Bělobrádek: Čína je dobrý trh, ale orientujme se na Západ

My jsme byli připraveni na mediální zájem, ale ne takový. Já bych to pochopil, kdyby dalajlama zpochybňoval územní integritu Číny, ale oni se těchto tendencí vzdali.

Je to velmi zajímavý člověk, Nobelovu cenu nedostává jen tak někdo. Je to představitel jiného duchovního směru a debata s ním byla zajímavá.

My to tak nevnímáme. Pokud jsme suverénní zemí a partneři to respektují, tak by nám neměl někdo přikazovat – ať už jsou to Američané, Rusové, nebo Číňané –, s kým se můžeme scházet. Součástí naší zahraničněpolitické doktríny je samozřejmě uznání integrity Číny a to jsme nijak nezpochybnili. Myslím si, že tady jsou přehnané emoce na obou stranách, a moc tomu nerozumím. Stejně je přehnaná reakce na prohlášení našich ústavních činitelů, které neříká nic jiného, než že uznáváme integritu Číny.

To je věc výkladu. S dalajlamou se setkali i jiní lidé, např. britský premiér. Já jsem žádnou separatistickou činnost u dalajlamy nezaznamenal, naopak on veřejně řekl, že tady nemá žádnou politickou ambici a že zároveň nezpochybňuje územní celistvost Číny.

Nebyl bych tak patetický. Já myslím, že ve svobodné demokratické zemi je možné se sejít s kdekým, obzvláště když to není oficiální hlava nějakého státu a když nemá separatistické tendence.

Já jsem v Číně nikdy nebyl, a tak to nechci nijak hodnotit, ale spíš se držím toho, že bychom se měli orientovat na naše partnery v severoatlantickém prostoru. Čína je zajímavý trh, ale ne všechno lze vměstnat do ekonomických kategorií.

Na tomto světě nelze rezignovat na určité principy a jedním z těch principů je, že žijeme ve svobodné a suverénní zemi a můžeme tu o věcech diskutovat. Chápu, že Číňané to vnímají jinak, mají jinou kulturu, a respektuji jejich názor, ale musí respektovat také náš názor.

Z krajských voleb se dá určitě vyvozovat výrazná stabilizace. Jsem přesvědčen, že nepůjdeme dolů, že neklesáme, jsme stabilní, že voličské jádro je dostatečné. My jsme byli jediná tradiční politická strana, která neztratila.

Vrátili jsme se ve dvou krajích, v Plzeňském a Karlovarském. V podstatě jsme se vrátili k číslům z roku 2008. Jde o velkou výzvu, abychom dokázali přidat další voliče.

To je určitě možné, ale já bych se tomu trochu bránil. V současné době míra zdanění není vysoká ani nízká, je v evropském kontextu rozumná. Spíše bychom měli hledat další nástroje, jak zefektivnit výběr daní, jak motivovat lidi nejen represivně, ale vytvořit jim podmínky, aby daně platili. Tím hlavním je, že i podnikatelé uvidí, že když platí daně, tak je nikdo nerozkrade nebo nepromrhá.

K diskusi zůstává vyvádění peněz z bank jejich matkám. To jsou poměrně velké peníze. Také je tady spousta firem s českými majiteli, které vznikly v Česku, zásadním způsobem podnikají v Česku, a přitom daní jinde. Pak je otázka, jestli by tyto firmy neměly být postaveny na černou listinu. Aby se státních zakázek u nás mohly zúčastnit jen firmy, které u nás daní.

Budeme o tom programově diskutovat. Přijde mi fér říci, když někdo jde do jiné země a neplatí tu daně, tak aby nemohl mít státní zakázky. A těch firem je celá řada a nejsou úplně nevýkonné.

V evropském kontextu pořád není mrtvý koncept Tobinovy daně (daň z finančních transakcí). Jsou tady nástroje, které jsou velmi kontroverzní, ale neměli bychom se vzdávat diskuse. Když už to nepůjde jinak, měli bychom alespoň motivovat banky, aby tady reinvestovaly, nebo aspoň aby se čeští zákazníci nestávali zdrojem příjmů z různých poplatků.

Když se někomu nechce, tak to nejde. Možnosti byly, byť nebyly jednoduché. Je špatné trestat děti za to, že žijí, přijímají potravu a chodí do plenek, že jim rodiče kupují pastelky. Je rozdíl v tom, jestli si koupíte mercedes, nebo dětem koupíte přesnídávku.

To se musíte zeptat na ministerstvu financí. Každý úředník je změnuvzdorný. V zemích, kde rodinná politika nese ovoce, je snaha co nejméně zdaňovat spotřebu dětí. Což je lepší než dávat někomu sociální dávky nebo přídavky na děti. Snižme rodičům náklady, které mají na své děti, než abychom jim dávali peníze. Velké téma bude, jak co nejvíc bránit tomu, aby si někteří lidé z rození dětí dělali živnost. Teď je třeba hitem, že se rodiče vzdávají dětí a místo pěstounů si je osvojují prarodiče.

Věřící, nevěřící, hlavně myslící.

Asi neochota jít volit. Musíme přesvědčit voliče, kteří chtějí změnu a nevidí ji v uskupeních, jako byly Věci veřejné, hnutí ANO, nebo v Tomiu Okamurovi a zároveň nechtějí volit strany, které v jejich očích neprodělaly razantní změnu, že my jsme tou alternativou. Protože my jsme prošli generační obměnou, nám pomohly tři roky mimo Sněmovnu.

Z tohoto hlediska budou soupeřem všichni od levého středu až po pravý střed. Tam si zařaďte, koho uznáte za vhodné. Je to někdy těžké. Například kam zařadit ANO? Program Nelhat, nekrást a nepodvádět je základ slušného chování, ne politický program.

Těžko říci. To je otázka pro analytiky a věštce. My uděláme maximum, abychom uspěli.

O tom mluví hlavně média. Zatím žádná oficiální jednání nebyla.

Já jsem příznivec spojování. V Pardubickém nebo Královéhradeckém kraji se nám ukazuje, že takové koalice smysl mají. Ale jsem si vědom, že na celostátní úrovni např. projekt Čtyřkoalice nedopadl slavně, tak jsem opatrný na rychlé pohyby. Debata má určitě smysl, uvidíme, jestli k něčemu povede. Nejvíce se samozřejmě nabízejí strany, které nám jsou hodnotově blízké, a v Evropské lidové straně jsme s TOP 09 a STAN.

Není to vyloučené, ale určitě to nebude v těchto volbách. Záleží také na personáliích. Když to nefunguje lidsky, nebude to fungovat politicky.

To je spekulace, tak daleko nejsme. Ještě jsme o tom nerozhodli, takže by bylo kontraproduktivní dávat silná prohlášení, jimiž bychom mohli znejistit členskou základnu. Musíme to nejdříve prodebatovat, jestli je k tomu vůle. Prostým pohledem oka, když se podíváte, kde uspěli Starostové a nezávislí a kde my, tak by to spojení dávalo smysl. Ale nemůže to být prostá matematika, musí to mít hlubší základ.

Já jsem to tak nikdy nebral a vždy jsem říkal, že volby nám neprohrál Miroslav Kalousek, ale my sami. Mám spíše pocit, že větší problém mají lidé z topky s námi než my s nimi.

Politika je umění možného, a ne to, co chcete. Jak říká Karel Schwarzenberg: Toto je abstraktní otázka, koalice se dělají po volbách.

Musíte odlišovat předvolební a povolební koalici. Určitě nehrozí, že bychom udělali předvolební koalici s hnutím ANO.

Určitě se o tom s ním pobavím. Jsem zastáncem toho, že když do něčeho jít, tak musím mít vysokou pravděpodobnost vítězství. Pokud bude mít Petr Pithart šanci na vítězství, tak bych se tomu nebránil, protože by to byl výborný prezident. Stejně jako Zuzana Roithová.

To je také spekulace a do toho se pouštět nebudu.

Během několika dnů svým kolegům sdělím, jak jsem se rozhodl.

Určitě je několik dobrých nástupců, kteří by mohli být dobrými předsedy. Nehodlám je ale hodnotit dopředu, abych na nikoho nezapomněl.

Je vidět, že je výrazný rozdíl ve vnímání Jiřího Čunka lidmi, kteří ho znají osobně ze zlínského regionu, kde má mimořádné postavení, a v ostatních částech republiky, kde je vnímán jinak. Když ho lidé znají, tak ho volí.