Berg k rezignaci na post spolupředsedy zelených: Neúspěch v eurovolbách je výsledek mojí práce

Proč jste se rozhodl rezignovat na post spolupředsedy Strany zelených?

Jako spolupředseda jsem měl zodpovědnost za volby do Evropského parlamentu a výsledek v evropských volbách – pouze 1,55 % hlasů – je vysvědčením mojí práce. Nedokázali jsme pro Johannu Nejedlovou, Osamu Okamuru a další kandidáty a kandidátky i přes velké nasazení vytvořit takové podmínky, abychom dokázali uspět. Vedle toho cítím také velké vyčerpání. Zelení nemají žádný stranický aparát a jen minimum placených zaměstnanců, takže funkce spolupředsedy s sebou nese mnoho práce, kterou ve větších stranách dělají jiní lidé. To je dlouhodobě vyčerpávající a chci se teď více věnovat rodině, na kterou každá funkce v politice vždycky dopadá.

Čím si vysvětlujete neúspěch v nedávných evropských volbách?

Je potřeba se podívat na celkové výsledky stran, se kterými máme podobné hodnoty nebo pohled na svět. V součtu hlasů nezaznamenali nikterak dobrý výsledek nejen zelení, ale ani piráti nebo Sociální demokracie, za očekáváním zůstala také kandidátka STANu. Naopak na síle získala protestní, protievropská a protizelená uskupení. Jako zelení jsme s našimi omezenými možnostmi nedokázali tomuto čelit.

Pro další politický vývoj bude klíčové, aby se podobně smýšlející strany dokázaly domluvit, a také, aby dokázaly do politiky přivést další reformní a důvěryhodné osobnosti, které nyní stojí mimo. A budou muset být schopny přinést takovou nabídku, která bude snižovat obavy lidí z klimatické politiky a jejích dopadů.

Nesměřuje Strana zelených do propadliště dějin?

Myšlenky a hodnoty, které zelení zastávají – tedy starost o prostředí ve kterém žijeme, zájem o lidská práva nebo o kvalitu života – tady budou pořád. A stejně tady stále je skupina lidí, která tyto hodnoty chce volit, ale různé překážky jim v tom brání. A pokud se někomu z mých nástupců podaří tyto hodnoty a témata uchopit a reprezentovat lépe, například v podobě účasti v nějakém společném projektu s jinými stranami nebo s důrazem na jiné části našeho programu, nemyslím si, že by zelená politika neměla svoje místo v budoucnu.

V posledních evropských volbách uspěly zelené strany ve Slovinsku, Chorvatsku, Lotyšsku nebo Litvě, takže mám za to, že to dává smysl i u nás. Jen se to musí dělat lépe.

Proč takový propad? Do Sněmovny jste se dostali v roce 2006. Poté o čtyři roky později už ne. A od té doby je počet vašich voličů stále nižší. Co se změnilo u Strany zelených nebo proč tomu tak je u veřejnosti, že volí jiné strany?

Můžu komentovat jen tu dobu, kdy jsem ve Straně zelených aktivně byl, a za tu dobu vznikla konkurence jak v podobě pirátů, tak STANu, a jednoduše dokázala voliče oslovit lépe. Samozřejmě jsme udělali v minulosti některé chyby, které způsobily volební neúspěchy, na druhou stranu i samotná existence zelených nutí ostatní strany naše témata nějakým způsobem řešit a více či méně věrohodně „ozeleňovat“ svoji politiku. Pokud by zde zelení vůbec nebyli, tak by ekologická politika dalších stran byla mnohem slabší.

Co je potřeba změnit? Myslíte, že postačí rezignace spolupředsedy?

Rezignace není věc, která má k něčemu „stačit“. Naopak je to ukázka toho, jak si myslím že by to v politice mělo fungovat: člověk má nějakou představu, pro tu se snaží získat nejprve lidi ve straně a pak voliče, a pokud ji nenaplní nebo prostě nebude mít výsledky, má příležitost dostat někdo jiný. A ten pak zformuluje zase svoji představu.

Já jsem už napsal, že vidím budoucnost ve spolupráci progresivní části politického spektra, ale stejně tak to vidím realisticky v tom, že práce na takovém projektu vyžaduje energii a nasazení, kterou já už té funkci nejsem schopen dát. Jak jsem ale svým kolegům a kolegyním ve straně slíbil, budu dál pomáhat s tím, co bude potřeba. Chci tím navázat na svého přítele Ondřeje Lišku, který skončil ve vedení zelených před 10 lety, ale na stranu nikdy nezanevřel a v rámci možností byl i nadále někde blízko.

Co se Straně zelených nepovedlo?

Začal bych tím, co se povedlo: i s minimem zdrojů stranu stabilizovat a zajistit, že stále funguje a má zastoupení v komunální a krajské politice. Stejně tak se nám v poslední době povedlo z pozice mimoparlamentní strany rozhýbat téma regulace zábavní pyrotechniky, byli jsme velmi aktivní v kauze Bečva a následných změnách zákonů nebo jsme přispěli k tomu, že si lobby majitelů obor nevymohla na vládě změnu zákona, čímž by mohli zakazovat vstup do lesů.

A určitě se nám povedlo získat důvěru našich podporovatelů: na kampaň do eurovoleb přispělo finančně přes 1500 lidí, což bylo zdaleka nejvíc ze všech stran. Zejména díky těmto lidem máme důvěru dál fungovat, byť je samozřejmě velmi složité i tak konkurovat velkým stranám, které dostávají miliony ze státního rozpočtu. Pro srovnání, piráti ročně potřebují na provoz strany 50 milionů, my zhruba 2 miliony. Z toho hlediska si myslím, že se lidé, kteří jsou aktivní ve Straně zelených, nemají za co stydět.

A co se tedy nepovedlo?

Nepovedlo se více věcí, jako dvě nejdůležitější bych uvedl neúspěšnou snahu o znovuzvolení zeleného senátora Petra Orla před dvěma lety a právě výsledek v nedávných evropských volbách. Předpoklad, že velká část voličů, kteří původně volili strany současné vlády a kteří s vládou třeba nejsou spokojeni, budou u voleb hledat demokratickou alternativu, se nenaplnil a tito lidé raději zůstali doma. Naopak voliči protestních stran tu motivaci měli.

Jaká bude vaše budoucnost?

Jak jsem řekl, v zelených zůstávám, a pokud bude zájem, rád budu pomáhat tam, kde to bude k užitku. Kromě toho se chci více věnovat rodině. U práce na ekologických nebo energetických inovacích ale chci profesně zůstat a problém klimatické změny zase řešit v jiné roli. Protože lidé ve funkcích se mohou měnit, ale ty zásadní problémy nemizí.