Barikádu v Košířích jsme ubránili, říká veterán

Na Plzeňské ulici povstalci u Košířského náměstí postavili velkou barikádu, aby zabránili průjezdu německých jednotek.

„To se nám nakonec povedlo, protože na barikádu Němci zaútočili několikrát pouze s hakly (obrněnec Hanomag HKL6p) – a těm se projet nepodařilo,“ řekl Právu Adámek, kterému bylo tehdy 14 let.

K povstalcům se přidal, když jeho tatínek se starším synem odešel bojovat na pražský Barrandov a na Smíchov.

„Během povstání dostal tatínek za úkol obsadit na smíchovském nádraží pancéřový vlak a rozdávat z něj munici povstalcům. Maminka ležela ve sklepě s naší malou sestrou, které nebyl ještě ani rok. A já jsem vyrazil ven do ulic,“ vzpomínal Adámek.

Začal pomáhat jako spojka povstalců. „Velitel naší barikády poručík Josef Šašek bydlel v našem baráku, takže mě znal. Dal mi dalekohled a řekl, ať pozoruji, jestli nejdou Němci,“ řekl Adámek.

Jako spojka se střídal s kamarády ze skautského oddílu, který tajně založili na podzim 1944.

Povstalci měli proti těžkým německým zbraním jen kulomety, pušky a samopaly.

„Zbraně měli nejčastěji tramvajáci z Motola. Než přišli Němci v roce 1939, tak je poschovávala armáda a teď se výborně hodily,“ podotkl.

Během povstání byl raněn do nohy. „Díval jsem se zrovna po Plzeňské směrem dolů a viděl jsem jen plameny z kulometů švalbiny (německého letounu Messerschmitt Me 262). Pak už nevím o ničem,“ poznamenal Adámek. Probrali ho až kamarádi.

„Všude byla krev, já jsem měl v sobě střepiny. Vedle mě byla paní Hildebrandtová, zdravotní sestra, kterou tím kulometem úplně přepůlili. Tělo i nohy byly zvlášť. To byla hrůza,“ zavzpomínal.

Od svého velitele dostal po osvobození osvědčení, v kterém píše, že mladý skaut pracoval odvážně, čestně a svědomitě. „Jako nosič munice byl dne 7. 5. 1945 raněn na Košířském náměstí,“ stojí na osvědčení.

Na válku si v poslední době často vzpomene hlavně kvůli ruské invazi na Ukrajinu. „Vždy mi projede hlavou: Jak je možné, že Rusák dělá takovéto věci. Vždyť nevíme dne ani hodiny,“ dodal Adámek.

Také další účastníci setkání našli paralelu mezi druhou světovou válkou a událostmi na Ukrajině. „Dnešní oslavy nejsou vůbec veselé. Protože nedaleko nás se Rusko dopouští zločinů, za které by se nemusel stydět tehdejší nepřítel – nacistické Německo,“ řekl náměstek ministryně obrany Filip Říha.

Pamětníků konce druhé světové války je rok od roku stále méně. „Už víme pouze o šesti účastnících povstání. Všechny jsme pozvali, ale už nemohou přijít. Ještě před covidem chodilo dost lidí, ale bohužel dnes velká část už není mezi námi,“ řekl Právu tajemník Československé obce legionářské Jiří Filip.