Bartoš: Pomoc Ukrajincům není na úkor našich lidí

Jsem přesvědčen, že ano. Když jsem se díval, jaké peníze od začátku roku směřovaly na pomoc občanům a domácnostem, tak je to 74 miliard korun. Takže mantra, že se nepomáhá, není pravda. První byla pomoc, jež směřovala přes ministerstvo práce nejvíce zasaženým rodinám v rámci příspěvku na bydlení. Ale v debatě je, a věřím, že se tím směrem pohneme, třeba i navýšení rodičovského příspěvku. To byl ostatně už v minulém volebním období náš návrh, aby se rodičovský příspěvek automaticky valorizoval podle vzorce navázaného na inflaci, jako je tomu u důchodů, kde letos právě kvůli vysoké inflaci proběhne jejich mimořádná valorizace již podruhé.

Je třeba to vnímat nejen v kontextu Evropy. Pomáhají také další země. Díval jsem se, že i ve Velké Británii, kde nejsou moc rozdavační, šli cestou daňových slev pro občany. Na druhou stranu je to ale třeba vidět i v kontextu toho, že jsme zdědili zdevastovaný státní rozpočet, a to není dobré východisko.

Kdybychom neměli takové tempo zadlužování a v konjunktuře se vytvořily zásoby, tak bychom dnes mohli víc pomáhat. Když ale dnes expremiér Andrej Babiš přes média říká, že vše dáváme ukrajinským uprchlíkům a nic českým občanům, tak to považuji za neslušnou lež.

U pohonných hmot šla naše vláda cestou snížení spotřební daně. V oblasti marží je to spíše formou komunikace s firmami, aby si je v této situaci nenavyšovaly. Nemyslím si, že nějaká razantnější opatření by zde vůbec byla možná. Nedívejme se s obdivem na některé autoritářské země, kde vláda zavelí a soukromé firmy srazí podpatky. Navíc když si některá země dovolí úplně dumpingově podstřelit ceny pohonných hmot, tak to rozkývá celý evropský trh.

Diskutujeme o tom. Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo v oblasti energií balíček více než desítky opatření. Nemám nějaký konkrétní návrh. Pokud ale půjdeme touto cestou, budeme se o částce bavit. Může to být formou zpětného bonusu, nějaká minusová položka na faktuře. Nejlepší pomoc by byla samozřejmě na úsporu energií v domácnostech, ale pokud jste rodina, která už má plastová okna a dobře řízený termostat, tak chápu, že tam už se toho moc navíc zařídit nedá.

Říkáte tedy, že by takový bonus neměl být pro všechny?

To je otázka, zda by to mělo být pro všechny nad 18 let, zda to bude nějak ohraničené v kombinaci dávek… Nejsem moc příznivcem plošných opatření, ta byla potřeba, když byl covid v začátku, tehdy byla nutná hned a rychle. Nyní šla naše vláda nejprve pomoci těm nejvíce zasaženým. Pojďme si ale přiznat, že je tady střední třída, která je také zasažená. Náklady rodin rostou, kvůli Putinově válce se to promítá do všeho. Rostou ceny pohonných hmot a drahá doprava se pak odráží i v cenách potravin a dalšího zboží.

Rozpočet se bude revidovat v pololetí, ministr financí Stanjura to řekl jasně. Návrhy, které přicházejí z opozice, ale odmítáme, protože to znamená: plošně zasekněte 250 miliard korun navíc do deficitu státního rozpočtu. V souvislosti s tím jednáme i v Evropské unii o možnosti úpravy Národního plánu obnovy. S eurokomisaři jsem hovořil o možnosti využít miliardy eur nejen na řešení uprchlické krize, ale i na dostupné bydlení.

To je sugestivní otázka. V demokratické vládě pěti stran jsou na to koaliční jednání a pak diskuse ministrů na vládě. Přijdete s nějakým návrhem, který buď dopadne, nebo ne. Myslím si, že například to navýšení rodičovské je více než na spadnutí, minimálně podle vyjádření dalších koaličních partnerů. S tím přišla naše poslankyně Olga Richterová, mluví o tom i ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) a předseda STAN Vít Rakušan.

Tohle není vláda toho minulého typu, kdy premiér telefonuje ministrovi a okamžitě nařizuje zastavit rekonstrukci na dálnici. Řekli jsme, že to budeme dělat jinak a o věcech diskutovat na úrovni koalice. Všem stranám se podařilo něco prosadit, i program má otisk každého z těch pěti subjektů.

V covidové krizi měli Piráti v průzkumech 17 procent a byli druzí za ANO jako opoziční strana. Před rokem a půl jsme měli v průzkumech 30 procent, ale volební koalice se STAN nedosáhla svého cíle. Volby nějak dopadly, nyní máme 7,5 procenta, s tím pracujeme, ale nijak moc to neřešíme.

Podle mě je důležitější dodávat lidem výsledky než chodit do televize. Předchozí vláda nastavila trend, že každý den ministr něco vykládal médiím. Já vždy něco odpracuji, a když jsem tázán, tak o tom mluvím. Samozřejmě pokud to porovnáte s ODS, která má premiéra, tak logicky Petr Fiala je nejviditelnější vládní postavou, ale tak je to přece vždycky. Ale myslím si, že Jan Lipavský, ministr zahraničí za piráty, je také důležitou postavou diplomacie, nejen při řešení krize na Ukrajině. Není to závod v popularitě.

Vstávám ráno v šest a chodím spát v deset večer a všichni moji lidé celý den pracují. Nevím, jestli tak vypadá čekání na volby.

Utváříme spoustu koalic a se starosty jdeme do komunálních voleb společně v Kladně. Teď si nejsem jistý, zda neexistuje i nějaká jiná koalice se STAN, ale na různých místech republiky jdeme společně s místními uskupeními. V krajích nebylo rozhodnuto, zda půjdeme všude samostatně. O tom nerozhoduje Bartoš, ale centrální předsednictvo. I v minulých krajských volbách jsme ale spolupracovali se starosty jen v Olomouckém kraji, jinde jsme šli sami.

To jsme zatím neřešili. Poslední vyžádané prodloužení bylo adekvátní, válka ani příliv uprchlíků neskončily. Věšeli bychom lidem bulíky na nos, kdybychom říkali, že to po 30 dnech skončí. Na nás to úplně nezáleží. I když Evropa a USA pomáhají, tak vidíme zprávy, že v některých oblastech Ukrajiny se situace dál zhoršuje. Uvidíme, jak bude krize vleklá a jak se nám podaří skloubit tři základní pilíře pro lidi z Ukrajiny, tedy práce, ubytování a umístění dětí do vzdělávacích zařízení.

V Česku jich je něco přes 300 tisíc. Podle údajů z vlakové dopravy to vypadá, že se lidé vracejí, i když bitvy neustávají. Počty přijíždějících a odjíždějících se nyní zdají být prakticky vyrovnané, a to na úrovni nízkých tisíců denně. Ale asi je předčasné to hodnotit, protože válka rozhodně nekončí.

Je příspěvek 120 tisíc korun na lůžko při rekonstrukci na byt a 40 tisíc Kč na lůžko ve formě vytvoření ubytování. Z toho je vidět ten důraz na rekonstrukce, přestavby. Propočty říkají, že za miliardu vytvoříte zhruba 3500 bytů. Někde stačí lehčí rekonstrukce, vymalovat, vyměnit postele, toalety, jinde je to náročnější, je potřeba vyměnit okna či provést celou dostavbu.

Byty ale zůstanou v majetku obcí, a rozšíří tak možnosti sociálního ubytování. Některé obce už na to vynaložily náklady po začátku války, mohou je uplatnit zpětně, doklady musí doložit do konce listopadu. Na rekonstrukce se jim proplatí 85 procent nákladů, 20 procent z celkového nákladu lze použít na vybavení bytů. Ale z krizového štábu také vím, že třeba jeden velký obchodní dům s nábytkem věnuje vybavení pro 20 tisíc bytů.

Skutečně může být potřeba vyšší podpory, až pěti miliard korun. Když o to bude zájem, budu další peníze shánět. Jednám i v rámci EU, počítám, že nám tu částku zpětně refunduje. Evropská solidarita je reálná, i Evropská komise jasně řekla, že je třeba pomáhat. Oni vnímají, že 300 tisíc uprchlíků je vzhledem k počtu obyvatel ČR značný počet. Navíc už nyní má ministerstvo například v evropském programu IROP na bydlení k dispozici 3,2 miliardy. Otázka je: Jsme schopni toho postavit více?

Může, ale s tím nejsem schopen cokoliv udělat. Jsou segmenty na českém trhu, kde ti muži neodešli bojovat na Ukrajinu a dělají tam lidé z Ukrajiny. Jsou segmenty, kde odešli. A samozřejmě v oblasti stavebnictví se tím kapacita snížila.

Lidé mi tyto příběhy posílají, v jedné obci začal opravovat svépomocí starosta s pěti lidmi. A vím, že na obce nepadne jenom to bydlení, budou muset řešit zvýšení kapacity vzdělávacích zařízení, školek a škol, případně i to, pokud tam budou muset přidat nějakou pediatrii nebo ambulanci. Takže se ty náklady samosprávám v regionu nastřádají.

Ale kdybychom toto neřešili, tak by to teprve mělo dopad na kvalitu života občanů v ČR, ta neřešená uprchlická krize.

Vídeň může být inspirací, protože má vysoký podíl nájemního bydlení, což ČR po mohutné privatizaci bytových fondů nemá. Chtěl bych, aby vzrostl podíl nájemního bydlení v majetku obcí nebo samospráv, už jen proto, že tím lze třeba modulovat, jaké povolání potřebujete, tak tomu nabídnete byt.

Nechceme ale, aby to bylo pro obce povinné. To byl kámen úrazu dříve, kdy se stát snažil obcím diktovat, jak musejí stavět. My chceme nabídnout nástroje a zákonnou podporu pro jednotlivá řešení. Takže sociální, realitní, právní a dluhové poradenství, využití státní garance při samotné výstavbě dostupných sociálních obecních malometrážních bytů. Navíc tento zákon může usnadnit čerpání evropských peněz na bydlení, jsou tam některé výhodnější parametry, když máte zákon o sociálním bydlení. Ten zákon je potřeba.

Ten odklad se týká změny modelu státní správy, se kterým jsme už v opozici zásadně nesouhlasili. Nechceme najímat úředníky a vytvořit nejvyšší stavební superúřad. To problém neřeší. Ministerstvo vnitra v analýze varovalo před paralýzou stavebního řízení na půl roku a investicí 20 miliard korun s nejistým výsledkem. My jsme řekli, že nepůjdeme touto cestou, ale cestou digitalizace.

Podle původního zákona ale v polovině roku 2023 vznikne Specializovaný stavební úřad pro stavby nadregionálního významu. Na něm jsme začali pracovat, počítá s ním i naše novela.

Návrh, co mi přenechala předchozí ministryně Klára Dostálová, počítal s vytvořením deseti pracovních míst, ale v rozpočtu na to byla jedna velká nula.

Ne. Člověk zajde na stavební úřad, zahájí stavební řízení a to bude probíhat. Možná pod lepším metodologickým vedením. On totiž vždy ten problém není v rychlosti stavebního úřadu. Něco se staví rychle, něco se nestaví rychle.

I Světová banka, jež nás řadila v rychlosti stavebního řízení na 157. místo na světě, později výsledky odmítla, protože se ta studie dělala na atypické stavbě nějakých halových prostor v Česku. Podle mě je problém zakopán v územním plánování a regulačních plánech. Takže vedle toho paralelně v polovině volebního období předložím druhou věcnou novelu, která bude řešit celou tu část před stavebním řízením.

Ale stále za nás zůstává pravidlo: jedno podání, jedno razítko, jedno řízení. Jenom nevznikne superúřad.

Lhůty zůstávají stejné jako v návrhu předchozí vlády. Lhůty jsou v § 196 a toho se naše novela vůbec nedotýká, takže se nemění ani v jediném slově. U jednoduchých staveb, což jsou i rodinné domky, je tam lhůta 30 dní a bude platit vymahatelnost lhůt. Jedno podání, razítko i jedno řízení by měly vyřízení výrazně urychlit.

Potřebná razítka, povolení třeba od památkářů a podobně jsou integrovaná do jednoho řízení. V praxi si je bude moci stavebník předjednat, ale pokud to neudělá, pořád podá jednu žádost a úřad si je vyžádá od ostatních orgánů sám. Pokud povolení nezíská, bude mít možnost odvolání, odvolací stupeň nic nevrací, ale musí sám rozhodnout, omezuje se tedy takzvaný ping-pong.

Ten se sníží, původně jsme je chtěli integrovat na úrovni obcí s rozšířenou působností, nakonec jsme využili analýzy ministerstva vnitra. Podle té má být úřad tam, kde je potřeba. Řešili jsme dostupnost v místě do 35 kilometrů dojezdu a pak aby tam byla zastupitelnost, tedy aby minimálně tři pracovníci obhospodařovali alespoň 10 tisíc obyvatel. To vychází v rámci Česka na nějakých 371 úřadů. Ale to číslo se ještě může měnit.

Zvažovali jsme to, ale jak jsem už popsal ty důvody, snížení je potřeba. Na stavební úřad nejezdíte každý den, navíc tam bude možnost vyřízení digitální cestou.

Také připomínám, že se ruší jen ty nejmenší stavební úřady, jednohlavé a dvouhlavé – týká se to asi 40 % úřadů, které ale obsluhují nějakých 15 % populace. Pro 85 % lidí zůstane stavební úřad tam, kde je dosud.

S účinností novely počítáme od července 2023, s tím, že nejprve bude platit pro vyhrazené stavby a pro všechny stavby o rok později. Spuštění digitalizace, tedy podávání žádostí přes internet pomocí portálu stavebníka, plánujeme na začátek roku 2024. Doufám, že se vyhneme obstrukcím opozice ve Sněmovně.

To je funkční, technická záležitost. Jednak doháníme skluz v přípravě od našich předchůdců, ale kdo má zkušenost s digitálními projekty, ví, že nestačí vytvořit a otestovat program. Také musíte úředníky naučit s tím pracovat, zaškolit je. Tam také vidím ten časový problém.