Článek
Velké množství takto trestaných a tyranizovaných dětí se podle Wünschové nedostane ani do evidence.
Jak upozornila, v nedávném průzkumu Dětského fondu OSN (UNICEF) uvedlo 14 procent dětí, že se v rodině setkávají s nějakou formou násilí.
„Pokud si to zkusíme převést do skutečných čísel, mluvíme zhruba o 175 000 dětí v českých domácnostech, přitom statistiky ministerstva práce a sociálních věcí evidují 2500 dětí,“ prohlásila Wünschová. A ani těmto dětem se pak podle ní často neumí účinně pomoci.
Týrání bývá také psychické
Ve společnosti se žel stále objevuje i názor, že cokoli se v rodině děje, včetně násilí vůči jeho členům, je výlučnou záležitostí rodiny, do které stát ani kdokoli vyjma rodiny samé nemá co mluvit.
„O násilí na dětech, domácím násilí se v Česku stále málo mluví,“ potvrdila Právu Zdena Prokopová z poradenského centra pro ženy ROSA, „nebo je téma bráno jako okrajové, bagatelizuje se, například mýtem, že ženy masově využívají nařčení z násilí na dětech při rozvodových sporech vůči rozvádějícím se mužům.“
Podle Wünschové chybí i nástroje pro lékaře a pedagogy, aby včas uměli násilí v rodině rozpoznat. „Protože rodina sama to násilí považuje za normální,“ řekla Wünschová ČTK.
Klinická psycholožka Leona Jochmannová k tomu dodává, že učitelé či lékaři zaměňují příznaky posttraumatické stresové poruchy způsobené násilím s poruchami chování či ADHD, tedy poruchou pozornosti s hyperaktivitou.
Nezanedbatelná je i finanční stránka věci. Péče o dítě, které zažívá domácí násilí, stojí podle Wünschové zhruba 30 tisíc korun ročně. „Když si vynásobíte 2500 tímto číslem, dostáváme se k roční alokaci 75 milionů na to, aby v ČR byla poskytnuta alespoň základní pomoc těm dětem, které zažívají násilí,“ uvedla.
Pro děti je však traumatizující nejen fyzické napadání, ale i psychické týrání, shodují se experti. „Život v dusném prostředí plném napětí, vulgarit, vzájemného shazování, absence pohody a vzájemné lásky negativně ovlivní další život dítěte a poznamená jeho vztahy v dospělosti,“ dodává Prokopová.
Polovina rodičů své dítě plácne
To, že dětí zasažených násilím je více, než uvádějí oficiální statistiky, připustila i zastupující šéfka odboru rodinné politiky ministerstva práce Linda Sokačová. Ostatně nedávný průzkum Ligy otevřených mužů (LOM) a agentury Nielsen Admosphere ukázal, že Češi fyzické trestání dětí stále hojně používají. Na 63 procent respondentů připustilo jejich využívání minimálně ve výjimečných případech.
Polovina rodičů nejčastěji přistupuje k plácnutí na zadek či přes ruce, pětina dá pohlavek či facku. Přes dvě pětiny Čechů (43 procent) přitom facku či plácnutí za fyzický trest ani nepovažují.
„Fyzické tresty rodiče velmi často používají s cílem udržet si rodičovskou autoritu a ukázat dítěti potřebné hranice. Tyto tresty, především při jejich pravidelném používání, však autoritu rodiče snižují a hranice, které jimi rodič u dítěte vytváří, jsou hranicemi strachu, a nikoli hranicemi vnitřními. Dítě dodržuje pravidla ne proto, že se s nimi ztotožňuje, ale proto, že se bojí,“ říká Petr Matoušek, odborný garant projektu Výchova bez násilí, který LOM v tomto roce realizuje.