Článek
Pane ministře vnitra, Evropská komise po nás chce, abychom přijali v rámci stanovené kvóty více než 1800 uprchlíků. Vy jako ministr vnitra i celá česká vláda jste proti této povinnosti. Proč?
Uprchlíky přijímáme každý rok. Jsme součástí schengenského prostoru Evropské unie, a když některému z uprchlíků hrozí stíhání či újma a on se dostane na naše území, tak máme povinnost ho přijmout. Nejsme uzavřená země. Přijímáme uprchlíky, ale nechceme povinnost je přijímat.
Proč tak jednoznačně?
Avízo povinných kvót může jen vybídnout lidi v Sýrii a Eritreji k tomu, aby zvážili svůj odchod z domova. Když se podíváte na skladbu migrantů, tak většina z nich jsou migranti ekonomičtí.
Otázka je, jak to destabilizuje Evropu i Českou republiku. Pokud si nechceme destabilizovat vlastní prostor ekonomicky i politicky, tak je potřeba to řešit systémově k potřebám trhu práce. Přijímat ty, kteří se snadno začlení do společnosti.
Ostatní země EU Českou republiku mohou přehlasovat. V takovém případě – je v možnostech ČR 1800 uprchlíků přijmout?
To číslo 1800 není mimo naše možnosti. Ale to je přece jen začátek. Ten počet se bude zvyšovat. Víme, že do EU míří stovky tisíc migrantů. Stát by měl mít možnost se rozhodnout, jak k problému přistoupí.
Nicméně celé to popírá logiku schengenského prostoru, kde je volný pohyb osob. Přijmeme sem 1800 lidí, kteří projdou řízením, bude jim přiznán status uprchlíka s mezinárodní ochranou. V ten moment bude mít ten člověk volný pohyb po celé EU. Po ukončení azylového řízení velká část těch lidí sedne na vlak nebo letadlo a pojede do Anglie, Francie, Itálie, Německa, kde už velké muslimské enklávy jsou.
Jak by těm lidem mohla Česká republika pomoci?
Jsme připraveni pomáhat a pomáháme, ale bráníme se té povinnosti.
Vyčlenili jsme sto miliónů korun a jsme připraveni vyčlenit další peníze pro potřeby zemí, odkud se uprchlíci rekrutují – Libye, Sýrie, Jordánska. Každá koruna má daleko menší hodnotu na území EU než v těch zemích, odkud lidé odcházejí.
Situace je složitá. Zajímá nás také, jak budou pomáhat bohaté země Blízkého východu – Saúdská Arábie a další. Velmi těžko bychom vysvětlovali vlastním obyvatelům, že v době, kdy Saúdská Arábie staví kolem svých hranic plot, my sem chceme bez debaty ve společnosti přijímat uprchlíky.
Co ale s těmi 40 tisíci běženci, kteří už v Itálii a Řecku na přijetí čekají?
Po útocích na Charlie Hebdo ministři vnitra velkých evropských zemí a USA označili za primární úkol EU to, abychom začali brát vážně ochranu vnějších hranic.
Těch 40 tisíc lidí se v Evropě někde umístí. Otázka je, jestli mají být přerozdělováni na základě povinných kvót, nebo se s tím má vypořádat země, na jejímž území jsou. Velký problém je Řecko, které dosud téměř nedělalo migrační politiku a dnes čelí náporu na svých ostrovech. Před lety migranti mířili na Kanárské ostrovy a tento problém řešilo Španělsko.
Evropa by měla přispět ke stabilizaci Libye, to je klíč k problému. Právě tam pašeráci lidí nabízejí své služby.
Je mi uprchlíků líto, chápu, že je pro ně Evropa vysněný cíl stejně jako za minulého režimu pro mnohé Čechy třeba západní Německo. Na druhou stranu když budou uprchlíci v Evropě odmítáni většinou obyvatelstva, tak jen destabilizují situaci. Migranti se nestanou přínosem na pracovním trhu, budou vnímáni jako sociální problém. Pokud to Evropa neuchopí správně, může to znamenat růst xenofobních hnutí.
Měla by Evropa následovat příkladu Austrálie, která posílá lodě s uprchlíky bez milosti pryč?
To se bude podle všeho dít. Vize je taková, že Evropa bude vracet ty, kterým nebude doma hrozit smrt a stíhání. Ale aby je mohla vracet, tak musí vytvořit bezpečné podmínky v jejich domovských zemích. Rozproudí se i debata nad nasazením vojenské síly při potápění prázdných pašeráckých lodí u břehu Libye.
Řešíme následky byznysu s lidmi. To je mafie, která se zabývá pašováním lidí, drog, únosy. Máme také obavu, aby s migranty nepřicházeli bojovníci Islámského státu, Al-Káidy a jiných teroristických organizací, které chtějí vytvářet buňky v Evropě.
Co kdyby Česko přijalo pouze křesťany?
Rozlišovat lidi na křesťany a muslimy půjde velice složitě. Pokud bychom sami dobrovolně přijímali lidi z těchto zemí, tak si nějaké podmínky můžeme stanovit. Můžeme sice dát přednost křesťanům, jezídům, ale rozlišovat lidi podle náboženství mi připadá prakticky nemožné.
Jak je to s volyňskými Čechy?
Mělo přijít 500 volyňských Čechů, někteří tady jsou. Polovina těch lidí si už našla práci a opustila azylové zařízení. Jsou velmi dobře integrovaní do společnosti. Někteří volyňští Češi ale přijet odmítli, protože měli pocit, že pomoc České republiky je malá. Těm jsme vzkázali, ať tedy zůstanou tam, kde jsou. My chceme pomáhat jen těm, kterým hrozí nebezpečí nebo smrt a chtějí se vrátit do země předků.
Jak vlastně funguje příjem uprchlíků?
U uprchlíků, kteří překročí hranice a policie je zachytí na našem území, primárně zjišťujeme, zda už nepožádali o azyl v jiné zemi Schengenu. Pokud požádali nebo pokud zjistíme, ze které země k nám překročili hranice, vrátíme je zpět. Nejčastěji je touto zemí Maďarsko, dále pak Slovensko, Polsko či Rakousko. V opačném případě u nás zůstávají v azylovém zařízení a jedná se o tom, zda získají status uprchlíka.
Kolik takových osob jste zachytili?
Loni získalo mezinárodní ochranu u nás 376 osob z důvodu, že jim v domovském státě hrozila újma. Žádostí bylo 1156. V roce 2010 jich azyl dostalo 229, o rok později 383. V roce 2012 byl pokles na 198. V roce 2013 to narostlo na 358. Nejvíce je Ukrajinců, Rusů, Syřanů a dalších.
Mají tito lidé šanci získat trvalý pobyt?
Zákonná lhůta, po které mohou získat trvalý pobyt, je pět let. V případě, že u nás získají azyl, nahlíží na ně stát jako na osoby s trvalým pobytem. Po splnění podmínek můžeme udělit i státní občanství. Ale tam je nutné umět jazyk, splnit zkoušky třeba i z historie. Krajané mají šanci získat trvalý pobyt daleko rychleji.
Daří se tyto běžence integrovat do společnosti?
Největší migrační vlna byla ze států Jugoslávie, to bylo přes 3,5 tisíce lidí. Část se integrovala. Část se vrátila zpátky domů.
My jsme si vědomi toho, že migraci nezastavíme. Ale je rozdíl přijímat lidi, kterým hrozí nebezpečí, nebo ekonomické migranty. Evropa by si měla rozhodnout, zda je bude přijímat. Pokud ano, tak by měla vybírat ty profese, u nichž je šance, že se integrují do společnosti. Česká republika potřebuje zdravotní sestry a lékaře, strojaře.
Evropská komise chce na každého uprchlíka dát 160 tisíc korun. Jaké by měla ČR výdaje s uprchlíky celkově?
Měli jsme hrubý odhad, že by to byla asi miliarda korun ročně. Ale to není o tom, jestli nám dá Evropa peníze. Jde o to, jak to bude brát majoritní společnost, jestli to nevytvoří xenofobní nálady a nepomůže růstu extremistických stran.
Jsou uprchlíci pod vyšším dohledem policie?
Samozřejmě že každá osoba je prověřována bezpečnostními složkami, ať je to BIS, ÚOOZ, nebo Úřad zahraničních styků a informací. Snažíme se o těch lidech získat maximum informací. Islámský stát může přes imigranty infiltrovat své bojovníky nebo ideology.
Problém je i to, že někteří bojovníci Islámského státu se vracejí do zemí svého původu – Německa, Rakouska, Itálie. Vracejí se s bojovými zkušenostmi a mohou zakládat buňky sympatizantů.
Když se podíváte na situaci Charlie Hebdo – dva útočníci zaměstnali 70 tisíc policistů. Kolik takových útoků v jeden okamžik je Evropa schopna řešit? Bojím se, aby lidé nepřestali věřit státu a nehledali jednoduchá řešení. Ta vždy končí v krvi. Chápu argumenty, že ti běženci jsou chudáci, ale nemůžeme si nechat rozvrátit vlastní zemi.