Článek
Včerejšek uplynul bez blognutí proto, že byl tak plný vzruchů a nabitý akcí, že na zapisování nebyl čas. Ještě pořád si nejsem jist tím, zda jsem se coby spoluautor Zeleného Raoula a otec zakladatel serveru Kompost.cz zpronevěřil svém podvratnému životnímu postoji, když jsem se zúčastnil onoho populárního vyjednávání mezi politiky a lidmi, kteří rádi chodí do kina. Ale každý testujeme svou integritu nějak jinak, já tím, že se v podobných situacích snažím nehihňat. Nevím, jak vy, ale já když se ocitnu v místnosti plné lidí, které znám jen z televize, rozhostí se ve mně naprosto surrealistický pocit a čekám, že zpoza rohu ještě přikvačí Jů a Hele a komisařka Lescautová.
Což se, bohužel, nestalo.
Ale jinak to bylo lepší, než byste kdy čekali.
Ve většině anket "Proč jezdíte do Karlových Varů?" respondenti často odpovídají "no a taky se po roce potkat se starými kamarády", což je však přístup krátkozraký, protože v Karlových Varech se můžete setkávat s nepotkaným, zažívat nezažité a vidět neviděné. Zatímco rubrika Nepotkané je po včerejším jednání jasná a do rubriky Nezažité dosud stále patří včerejší steak a zatím se to nelepší, rubriku Neviděné už druhý den okupuje film Občan pes. Je to film, který ostatní účastníci promítání zařadili do svých rubrik Oči navrch hlavy, To jsme ještě neviděli a Filmy s nejhustšími plyšovými zvířaty historie kinematografie. Pravověrní filmoví fanoušci samozřejmě vědí, že ta úplně nejtvrdší plyšová zvířata vystupují ve filmu Petera Jacksona Meet the Feebles (ano, Peter Jackson před Pánem prstenů a King Kongem natočil řadu dost divných filmů), ve prospěch filmu Občan pes však hovoří to, že Peter Jackson nikdy nenatočil thajský muzikál.
Trvalo to dlouho - mnoho let. Ale konečně jsme na festivalu našli film, který připomíná Amélii z Montmartru. Připutoval ze strany, z níž byste to nejméně čekali - z Thajska, od Amélie se přece jen trošku liší (v té by se asi nenašlo místo pro postavu jako "motocyklový taxikář, který miluje svou práci natolik, že ji provozuje i po smrti"...
... nebo "hrdinova babička, která se převtělí v gekona a ze stínidla lampy mu rapuje rady do života"), ale obsahuje velmi podobnou směs pohádkové fantazie a humoru, kvůli níž ji lidi dodnes milujou. Občan pes dále obsahuje barvy, které dávají slovu "barva" smysl, který ztratilo poté, co svaté obrázky vyšly z módy, a tisíce digitálních triků v kvalitě srovnatelné s Hollywoodem. A postavu obhroublého plyšového medvídka Tchongchaie, který má problémy s alkoholem a kouří čtyřicítku denně, protože jeho "malá madam"...
... na něj má prostě špatný vliv. Tchonchai je dnes, třetí den festivalu, dosud nejoblíbenějším filmovým hrdinou letošních Karlových Varů a nemine hodina, kdy by se mě někdo nezeptal, jak se jmenuje "ten film s medvědem".
Na festivalech je nejhezčí, když zjistíte, že fantazii mají všechny národy podobnou. A že i pohádky, jakkoli originální, exotické a extravagantní, vypráví vždy příběh o dvou milencích, jejichž láska překoná ďábelské překážky - třeba kilometrovou horu plastových lahví, kterou chlapcova vysněná dívka ve své snaze očistit planetu navršila nad Bangkokem...
... a v nichž je každý dobrý skutek krokem na cestě k zaslouženému happy-endu. Thajština sice zůstane i nadále stejně nerozšifrovatelný jazyk, thajské tváře stále stejně těžce rozlišitelné, ale radost z toho, když se Tchonchai nakonec - po týdnech života na ulici, vybírání odpadkových košů a hulení odhozených vajglů - setká se svou malou madam, je v každém kinosále stejná.
Lidi vycházeli z kina, zářili jako sluníčka, smáli se a pokoušeli se notovat thajské hity (je to muzikál!) a jedna slečna v té mačkanici - pokud jsem jí dobře rozuměl - prohlásila, že "Happy-end je opium lidstva."
Na rozdíl od opia ho ale dovezete z Bangkoku do Karlových Varů a nepůjdete za to sedět...
P. S. P. S.: Tahle je mnohem lepší!
