Článek
Firma by mohla vojákům nabídnout svůj bezpilotní vrtulník Skyspotter, když musí čelit kampani, že jde o kopii embargovaného běloruského stroje. Majitel firmy Vojtěch Pražma to odmítá.
Na začátku roku do některých redakcí tuzemských médií dorazil materiál, který měl za cíl poukázat na údajnou podobnost mezi bezpilotním vrtulníkem Skyspotter liberecké firmy Modelárna Liaz a strojem I.N.SKY firmy Indela z Běloruska, který je v rámci protiruských a protiběloruských sankcí pod embargem. Materiál však obsahuje nepřesné informace, a zřejmě se tak jedná o pokus poškodit tuzemskou firmu v očích veřejnosti i armády, která o české bezpilotníky dle informací redakce jeví zájem.
Modelárna Liaz sídlící v Liberci se během své dlouhé historie primárně zaměřovala na automobilový průmysl. V posledních letech se však s ohledem na útlum automotive více přeorientovává na vývoj a výrobu bezpilotních vrtulníků, které mohou sloužit k řadě účelů, od záchranářského, zemědělského využití až po například vojenské. A právě česká armáda by mohla mít o stroje zájem, společnost je už vojákům z 533. praporu bezpilotních prostředků představila.
„Armádní specialisté byli několikrát seznámeni s prostředkem Liaz,“ potvrdila před časem serveru iDnes.cz mluvčí Generálního štábu Armády ČR Vlastimila Cyprisová.
Bezpilotní vrtulník Skyspotter 152 liberecké společnosti Modelárna Liaz.
Materiál rozeslaný redakcím obsahuje řadu srovnávacích fotografií, které mají deklarovat podobnost českého stroje Skyspotter 150 a běloruského I.N.SKY, jejich ovládacích panelů i stanic. Novinky vyrazily do sídla liberecké firmy, aby si informace ověřily a požádaly spolumajitele společnosti Vojtěcha Pražmu o vysvětlení.
Osmdesátiletý Pražma, který je většinovým vlastníkem firmy a zasadil se v devadesátých letech o to, aby tradiční podnik nezanikl, přiznal, že v úplných začátcích vývoje vrtulníku spolupracoval s běloruskou konstruktérskou kanceláří v Minsku, ale kvůli špatné spolupráci poměrně záhy vztahy utnul a na vývoji stroje pokračoval po vlastní ose. Od té doby už společnost vyvinula třetí verzi vrtulníku, konkrétně jde o model Skyspotter 152, který by mohli dostat v případě rozhodnutí o nákupu vojáci. Materiál zaslaný do médií však hovoří o úplně první, již neaktuální a přepracované verzi 150.
„My jsme si v roce 2018 zadali vývoj u běloruské konstrukční kanceláře. Vlastně jsme si koupili aerodynamické řešení, protože to jsme tu neuměli, jinak všechno jsme si dělali sami. Původní 150 byla udělaná vývojově z větší části u nich, z menší části u nás. Spolupracovali jsme s nimi na vývoji prvního modelu. Ta spolupráce se nedokončila, smlouvu jsme vypověděli, oni nedodělali celý model, nedali nám část dokumentace, takže jsme si to všechno dodělávali,“ vysvětlil Pražma, přičemž své tvrzení podložil Novinkám výpovědní smlouvou kvůli neplnění závazků, k čemuž došlo v srpnu roku 2019.
Spekulace o běloruské stopě tedy striktně odmítá. „Když jsme stopadesátku dokončili, zjistili jsme, že to nemá potřebné parametry a nesplňuje to cíle projektu, tak jsme začali dělat druhý model, 151, který už byl celý náš. Na něm jsme si ověřili některé principy a pak jsme přišli s dalším, který unese větší váhu než ty předchozí. Proto mě rozčiluje, že někdo tvrdí, že je na tom běloruská stopa. Do prkýnka, jaká je na tom stopa, když na nynějším modelu 152 není už nic původního? Ani ten původní vlastně nebyl celý. A i u něj jsme měli smlouvu, že veškerá autorská práva jsou naše, koupili jsme nejen vývoj, ale i duševní vlastnictví,“ dodal Pražma.
Podobnosti mezi starou verzí českého stroje a tím běloruským měly spočívat v Modelu 150, na jehož vývoji se podílela běloruská firma, měly být ve tvaru noh, ližinách, mřížce chlazení, ovládacích panelech a prvcích či pozemní ovládací stanici, která byla u obou strojů umístěna v kontejneru. Od té doby však liberecká firma řadu věcí na základě zkušeností z vývoje změnila.
Ovládací panel pro bezpilotní vrtulník Skyspotter 152 v dodávce.
„Původní nohy byly laminátové, my máme jasan. Trubky měly jiný úhel a byly z jiného materiálu, uchycení je také předělané. Takže jediná podobnost je v podstatě to, že je to véčko. Je to na první pohled podobné technicky, ale technologicky jiné. Původní stanice byla z Lotyšska, teď ji máme mobilní v dodávce. Ovládací joysticky byly od Catterpilaru, ale ani ty už nepoužíváme. Původní vrtulník měl stejně jako běloruský tzv. flybar (vyrovnávací vrtule nad hlavní vrtulí pozn. red.), ačkoliv jsme si objednali letadlo bez něj, ale oni to nedokázali udělat. Tak jsme si to pak sami vyřešili,“ popsal postupný vývoj a změny oproti prvotině Pražma.
Ovládací centrum pro bezpilotní vrtulník Skyspotter 152 v dodávce, v níž se převáží i samotný stroj.
Podle něj podobné bezpilotní vrtulníky vyrábí pár firem na světě, kromě Liazu a běloruského Indelu jde například o švédský Skeldar od společnosti Saab, italský AWHERO od firmy Leonardo, či stroje od rakouské společnosti Schiebel. Vzhled a tvar strojů i ovládacích stanic se moc neliší. Co si Liaz nedokáže vyrobit sám, to pak podle Pražmy řeší běžně přes dodavatele, přičemž na žádného se prý nevztahují žádné sankce a z Běloruska pak není „absolutně nic“.
„Je to asi závist. Je to konkurence, která nestačí technicky, tak používá nečisté metody,“ reagoval Pražma na dotaz, jak si vysvětluje materiál snažící se poškodit jeho firmu. „Já bych se do tohohle nerad pouštěl. Samozřejmě mě to mrzí, štve, uráží mě to, ale nechci to dál rozmazávat. My potřebujeme pracovat, a ne se dohadovat,“ odmítl spekulovat o zmíněné konkurenci.
Zda by skutečně mohly liberecké vrtulníky najít v české armádě využití, nicméně nelze nyní předjímat, jelikož armáda zpravidla případné budoucí akvizice příliš nekomentuje. Pravděpodobně by pak také záleželo na výsledku veřejné soutěže.