Bartoš: Piráti jako Zelení neskončí. Musí jít dál

Jestli post obhájím, o tom rozhodne hlasováním členská základna. Je to opět hlasování všech členů strany celostátního fóra. Trošku mě mrzí, že kvůli pandemii je to už druhé fórum, které bude digitální, kdy se nepotkáme fyzicky, i když můžeme hlasovat přes internet vlastně v jakémkoliv momentě.

Svoji vizi už jsem představil v nominační řeči, když mi celostátní fórum dalo nominaci. I na místopředsednické posty je poměrně hodně nominovaných lidí.

Vezmu to postupně. Když jsme hlasovali o vstupu do vlády, respektive když jsme schvalovali koaliční smlouvu vlády, tak pro ni hlasovalo 80 procent členů.

Stejně tak u rozhodování o důležitých věcech lze vždycky vidět, že to, jak je médii prezentováno fungování strany, je daleko vzdálené od reality.

Pirátská strana je středová liberální strana, která komunikuje velmi otevřeně, možná někdy až moc. Když se ale dívám – a já sleduji naše krajské politiky, naše lidi ve vedení měst a lidi, co jsou teď ve vládě –, tak vidím trochu jiný obraz, než který tady vytváří skupina deseti nebo dvaceti lidí, kteří k sobě mají výhrady a neustále roztáčí mediálně evidentně atraktivní spory.

Na to se asi musíte zeptat autorky. Já se ve veřejném i soukromém životě snažím, aby mi to takto neuteklo, ale když se jitří emoce, tak asi občas výběr slov je trochu divočejší. Ale i vzhledem k tomu, že jsme naposledy řešili programové prohlášení vlády pro tuto zemi a lidi na čtyři roky dopředu, tak nějaké žabomyší války nebo slovní výměny na sociálních sítích spíš vnímám okrajově.

To já jsem tedy dva nebo tři měsíce ve velmi produktivním režimu přípravy nástupu do resortu. Po volbách to bylo rozčarování, i pro mě jako celostátního lídra. Měli jsme v koalici ambice být ve volbách výrazně úspěšnější. Kvůli nepoměru, který vznikl kroužkováním našeho koaličního partnera na kandidátce, jsme skončili jen se čtyřmi poslanci ve Sněmovně. Ale šli jsme do vlády.

Na nejvyšší exekutivu jsme se připravovali jedenáct let a strana se z toho musí poučit, musí jít dál. Myslím si, že se teď přetavuje i třeba volební zklamání a napětí z kampaní, kde lidé dřeli a nepřineslo to očekávané ovoce. Je třeba si tím projít, je třeba se z toho poučit, napravit se. Pirátská strana je ale ve vedení devíti krajů a od voleb se nám přihlásilo téměř 300 nových lidí.

Možná i volba republikového předsednictví a celostátní fórum budou opět konsolidační. Je jen škoda, že kvůli pandemii nemůže být fyzické, protože v komunikaci, která je silně poznamenaná téměř dvěma roky covidu, dochází k různému odcizení. Digitální komunikace nemůže nahradit to, když si lidé sednou spolu ke stolu a třeba historickou křivdu si vyříkají a poví si něco, co nelze sdělit přes internet.

Ale ta strana se nikde nepropadla. Ano, kvůli dispropor­čnosti v kroužkování z pohledu sněmovní síly tam ztráta je, ale Pirátská strana je jako celek v devíti krajích ve vedení měst a chystáme se na komunální volby. Podle mě náš největší úkol je naplnit v exekutivě ČR jak za Piráty, tak za koalici Pir/STAN, ale i v celé vládní koalici sliby, které jsme teď zhmotnili do programového prohlášení vlády. Strana stejně jako každá zdravá organizace nebo instituce se musí měnit, musí se vyvíjet, musí se profesionalizovat, nebo bychom dopadli třeba jako sociální demokracie, nemluvím o zelených.

Třeba když jsem před 12 lety zakládal stranu, byly sociální sítě v plenkách a dnes jsou běžné. Časy se mění a politik se musí stále učit, nebo zakrní a z politického života vypadne. Ale to si nemyslím, že by Pirátům hrozilo.

Nemyslím, že by si někdo stěžoval, že Bartoš něco opomenul. Jednak bez existence klouzavého mandátu jsem nikdy nepředpokládal, že by se ministři vzdávali mandátu, nikdy bych to po nikom nechtěl. Vadilo mi třeba, když ministr nebyl na projednávání svého tisku ve Sněmovně. Politika je prostředek změny a jako cokoliv je to těžká práce, a když ji člověk dělá poctivě, tak je to podle mě nejtěžší práce, není to žádné teplé místečko.

Musíte přijímat náročná rozhodnutí a mít dobrý tým lidí, který to s vámi dělá. I zaměstnanci a vedoucí pracovníci na ministerstvu musí vidět tu vizi. Musíte umět pracovat s lidmi, prezentovat vizi a lidi nechat růst a neřídit je násilím. Myslím si, že i to je věc, která mě provází za tu dobu, co jsem měl možnost, štěstí a důvěru Pirátů být v jejich čele.

Dostupnost bydlení, což je i priorita této vlády. Měla by se opírat nejenom o novelu stavebního zákona, kterou jsme jako opozice slíbili a měli jsme ji připravenou jinou než minulá vláda. Teď máme ambici do konce roku ji mít novelizovanou, abychom mohli pokračovat v digitalizačních procesech, které na to navazují: digitální technické mapy, portál stavebníka. Chceme dodat i zákon o dostupnosti bydlení vhodný pro obce, kde si obce budou moci obnovovat svůj bytový fond.

Každý rok 150 tisíc lidí hledá, kde bude bydlet, ať jsou to čerstvé rodiny, lidé, kteří skončili studium, nebo třeba senioři v nějakém okamžiku svého života.

Prioritou je i otázka dostupnosti a ceny energií na evropském a českém trhu v tom pozitivním směru, kdy hodně projektů, které budou zahajované v Národním plánu obnovy, jsou energeticky příbuzné projekty, ať je to šetrné nakládání s energiemi na úrovni domů a veřejných budov, zateplování a tak dále.

Zhruba před rokem jsem navštívil Belgii, která dokázala téměř veškerou výstavbu dostat do Národního plánu obnovy, protože se zavázala, že nové stavby budou splňovat kritéria, takže evropské peníze tam skutečně jdou na bytovou výstavbu. Je škoda, že se nám to nepodařilo.

Nový stavební úřad vznikl z pera předešlé vlády, a tedy pouze „na papíře“. Reálně neexistuje – nemá žádné zaměstnance, žádný rozpočet ani žádnou agendu. V nejbližších dnech a týdnech by měl být schválen zákon, který převede jeho úkoly zpět na ministerstvo pro místní rozvoj. Nejvyšší stavební úřad jako samostatná instituce za této vlády nemá vzniknout.

Jsem strašně rád za všechny programy, které pomohou lidem dostat se k bydlení, ale 150 tisíc lidí hledá bydlení každý rok a nemyslím si, že tento program je ve své podstatě efektivní. Jsou tam podmínky, kvůli kterým ho využije jen pár stovek lidí. Vzhledem k administrativní náročnosti programu to vidím jako takový pokus a nemyslím si, že by ministerstvo pro místní rozvoj mělo v tomto režimu suplovat banky.

Hledali jsme s ministrem průmyslu a obchodu a finančními institucemi možnosti, jak ten model zlepšit. Mimochodem, kvůli tomu nechodí mladí lidé učit, protože si potřebují pořídit bydlení a nástupní plat učitele je nízký. Pro ně by měly být byty, které by mohla poskytnout obec. Ale myslím si, že jsou lepší nástroje. Stimul pro výstavbu by neměl být individuální, ale systémový.

Někteří ministři s ohledem na omezování výdajů říkají, že při nástupu na resorty přišli na zcela nepřátelské území. Je to asi resort od resortu. Je ale krutá pravda to, na co jsme upozorňovali jako opozice, a bylo to bagatelizováno: stát dluží peníze.

Ministr financí ve čtvrtek prezentoval zúčtování za minulý rok: rozpočet skončil v deficitu 420 miliard korun! Takže my nevstupujeme do nového roku s tím, že bychom měli super startovní pozici. Nemáme ani nulovou, nýbrž minusovou startovní pozici.

Ptal jste se na učitele. Tam byl příslib tříprocentního přidání, nakonec se v rámci vlády domluvila kompromisní va­rianta dvou procent. Pro mě je zásadní splnit slib, což je závazek 130 procent průměrné mzdy. Samozřejmě kdyby to klesalo, tak zejména v učitelských povoláních by se k tomu vláda měla vrátit.

Atraktivita pedagogického povolání je částečně vždy měřena penězi z důvodu, aby noví pedagogové vůbec šli to povolání dělat. Zároveň ale musíme hovořit i o strukturálních změnách, o implementaci vzdělávání v roce 2030. Často zaznívá kritika, že pedagogický sbor, zejména lidé, kteří jsou v tom systému déle, nedosahuje kvalit toho, co by očekávali i rodiče. Musí se změnit i to, aby byli lidé připravováni na další život a byli v kariérním postupu úspěšní.

To je dávno uzavřená věc, už asi před třemi měsíci. Zaznělo to několikrát, nicméně ani v koaliční smlouvě, ani v následujících jednáních se touto cestou rozhodně nešlo. Cestovní ruch zůstává pod MMR i z toho důvodu, že je regionálně specifický, vyžaduje velkou spolupráci s destinacemi v regionech. Ministerstvo pro místní rozvoj je partnerem samospráv, krajských i městských, má to logiku.

Z pohledu českého cestovního ruchu je lázeňství jeden z hlavních pilířů. Ministerstvo na program uvolnilo zhruba miliardu korun, čekáme na dofinancování, odhaduji, že tam bude zůstatek zhruba 200 milionů korun. My teď musíme ten program vyhodnotit, já bych se nebránil spustit další kolo voucherů. Jsme ale v rozpočtovém provizoriu a nyní po schválení programového prohlášení budeme určovat priority. To, co fungovalo, se pokusíme podpořit nebo zopakovat, pokud budou peníze. Nejsem žádná slibotechna, řekli jsme, že budeme stát řídit na základě podložených dat.

Podnikatelský sektor ale potřebuje podpořit a covid tu s námi nějaký čas bude. Přiznejme si, že pohostinství, hoteliérství, cestovní ruch byly zasaženy naprosto extrémně a je potřeba zasadit se o to, aby ty segmenty nepadaly na dno.

V tuto chvíli je na pořadu dne určitě Tečka, v tuhle chvíli snad nejužívanější mobilní aplikace s covidovými certifikáty, má ji staženou kolem čtyř mi­lionů lidí. Už jsem se setkal s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci Vladimírem Dzurillou, který vyvíjí tu část, co vidíte, zatímco Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) má pod sebou ten centrální informační systém ISIN.

Tečka má občas potíže. Často ty disproporce nejsou dány tím, co máte v telefonu, ale aktualizací a kvalitou dat v tom systému. Takže je potřeba zapracovat na Tečce, doladit ty mouchy. Velmi mě ale potěšilo, že v blízké době v Tečce uvidíte děti, když mají covidový QR kód, nyní to tam musíte složitě dostávat.

Prioritou je ale i další agenda okolo digitalizace stavebního řízení, služeb směrem k občanovi, ale i služeb, které dokážou šetřit peníze na provoz státu.

Nejde o pana Dzurillu. Tím, že digitalizace byla svěřena členovi vlády, a to bez ohledu, zda jsem to já, či někdo jiný, je ta pozice zbytečná. On má z hlediska organizace a naplňování strategie digitálního Česka zásluhu, že jsme se v posledních dvou letech výrazně posunuli. Co mi ale vadilo, bylo to, že pokud v danou chvíli byla digitalizace mimo PR zájem expremiéra Babiše, tak on neměl páky, jak docílit věcí, které se od něj čekaly.

Pan Dzurilla rozhodně nikdy nebyl brzdou, jen neměl to zastání. Já bych byl rád, kdybych s ním mohl v budoucnu spolupracovat. I když nebude vládním zmocněncem, tak je ředitelem dvou státních organizací – Národní agentury pro komunikační a informační technologie a Státní pokladny Centrum sdílených služeb.

Já mám sice velké ambice, ale myslím si, že lidé nejprve musí získat zkušenost s vyřizováním věcí s úřady na dálku než takto i volit. Dobře, že máme v programovém prohlášení alespoň korespondenční hlasování pro lidi v zahraničí. Jinak si myslím, že čip v občance je slepá cesta. Je třeba najít nějaké technické řešení pro mobilní telefony, s ověřením identity.

První věc je, že bych chtěl, aby se na cenové mapy koukalo trochu jinak, protože problémem sociálně vyloučených lokalit je obchod s chudobou a neutěšená bytová situace. K regulaci fakticky nedochází. Jedním z nástrojů řešení by mohly být aktualizované cenové mapy, kdy příspěvek na bydlení nemůže přesáhnout určitou hranici. Nemůžou odpovídat tomu, co vám nadiktují pronajímatelé, mají odpovídat tomu, jaká je v té lokalitě cenová hladina nájemního bydlení. A práci v terénu nenahradíte úřednickou prací. Jednu z těchto rolí plní Agentura pro sociální začleňování. Moji předchůdci ovšem zřejmě nepřemýšleli o tom, že řada těchto činností musí mít svou kontinuitu, a v této části končí financování z evropských peněz velmi brzy a není tam žádné pokračování.

Chci se na to velmi zaměřit, protože to je pro Česko problém. Já znám ty regiony, znám lidi na Ústecku, na Tanvaldsku. Je to specifický problém, který často nesou obce. Lidé nežijí ve vyloučené lokalitě, protože jsou tam šťastní. Můžete jim pomoci, aby se odtud dostali a začali žít jinde. Jenže je jim potřeba pomoci, aby jim pracovník třeba poradil, jak na internetu najít nájem, který nebude trojnásobkem toho běžného.