělil.

O tom se ale se mnou také nikdy nebavil. Nevěděl jsem to.

Ne. Tam udělil prezident milost, což mi ale sdělil až tři dny poté, co ji udělil. Co se týká té druhé jeho kauzy, tam se o abolici pro Baláka nikdy nemluvilo. Co se týká Mynáře, tam nadále běží trestní řízení, proto tam prezident potřeboval souhlas premiéra, který nedostal, a abolice udělena nebyla.

Řeknu to takto: abolice se mohou udělit tak, že zastavíte nějaké trestní řízení vedené proti konkrétní osobě. Nebo můžete nařídit, aby se v nějaké věci trestní řízení případně vůbec nezahájilo. Takže jedna žádost se týkala osobně Vratislava Mynáře, to byla poslední teď z března. Pokud jde o loňské letní žádosti, tak ty byly beze jmen a týkaly se toho, aby se v některých věcech nezahajovalo trestní řízení. Takže se nedá říct, že byly pro pana Mynáře.

To se také nedá říct. Šlo o nějakou činnost, která se možná děla na Pražském hradě. To je nejvíc, co mohu sdělit. Prezident to poslal v tajném režimu premiérovi k vyřízení a následné jednání vlády bylo v režimu „důvěrné“, takže se o tom nemá mluvit. I tuto žádost ale vláda odmítla.

Za celý svůj politický život nehodnotím prezidenty republiky. Tady mohu říct, že pokud jde o abolice, tady se názor celé vlády vyjádřil tím, že k nim nebyl dán souhlas.

Když Miloš Zeman kandidoval podruhé, součástí kampaně proti němu bylo jeho okolí. Lidé si ale zvolili Miloše Zemana i s jeho okolím, takže tato otázka je na voliče Miloše Zemana, kterých bylo přes dva miliony, nikoli na mě. Lidé si zvolili toho, koho si zvolili, i s jeho spolupracovníky.

Tady se dostáváme k obrovské nevýhodě přímé volby prezidenta. Když poslanci a senátoři zvolí špatně kohokoli, víte aspoň, kdo je za to odpovědný, a zvolíte si příště jiné poslance a senátory. Přímá volba znamená, že za zvolení kohokoli není odpovědný vůbec nikdo.

Já jsem zažil období Miloše Zemana, kdy jeho vliv slábl. Byl na konci funkčního období. Rozhodující, kdy je potřeba zjišťovat, kdo co dělal, je období 2013 až 2016. Tehdy měli absolutní moc, protože Sněmovna byla v zásadě rozpadlá a Senát měl prezident na své straně. Tam by to bylo mnohem zajímavější zjistit, co se tehdy dělo, než řešit jednotlivosti, kterými se zabýváme teď, typu půjčeného stanu apod.

Abych tedy odpověděl: Kancléře ani pana poradce Martina Nejedlého a některé další osoby na Hradě jsem vůbec nezažil v takových mocenských funkcích, aby ovlivňovali to, co možná ovlivňovali před šesti lety. Ve vládě už neměli žádné ministry, jako tomu bylo v těch předchozích.

Podstatné tedy bylo mocenské rozhodování v prvním mandátu Miloše Zemana, kdy byl ve zdravotní formě a neměl soupeře. Měl k dispozici veškeré mocenské páky.

Náš vztah byl dobrý a předpokládám, že stále je. Je pravda, že prezident Zeman za přítomnosti Petra Fialy řekl, že by bylo dobré, abych byl spojkou mezi Hradem a Strakovou akademií. Rovnou mi i řekl, že mě z toho nečeká žádné štěstí, protože mi budou nadávat jak prezident, tak Strakovka, a ještě mě nebudou mít rádi novináři. A ono se to stalo.

Petra Fialu bral jako velmi slušného člověka, což byla obrovská výhoda při všech jednáních s prezidentem. Přece jen Miloš Zeman je tvrdý hráč, ale s Fialou se hrají některé věci tak tvrdě hůře, když proti vám stojí slušný člověk, protože předpokládáte, že některé věci z principu neudělá.

Ne, to si vůbec nemyslím. Vůbec si nemyslím, že situace v Brně, Praze, Ostravě, pokud jde o chování politiků, je jiná. Kdybychom si ta města postupně prošli, v některých se občas něco stane a najednou se o nich více hovoří. Je pravda, že loni na podzim proběhla nějaká zatýkání spojená s komunální politikou v Brně, takže teď tak Brno může působit. Ale jinak se tam neděje nic, co by se nedělo někde jinde.

Také si uvědomme, že z těch loňských zatýkání v Brně bylo obviněno 19 lidí, z toho jeden je z ODS, jeden z ANO, jeden z KDU-ČSL a jeden z ČSSD. Všechno ostatní nejsou politici. Navíc ještě nejsme u soudu, a kdo ví, jak to dopadne. Už čtyři z těch trestních stíhání byla státními zástupci zrušena a uvidíme, jak to bude dál. Ale ta věc mě rozčílila.

Mě nerozčiluje, že se někdo stíhá v Brně, ale to, čím si ti lidé prošli hned potom, co byli obviněni. Roky je evidentní, že informace ke stále stejným novinářům unikají z orgánů činných v trestním řízení.

Oni si prošli peklem. Dokonce jeden místostarosta brněnské městské části, který už dnes není ani stíhaný, musel rezignovat ze zastupitelstva. A není už ani v té politické straně a nikdo mu to nevrátí.

A mně z vyjádření z Brna (ze státního zastupitelství a policie) chybí slovíčko „litujeme toho“. Ani slovo. Od státní zástupkyně (Petry Lastovecké) jen zaznělo, že je hodlá stíhat znovu. To vyvolalo vlnu interpelací ve Sněmovně, jak je tohle možné, protože to je zničený osud, který je nevratný. Takže bych čekal alespoň trošku lítosti, třeba za předčasnost obvinění některých lidí, ale i za tu medializaci.

Státní zástupce je povinen po celé přípravné řízení dbát i na práva obviněného nebo podezřelého. Výrok o tom, že je bude stíhat znovu, bez jakéhokoli „pardon“ byl jednostranný. Nikdo se pak nemůže divit, že to některé poslance zvedlo ze židlí, protože vědí, že takhle to fungovat nemá.

Správná je jedna jediná. Vždy, když přijde nějaká stížnost či interpelace, tak aby ministerstvo mohlo odpovědět, posílá je těm orgánům, kterých se to týká, s žádostí o vyjádření. Nic jiného se nestalo.

Pak se podklady od úřadů shromáždí, a buď ministr odpovídá poslancům, nebo ministerstvo stěžovatelům. V této věci došlo k tomu, že poprvé za posledních třicet let, kdy žádosti došly státním zástupcům, to někdo pokoutně předal novinářům. A udělal se z toho útok. Přitom jde o běžný postup, kdy se někdo na něco ptá. Stačilo napsat: My vám neodpovíme, nebo je to tak a tak.

Zvedla se naprosto falešná vlna pozdvižení, že se nestandardně na někoho útočí. Nic takového se nestalo. Mohu vám přinést stovky podobných žádostí po celém státě a nikde to nebrali jako útok, jenom v Brně. Nechápu proč. Mrzí mě to, je to moje rodné město.

Tam přišly žádosti o součinnost a odpovědi. Jakmile to dostali do ruky státní zástupci, ještě ten den volala jedna novinářka buďto poslancům, anebo honila stěžovatele. To se nikdy nestalo a je to nesprávné.

Pak někde čtu, že do něčeho zasahuji. Prosím vás, zásah znamená, že někam volám, co mají dělat. Že zjišťuju, koho vyslechnou či nevyslechnou. Vůbec nic takového se nedělo. Byla to běžná korespondence jako všude jinde. Pouze proto, že šlo o mediálně velmi známý případ, tak se ptalo víc poslanců než jindy.

Byly to dvě stížnosti a devět interpelací na různé větve toho případu (policie řeší celkem tři větve kauzy, pozn. red.). Za těch devět poslanců ministr skutečně nemůže. A kdyby těch stížností přišlo sto, tak je žádostí sto. Nemohu udělat to, že řeknu, že když je to v Brně, tak vám neodpovím. To je úplný nesmysl.

Mantinely jsou dány. Shodli jsme se, že jsem žádný zákon neporušil a že by samozřejmě bylo ideální, kdyby ty dotazy nepokračovaly. Jenže interpelace pokračovaly, tak jsem je musel poslat dál.

Ne, jaký? Neptal jsem se nikdy na tu větev (brněnské kauzy), kde je stíhán člen ODS.

Jediná nešťastnost je, že jsem z Brna. Kdybych byl ministr z Prahy a dotazoval se na kauzu Dozimetr, tak je úplně stejná mela. O tento případ jsem se mimochodem velmi intenzivně staral, zase šlo o únik informací. Ale mela nebyla, protože jsem Brňan.

Jako člen vlády jsem se okamžitě dotazoval, a nebyl to žádný útok, vrchní státní zástupkyně v Praze (Lenky Bradáčové), jestli je možné, aby informace unikaly od nich. Udělala vyšetřování. Prokázala mně i vládě a poté na mou žádost i bezpečnostní radě státu, že odtamtud informace neunikaly. Vy jste o tom ani nevěděli, protože doktorka Bradáčová nechápala dotaz ministra jako útok, nýbrž za standardní a normální věc, protože je to silná osobnost.

V Brně je někdo velmi slabý, kdo na rozdíl od této silné osobnosti chápe dotaz jako útok a na svou ochranu si povolává novináře s tím, že se zasahuje do nezávislosti. Jenže na něj nikdo neútočí a žádný zásah se vůbec nekonal.

Informace musela uniknout z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci nebo z Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. Protože v den, kdy tam přišla interpelace, za dvě nebo tři hodiny už volala novinářka. Od nás to utéct nemohlo.

Trestní řízení, na něž se ptáte, se týkají činnosti, ke které došlo po roce 2018. Není tam zmíněna ani primátorka Vaňková, natož já. Před dvěma a půl lety jsem byl pozván jen jako svědek v jiné trestní věci, jestli znám Pavla Hubálka (obviněného z podvodu v souvislosti s nabízením brněnských městských bytů, pozn. red.), s kterým jsem se nikdy nestýkal. To je všechno.

Ano, v době, kdy jsem na radnici byl, se přidělování jednotlivých bytů řešilo, což se řeší pořád. Ale od roku 2010 jsem nerozhodoval o jediném bytě, o žádném nic nevím.