Bek: Budeme mít úsporné předsednictví, ale jsme připraveni ho zvládnout se ctí

Věřím tomu, že jsme připraveni nejlépe, jak to bylo možné, což neznamená, že se neobjeví nějaké nečekané problémy typu, že nedokážeme projet kolonou aut ulicí, nebo možná zjistíme, že někde úplně dokonale nefunguje ozvučení. To jsou takové ty věci, co se u každé velké věci přihodí.

Pokud jde ale o tu administrativně diplomatickou stránku věci, tak jsme dobře připraveni. Máme velmi zkušený tým diplomatů v Bruselu, který hraje vlastně klíčovou roli během předsednictví. A na ministerstvech se podařilo také dobudovat personální týmy tak, aby tam byli lidé, kteří mají s evropskou agendou velkou zkušenost.

I já mám ve svém týmu několik lidí s velkou zkušeností z Evropské komise, a to nám pomůže zvládnout tu agendu tak, aby to nebyla žádná ostuda a abychom vyšli z předsednictví se ctí.

Na ministrech úspěch předsednictví závisí méně, než si myslíme. Největší díl práce je na vysokých úřednících, kteří v té evropské agendě vlastně předpřipravují a připravují všechna jednání na pracovních skupinách či COREPERu. Zajištění téhle sféry je nejdůležitější.

Ministři přicházejí zpravidla k jednání ve chvíli, kdy už je kompromis víceméně nalezen anebo zůstane na stole už jenom velmi málo sporných otázek. Přestože je angličtina samozřejmě velkou výhodou, tak na druhé straně moje zkušenost z rad za poslední měsíce je taková, že zdaleka ne každý z ministrů jiných zemí hovoří při vystoupení anglicky. Řada z nich používá svůj rodný jazyk.

Angličtina ministrů je důležitá pro zákulisní jednání v kuloárech, ale tam už nemusíte mluvit úplně dokonale. Myslím, že i po téhle stránce jsme připraveni, a myslím si, že u části těch ministrů, kteří byli skromní, se ukázalo, že vlastně v té angličtině klidně vedou jednání.

Snažím se být férový vůči předchozí vládě. Po úřednické linii přípravy běžely vlastně velmi standardním způsobem. Týmy na jednotlivých ministerstvech sledovaly agendy a připravovaly stanoviska. Myslím si, že je škoda, že pan premiér Babiš zlehčoval předsednictví slovy o žvanění a chlebíčkách. Kdybychom včas v minulém roce posílili rozpočet tak, aby se mohl posílit zejména stálý personál v Bruselu, tak by to bylo dobře.

Budeme mít úsporné předsednictví. Na druhé straně věřím, že ho důstojně zvládneme. Je však faktem, že budeme mít klíčové lidi opravdu velmi vytížené, a já doufám, že to zdravotně zvládnou.

Nabírání seniorních lidí není otázkou, která by se dala řešit těsně před předsednictvím nebo ze dne na den. Ti lidé nechodí bez zaměstnání po ulici. Když jsme nastoupili, tak jsme sice zvýšili rozpočet předsednictví, především abychom pokryli inflaci, ale už bylo jasné, že ty další klíčové lidi prostě nezískáme.

Předchozí předsednictví má hrozně pokaženou pověst kvůli tomu pádu vlády. Ale na té technické, diplomatické a pracovní úrovni to předsednictví vlastně bylo dost úspěšné. Nám se podařilo dokončit vyjednávání o celé řadě návrhů. Výsledný dojem byl pokažen pádem vlády, ale to předsednictví nebylo neúspěch. Takže já doufám, že se vyvarujeme jednak pádu vlády a jednak některých trochu nedospělých vtípků. Budeme o něco střízlivější, ale myslím si, že ani tehdy to nebyla žádná katastrofa.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU POLITALK NAJDETE ZDE

Po vypuknutí války na Ukrajině jsme přehodnotili v diskusi s hejtmany ambice nějak výrazně posílit akce mimo Prahu. Já toho sice lituji z hlediska zastoupení regionů, ale zvyšovat náklady na předsednictví ve chvíli, kdy řešíme problémy uprchlíků, jejich ubytování v regionech, řešíme růst vzrůstající ceny energií, by byla chyba. Budeme mít pár velmi viditelných akcí mimo Prahu, ale nebude tolik, kolik bych si přál.

Je zcela zřejmé, že uvažování vlády, a nakonec i celé evropské politické scény, velmi závažně ovlivnila válka na Ukrajině. Museli jsme do jisté míry přepsat svoje původní návrhy textu politických priorit.

Česká republika bude mít pět hlavních politických priorit, ale to neznamená, že to je všechno, co bychom chtěli dělat. Vedle toho budeme mít velmi detailní program činnosti předsednictví po jednotlivých oblastech.

Mezi prioritami bude na prvním místě řešení uprchlické krize a doufejme poválečná obnova Ukrajiny, což i souvisí například s kandidátským statusem pro Ukrajinu.

Jsme velkými advokáty toho kandidátského statusu. My vlastně nechceme žádné zkratky a výjimky, chceme udělit Ukrajině kandidátský status a tím zahájit úplně standardní proces rozšiřování se všemi pravidly, principy a kritérii. To myslím získává čím dál větší podporu v Evropské unii. Trpělivě vysvětlujeme našim partnerům, že jasná evropská perspektiva pro Ukrajinu je i cestou k řešení uprchlické krize.

Mají-li uprchlíci mít rozumnou motivaci vracet se jednoho dne na Ukrajinu, tak musíme Ukrajině garantovat nějakou pozitivní vývojovou trajektorii. Navíc stabilizace Ukrajiny je nejenom ekonomická, ale i politická.

Není úplně vyloučeno, že se třeba rozhodne pozitivně už na červnové Evropské radě, ale také se může stát, že debata ještě bude trvat za našeho předsednictví. Nicméně doufám, že nejpozději během našeho předsednictví by Ukrajina získala kandidátský status.

Druhou prioritou toho předsednictví bude právě energetická bezpečnost. Česká republika má velmi silnou motivaci se snažit dosáhnout nějakých evropských řešení. Jsme země, která je při řešení energetických problémů vlastně vždycky odkázaná na spolupráci. Budeme tedy prosazovat rychlé projednání toho balíčku RepowerEU, který by měl zajistit to, že bude dostatek energie během příští zimy v Evropě.

Jednak cestou společných nákupů například plynu, nebo budováním infrastruktury, což by se mohlo týkat krátkého i delšího časového horizontu. Mohli bychom využít evropských finančních zdrojů na dobudování kapacity plynovodů či ropovodů nebo na posílení skladovacích možností, případně budování nějakých terminálů pro zpracování kapalného plynu.

Mimo jiné balíček ukládá i všem členským zemím, aby výrazně zvýšily kapacity skladovaného plynu před zimou, což by mělo usnadnit situaci, kdyby náhodou došlo k úplnému zastavení dodávek z Ruska. Samozřejmě by to nebylo jednoduché, ale na druhé straně si myslím, že v řadě evropských zemí včetně České republiky se daří plnit zásobníky poměrně rychle, takže výhled není úplně pesimistický.

Dá se také očekávat, že během našeho předsednictví bude nějaká debata o sedmém balíčku sankcí, který by třeba stanovil jasný konec pro odebírání ruského plynu.

Debata o sankcích musí být celoevropská. Role předsednické země je poměrně omezená, protože ta debata primárně probíhá na formacích Rady, které vlastně mají stálého předsedu.

Máme samozřejmě nějaký prostor vznášet iniciativy, ale myslím, že specificky české sankce asi nenajdeme. V zájmu ČR bude také to, aby poměrně rychle probíhala právní debata o tom, v jaké míře využít část toho zmrazeného ruského majetku k sanaci obrovských škod na Ukrajině. To je součást agendy, které se budeme věnovat.

O tom se vede intenzivní evropská debata. Jakými způsoby a jakou část toho majetku případně zabavit a použít na náhradu škod, které Rusko způsobilo buď Ukrajině, nebo členským zemím Evropské unie svým chováním.

Primárně jde o zmrazení toho majetku, že k tomu zabavování vlastně nikdo v Evropě úplně nepřikročil. Ale myslím si, že tam musí vzniknout evropská regulace, která by byla právním základem pro takové kroky. A samozřejmě by se primárně jednalo o majetek například ruských bank, o ty devizové rezervy. Já nemyslím, že bychom se snažili prostě zabavovat jednotlivé byty ruským občanům, kteří nemají žádnou vazbu na ten režim přímo.

Na Bělorusko určitě nebudeme zapomínat. Já rozumím tomu požadavku, ale těch priorit, které oficiálně deklarujeme, nemůže být nekonečně mnoho. Asi bych to nenazval prioritou v tom smyslu, o jakém mluvíme, ale je to pro nás důležité.

Role předsednictví se proti tomu minulému v roce 2009 významně změnila. Předsednická role je především role moderátora evropské debaty. Jsme zodpovědní za to, že najdeme kompromis mezi sedmadvaceti státy. Když tuhle roli zvládneme, tak po skončení předsednictví bude vyjednávací pozice ČR mnohem silnější než před ním. Takže teď během předsednictví nemůžeme moc výrazně vystupovat ve prospěch svých vlastních zájmů.

Česká pozice byla vždy vůči k tomuto návrhu poměrně zdrženlivá. Musíme ale být realisty, pravděpodobnost, že v této věci zvrátíme ten trend, je velmi malá. To je typ legislativy, o které se bude rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tady nebude mít nikdo právo veta a já očekávám, že se možná vyjedná určitý kompromis, který to bude třeba o něco prodlužovat.

Přimlouval bych se za kompromis, který by říkal, že třeba devadesát procent motorů už bude na elektřinu, ale že si necháme nějakou možnost z hlediska lepší cenové dostupnosti maloobjemových spalovacích motorů i po tom deadlinu. To ale není vůbec jednoduché dohodnout. I z pohledu těch velkých automobilek je vlastně ekonomicky výhodnější se soustředit na jednu vývojovou linii, tedy elektromobily, než současně držet obojí.

Počítejme s tím, že s velkou pravděpodobností prostě spalovací motory míří v Evropě, stejně tak jako v Americe nebo ve Velké Británii, ke svému konci. Takže naděje na to, že ČR zvrátí globální trend, je malá.

Zase rozlišujme situaci dnes a za dvanáct, třináct let, dvacet let. Ty ceny budou mnohem nižší. Vzpomeňme si na situaci s mobilními telefony, to bylo výsadou těch nejbohatších. Stál obrovské peníze a běžný občan si na začátku mohl dovolit tarif, kde bylo třicet minut volání, a ten telefon stál půlku platu nebo možná víc. Během pár let se cena velmi výrazně snížila a výrazně zvýšil výkon. Totéž se bude dít nepochybně i u elektromobilů, otázkou ale je, jakým tempem.

Sám jako politik bych byl pro to, abychom hledali cestu i k nějakému zvýhodnění, například daňovému, které by se netýkalo jenom firem, jak je to dosud, ale i občanů. Myslím si, že by to bylo rozumné. Dělá to celá řada evropských zemí a Česko by v tom nemělo zůstávat stranou, pokud chce povzbudit vlastní automobilový průmysl.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audio verzi v přehrávači v úvodu článku.