Hlavní obsah

Bečvář: Na dveře generála Opaty klepat nebudu

Právo, Oldřich Danda

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář (60) vysvětluje v rozhovoru pro Právo, proč se stal prezidentem zbrojařské firmy Glomex. Tvrdí, že se necítí ukřivděn tím, že nedostal nabídku pracovat ve státní správě.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář je od ledna prezidentem zbrojařské firmy Glomex Military Supplies.

Článek

Proč jste nešel do důchodu, v klidu necestoval nebo se nezačal věnovat koníčkům?

Nesnáším slovo důchod. Pokud se člověk udržuje v kondici, tak by měl pořád něco dělat. Uniformu jsem odložil loni v červnu a udělal jsem si půlroční prázdniny, abych si trochu oddechl a úplně otočil list. Dění v armádě jsem vůbec nesledoval a také ho nekomentuji, protože armáda má nového velitele a ten starý by jeho práci komentovat neměl. To se nedělá. Něco jsem si dodělal v bytě, něco na chalupě, jel jsem se někam podívat. Ale co potom?

Proto jsem se na podzim začal rozhlížet, co bych mohl dělat, a zaujala mě firma Glomex, která je v dobré kondici, je česká, má český kapitál a už nejednou ukázala, že dokáže seriózně zabezpečit komodity, které armáda požadovala.

Stát vám nic nenabídl?

Nabídky byly hodně neuchopitelné, ve smyslu, že by v budoucnu byly určité šance. Ale když v říjnu nic konkrétního nebylo, tak jsem to vzdal.

Není škoda, že stát nevyužívá lidi, do kterých desítky let investoval?

Určitě je to škoda, je tu spousta generálů nebo vysokých státních úředníků, které stát nevyužije. Já ale nemám žádný pocit křivdy, že jsem nabídku nedostal.

Armáda má ve společnosti vysoký kredit, ale zbrojaři mají naopak špatnou pověst. Přemýšlel jste o tom, že se dostanete do branže, která není tak dobře přijímána?

Když člověk sundá uniformu, tak se mu pohled na spoustu věcí změní. Podle mého ale 90 procent firem chce dodávat vojákům, co chtějí a co chrání jejich zdraví a životy.

Firma Glomex je ale pouhý překupník a takové firmy nejsou na ministerstvu obrany dobře vnímány.

To je omyl, nejde o překupníka, ale o integrátora, který zastupuje různé výrobce, kteří mu věří, že věci rozumí a dokáže propojit různé výrobky, aby fungovaly.

Co od vás majitel firmy očekává? Že mu budete otevírat dveře na generálním štábu?

Myslím, že pozice prezidenta firmy není o tom, aby chodil po generálním štábu a klepal na dveře generála Opaty, aby s ním něco projednal. Obecně: každý generál studoval na zahraničních školách, viděl jiné armády, navštívil veletrhy a různé semináře a dokáže s takovými informacemi pracovat a navrhnout firmě různá řešení.

Jaké zadání jste dostal?

Zatím se seznámit s firmou. Pro českou armádu např. zajišťuje servis vládní letky, což je dobrá reference, protože jsou to přece jenom letouny, které převážejí hlavu státu. Má řadu aktivit v zahraničí, kde nabízí padáky, přístroje nočního vidění apod.

Má teď Glomex v hledáčku nějaký obchod pro armádu?

Určitě sleduje např. nákup BVP nebo nového děla, ale jakou roli bude hrát, se teprve uvidí.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Bývalý náčelník generálního štábu Josef Bečvář

Proč se podle vás všechny nákupy pro armádu tak vlečou?

Pokud se nezmění legislativní a administrativní prostředí, tak si nedělejme iluze, že např. nová BVP nakoupíme do roka. Ale když se podíváte do Francie nebo do Německa, tak tam to nejde o moc rychleji. Když jsem byl ve Francii v roce 2004 jako vojenský přidělenec, mluvilo se o tom, že francouzská armáda koupí dopravní letouny Airbus A400, a dodnes je všechny nemá. Je pravda, že vojáci jsou puntičkáři a detailisté, kteří když někde něco vidí nového, tak to chtějí ještě zapracovat, což může také projekty prodloužit.

Znal jste firmu Glomex už jako voják?

Znal, ale v kontaktu jsem nebyl. Vždy jsem byl pověstný tím, že jsem se držel od zbrojařských společností dál, abych nevyvolával zbytečné diskuse. Do té doby, co jsem byl náčelník generálního štábu, mi stavovská čest zakazovala někde vysedávat se zástupci nějaké zbrojařské firmy.

V uniformě jste byl čtyřicet pět let, nebude vám chybět ten režim?

Dopředu jsem se vyrovnával s tím, že jednou tu uniformu budu muset svléknout. Režim ale potřebuji. Každý den jsem čtyřicet pět let v půl šesté ráno vstal, oblékl uniformu a šel do práce. Právě proto jsem hledal další práci.

Byly motivací jít ke zbrojařské firmě peníze?

Největší motivací bylo dát nové etapě života smysl, dělat něco užitečného, zúročit své zkušenosti v oblasti bezpečnosti a mít pravidelný „denní režim“. Až v poslední řadě to bylo finanční ohodnocení.

Výběr článků

Načítám