Bek: Je hřích, že s výukou angličtiny začínáme později než většina Evropy

Nejsem definitivně rozhodnutý. Zvažuji různé úhly pohledu včetně rodinných, protože například dcera půjde v září do školy.

Všichni, kdo se se mnou o tom baví, promýšlejí zájem strany postavit silné kandidátky i osobní, kariérní důvody případných kandidátů, které se musí potkat.

Rozdíly jsou velké a spíše se v posledních třiceti letech zvyšovaly. Je to odvrácená strana decentralizace a toho, že stát postupně ustoupil do role strážce pokladny s velmi měkkými pravomocemi. Významnější vliv má zřizovatel, což jsou v případě základních a mateřských škol hlavně obce.

Doufám, že projde Sněmovnou nové nastavení financování pro regionální školství. Chceme zohlednit například školy působící v obtížném socioekonomickém prostředí, aby měly více peněz na náročnější výuku, třeba i na vyšší odměny pro učitele.

Jsme přesvědčeni, že do rozpočtového určení daní musí jít pro všechny zřizovatele nějaký standard na učebnice, IT vybavení a podobně.

A když budeme chtít podpořit školy v sociálně znevýhodněném terénu, dotacemi to uděláme jednodušeji.

Napravujeme vady dosavadního financování, který v rámci rozpočtového určení daní zhodnocoval provozní náklady škol stejnou vahou podle počtu dětí, ať už chodily do mateřské, základní nebo speciální školy. Nastavujeme systém na základě dat férově. Je to cesta k zodpovědnějšímu využívání veřejných prostředků a obce se mohou rozhodnout, zda je lepší zaměstnávat uklízečku, nebo tu službu poskytnou jinak.

Chceme také zřizovatele motivovat, aby zřizovali školky. Rovněž chceme povzbudit spolupráci obcí při zřizování svazkových škol.

Chápu nervozitu. Věřím, že pohled na konkrétní čísla většinu aktérů uklidní. Parametry jsou teď pro každou obec k dispozici.

Rozumím obavám, zda bude zřizovatel dostatečně štědrý. Exces nevylučuji, ale všechny školy, které jsem navštívil, byly velmi dobře ošetřovány svými zřizovateli.

Učitelé a odborníci diskutovali tři roky, tedy o rok déle, než měli. Zaznívaly hlasy volající po odkladu, ale i ty, podle nichž už bylo před rokem pozdě.

Schválením rámcových vzdělávacích programů se dostáváme do další fáze faktické přípravy. Prodlužování teoretické diskuze už nepřinese výrazný posun.

Třeba u chemie si část didaktiků myslí, že je to napsané velmi dobře, část praktiků ze škol nebo zástupci chemického průmyslu, že je to špatně.

Je nutné postoupit do fáze pilotního ověřování, kdy se rámcové vzdělávací programy začnou překlápět do školních vzdělávacích programů, podle nichž se má v jednotlivých školách konkrétně učit. Z toho vznikne zpětná vazba, čehož musíme využít ještě před zářím 2027, kdy budou povinné.

To je nepochybně pravda, ale tentokrát byli zataženi do procesu zejména učitelé, jsou tedy autory. Zároveň je jasné, že ani na jednom pracovišti se učitelé nemusí shodnout.

Národní pedagogický institut vytváří metodickou podporu, aby si učitelé mohli představit, co změna rámce znamená.

Polovina škol už to zvládla. Považuji za důležité, abychom před personální obavy ředitelů předřadili i zájmy těch dětí.

Dopouštíme se určitého hříchu na dětech, protože začínáme s výukou angličtiny později než většina zemí Evropy a dotáhneme je na nižší úroveň. V Pobaltí, Skandinávii, Francii, Německu jsou v patnácti letech v angličtině o úroveň výš. Každý promeškaný rok děti poškozuje, protože vrstevníci z Litvy, Estonska, Německa budou mít větší šance. Vybavujeme naše děti konkurenční nevýhodou ve světě, kde je angličtina nezbytná i v tradičních řemeslech.

Například Tchaj-wan investuje v Drážďanech do výroby čipů a má enormní zájem, aby tam přicházeli i Češi. Je to firma pro dvacet tisíc lidí. Klíčová pro přijetí ale bude angličtina.

Jsem si vědom, že to budou muset některé školy zpočátku řešit zčásti nekvalifikovanými učiteli. Ale angličtina v prvních třídách musí být spíš hravý start, není třeba se učit předminulé časy. Ovšem čím dříve získají pozitivní vztah k jazyku, tím lépe. Třeba má dcera uměla díky nějakému videu vyjmenovat barvy anglicky dřív než česky.

Proměna výuky druhého cizího jazyka je rozložena na deset let. Děti by měly mít garantováno, že když s jedním jazykem začaly na základce, mohou v něm pokračovat na střední škole. Dnes se v základních školách učí jedenáct jazyků a na středních také. Typické je, že dítě začne s cizím jazykem a za dva roky přijde na střední školu a tam ten jazyk není. To je mrhání energií, časem i penězi.

Druhý cizí jazyk je nepovinný zpravidla v zemích, kde je mateřský jazyk světový. To je ve Francii, Německu, Belgii. Menší země zpravidla druhý povinný cizí jazyk mají, třeba i od páté třídy.

Dlouho jsme debatovali, jestli dva, nebo tři. Je jasné, že tam musí být němčina. Francouzština je klíčový jazyk Evropské unie a mluví se jí v řadě zemí Afriky. A také prudce roste zájem o španělštinu, je to globální jazyk. Ruštinu bude možné nabízet nepovinně.

Obecně se oslabí encyklopedická faktografická část výuky ve prospěch toho, abychom se učili, jak s osvojenými fakty pracovat. Všichni si vzpomeneme, jak jsme se učili věci, které se později ukázaly jako neužitečné, jen proto, že se dobře zkoušely a snadno memorovaly.

Dodneška si pamatuji dvě naleziště zlata v Austrálii, která mi paní profesorka na gymnáziu vtloukla do hlavy. Teď jsem si to vyhledával a zjistil, že v době, kdy nás to učila, už to byla padesát let města duchů. Ale my se to navrčeli a pamatovali. Na paměť už ale dnes nemusíme spoléhat jako v době, kdy se člověk nemohl snadno podívat do mobilu, aby zjistil přítok nějaké řeky.

Ale neznamená to, že bychom rezignovali na znalosti. Učitelé vědí, že kompetence nebo dovednosti vždy musí být vystavěny na znalostech.

Nemusíme detailně procházet dějiny od počátku do současnosti. Musíme mít rámcovou představu, ale na nějaké konkrétní problematice poznané do větší hloubky se lze naučit více o práci s informacemi, rozlišovat věrohodnost pramenů, dat, zdrojů či komentářů.

To hledání rovnováhy bude pro každého učitele vždycky důležité téma.

To je pravda. Studie potvrzují, že od zrušení osnov a zavedení rámcových vzdělávacích programů se velká proměna nestala. Ale tady žádný rozkaz seshora zázrak nezpůsobí. Nejdůležitější roli sehrávají angažované skupiny učitelů, které se mezi sebou propojují a získávají si další kantory pro inovativní výuku. Musí to být prostě trochu sněhová koule, kdy se přibalují další lidé.

Dnes už učitel žáky do výuky vtahuje, aby sami kladli otázky. Více mluví děti a není to ten monolog před tabulí.

Ke zvýšení úrovně v rámci globálního rámce UNESCO jsme přistoupili na základě veřejné konzultace a analýzy srovnání s okolními státy. Úroveň se zvýšila jen oproti návrhu před konzultací.

Ano. Šprtání nazpaměť nehraje v matematice tak velkou roli. Asi se nikdy nenaučíte nazpaměť všechny příklady.

Věřím, že kolegové velmi zodpovědně posoudili, kam směřovat.

Měl jsem z matematiky jedničky, ale v životě jsem nejvíce potřeboval statistiku, o které jsem se dověděl až na vysoké škole. Přitom pro spoustu lidí, kteří nebudou nutně pracovat v technických profesích, je základní porozumění statistice důležité. Jsem rád, že to bude součástí výuky na základní škole.

Školy zapsaly svou kapacitu do elektronického systému DiPSy a teď se ukáže, jaká je nabídka míst.

Ale z krajů cítím velké úsilí o navýšení rejstříkové kapacity. Zejména tam, kde byly převisy velké. Třeba Středočeský, Jihomoravský kraj i Praha usilovaly o navýšení kapacit a v některých případech otevíraly nová gymnázia, gymnaziální třídy.

Je to hlavně na zřizovatelích, my jsme jen regulátor. Jsem opravdu rád, že jsme loni regulační rámec změnili tak, aby zastoupení všeobecných oborů činilo padesát procent. Do té doby se pořád opakovalo, že všeobecné vzdělání může tvořit jen třicet procent kapacit.

To beru jako obrovskou chybu ministra Roberta Plagy (za ANO), že za jeho angažmá byl prodloužen tento model, který předpokládal, že se děti natlačí násilím ve všech krajích do mustru, který nemohl třeba Praze nikdy vyhovovat.

Od tragické události na filozofické fakultě proběhla revize bezpečnostních standardů pro vysoké i regionální školství.

Škola v Rudolfově prošla speciálním tréninkem, který zaměstnancům dala policie. Je vidět, že se zlepšila spolupráce škol a krajských policejních ředitelství.

A pak je tu prevence, která souvisí se snahou nějak napravit duševní zdraví a péči o duševní kondici dětí i dospělých. Toto se snažíme řešit třeba stabilizací pozic školních psychologů.