Článek
Do tří let žil Robert s rodiči v Česku. Poté se odstěhovali do Bulharska, do domoviny otce, kde začal chodit do školy. Po dvou měsících se však už jen s matkou vrátil do Česka a nastoupil do školy. Brzy si čeští učitelé všimli, že je s chlapcem něco špatně.
„Odmítal chodit na záchod. Vůbec nechtěl vstoupit do místnosti, kde mají kluci WC. Celé dopoledne nepil, maminka si pro něj chodila před obědem a asi to vždy vydržel,“ popsala chování prvňáčka psycholožka, jež Roberta léčila.
Učitelé se obrátili na školního psychologa, ten si pozval maminku a společně se snažili problém vyřešit. To se po čtyřech měsících podařilo, chlapec už byl schopen dojít se vyčurat ve škole. Když ale učitelka oznámila, že pojedou na školu v přírodě, maminka se jí svěřila, že se v noci stále pomočuje.
Za domácí násilí, které vidí děti, lze trestat, rozhodl Nejvyšší soud
V květnu přišel Robert do třídy poprvé s modřinou v obličeji. A začala se stupňovat jeho vlastní agresivita vůči dětem, zejména ke chlapcům ve třídě. Učitelé se na modřiny ptali dědečka, který chlapce vyzvedával, ale ten vysvětlil jejich původ šarvátkou s vrstevníky.
Na začátku druhé třídy se už začaly násilné incidenty stupňovat, byl dokonce jedním z původců šikany. Ta se odehrávala právě na záchodech, kam se sám předtím bál vstoupit. Učitelka si všímala stále častějších modřin na jeho těle a opět iniciovala schůzku s matkou.
„Učitelé tápali. Nevěděli, jak a jestli se mohou zeptat chlapce, zda ho doma někdo bije, jak získat informace od matky. Nakonec jí doporučili, ať se synem navštíví terapeutické centrum, kterému předali veškeré informace, jež o něm shromáždili,“ vyzdvihla šťastné rozhodnutí školy psycholožka, jež si přála zůstat v anonymitě.
Násilí v českých rodinách: Úřady zahlcuje zjišťování, kdo trpí a kdo si vymýšlí
V centru už se zeptat uměli. Ukázalo se, že v rodině dochází k domácímu násilí. Začalo to už v Bulharsku, kde byl malý chlapec svědkem toho, jak otec surově bije matku na WC. Odtud trauma z této místnosti. Přestože se matka s chlapcem odstěhovala zpět do Česka, jeho otec se k nim v květnu vrátil a u chlapce se objevil první monokl.
Terapie po několika měsících pomohla nejen Robertovi, ale i jeho matce, která sebrala odvahu a s tyranským manželem se rozvedla. „V současné době už se vůbec nestýkají,“ dodala psycholožka.
Nejlepší místo pomoci je škola
Na takové případy je expertem centrum Locika, které se specializuje na péči o děti zažívající domácí násilí, ale zároveň i na pomoc rodičům, včetně agresora.
„V tomto nešťastném příběhu je vidět, jak malé dítě reaguje na nezpracovaná traumata. Bojí se místností, kde viděl bití. Byť byl chlapec sám obětí fyzických trestů a krutého zacházení, v kolektivu se postupem času proměnil v agresora a sám ubližoval a šikanoval jiné děti,“ upozorňuje na podle odborníků vcelku obvyklou reakci bitých dětí Magdalena Černá, mluvčí centra.
Centrum Locika tento týden na ministerstvu vnitra uspořádalo IV. odbornou konferenci zaměřenou na prevenci násilí na školách.
„Škola je nejlepším místem pro včasnou identifikaci dětí, které zažívají domácí násilí. Aby však ředitelé, učitelé či výchovní poradci uměli ohrožené dítě rozpoznat a nasměrovat ho ke správné pomoci, potřebují vědět, jak jej odlišit, jak se ho zeptat a jednat v jeho zájmu,“ vysvětluje Černá z Lociky.
Dítě zemřelo po pálení žehličkou a ranách tvrdých i pro chlapa, otčím dostal 16 let
„Z letošní analýzy dat provedené ve spolupráci s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí vyplývá, že do násilného vztahu se rodí téměř každé čtvrté dítě, polovina z nich zažije první projevy domácího násilí do dvou let věku,“ uvedla dále Černá.
„Přesto se děti dostanou do kontaktu s odbornou pomocí nejčastěji až při docházce do školy. Nejfrekventovanější věk dětských klientů centra je šest až osm let,“ dodala k aktuálním statistikám bitých dětí v Česku.