Balaš: První musím řešit nedostatek míst na středních školách. Zavírání kvůli covidu nechci

V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:

Cítím, že to je velký závazek. Kontaktoval jsem řadu lidí, rozebíral jsem řadu témat a cítím, že nálada je dobrá, přestože situace je těžká. Lidé, kteří jsou na ministerstvu i mimo něj, jsou ochotní pomáhat a jsou kompetentní. Myslím, že to zvládneme. Ono nám ani nic jiného nezbývá.

Jistě víte, že jsem nebyl prvním kandidátem, a já jsem to zvažoval postupně. Neformální nabídka sice nějaká přišla, ale sám jsem navrhoval jiné nominanty. A nakonec, když odmítali, tak jsem si říkal, že by bylo dobré pomoci Vítu Rakušanovi a ukázat, že přece jenom ve STAN jsou lidé, kteří dokážou zvládnout takové výzvy.

Manželka je pedagožka, psycholožka, takže my ty věci řešíme často a mám řadu kolegů i v nevládním sektoru, kteří se zabývají různými aspekty. A i od nich, když se dozvěděli, že bych mohl být kandidátem, tak zaznívala podpora. Takže se to všechno sešlo dohromady a nakonec jsem se rozhodl, že to zkusím a s jejich podporou doufejme, že to zvládneme.

Jsem také učitel, léta akademický živel. Pohybuji se v akademickém prostředí velmi dlouho. Není to jen otázka výuky na vysoké škole, ale vy víte, jak asi funguje vzdělávací systém o stupeň níž, protože vám chodí studenti ze středních škol, a i během výuky cítíte, že tam jsou nějaké limity nebo problémy.

Nedozvídám se to z médií. Mám opravdu okruh lidí, kteří jsou velmi kompetentní, a možná, že někteří jsou dokonce i stávající poradci pana ministra. Mám takový pocit, že si možná pletou úlohu ministra.

Přece nemohou čekat, že ministr bude expert na školství od mateřských škol přes základní, střední až po vysoké a po vědu na vysokých školách. Je to dost manažerská funkce, která vyžaduje umění jednat s lidmi, motivovat je, kontrolovat jejich práci.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU POLITALK NAJDETE ZDE

Nemusí se bát. Chápu jejich obavy a doufám, že se mi je podaří rozptýlit. Budu rád, když to zvládnu i se svými kritiky. Věřím, že mají stejný zájem, nebudu zavírat dveře na ministerstvo školství a naopak budu rád za relevantní názory a diskusi těch názorů.

Slíbil jsem stabilitu a ta není v tom, že budeme každých půl roku měnit ministra. Ono samozřejmě záleží na politické situaci. Nemyslím si ale, že v současné chvíli to přebírám s tím, že za půl roku rezignuji.

Myslím, že by neměl. Ministerstvo školství je poskládáno z lidí, kteří tam přišli v rámci služebního zákona, a já si pochopitelně nemyslím, že by tam měl být nějaký reputační problém. Budou-li pochybnosti, tak je budu samozřejmě velmi rychle řešit.

Určitě, jak personální audit, tak také finanční audit. Pochopitelně se budu ptát náměstka, který to má v popisu práce, jaká je jeho role, a budu-li mít pochybnosti, tak asi doporučím okamžité řešení.

Zaprvé jsou to rámcové programy, tedy změnit systém vzdělávání od memorování k tomu, aby dokázali žáci aplikovat to, co se naučí. Je dobré odbřemenit ředitele škol od administrativních povinností. Určitě budeme řešit otázky regionálního školství, regiony, které jsou znevýhodněné.

Akutně ale musíme řešit otázku nedostatku kapacit na středních školách.Trochu mě překvapuje, že při tom, jak se vyvíjela demografická vlna v posledních osmi letech, tak nikoho nenapadlo zajistit dostatečné kapacity. Nejde jenom o prostory, ale také učitele. Nemůžeme si dovolit ten luxus nechat projít jednu generaci určitě nadějných uchazečů o studium na střední škole a nedat jim možnost, aby mohli studovat.

Je to specifický problém Prahy. Určitě budeme hledat všechny možnosti rozšíření kapacit. Asi už nepostavíme nové školy, ty kapacity se ale dají sehnat jinde. Mohou se rozdělit prostory tak, aby splňovaly nějaké podmínky.

Je také známo, že existují školy, které naopak nemají tak velkou obsazenost, jsou tedy spíše na perifériích, a chápu, že dojíždění do nějaké větší vzdálenosti je zatěžující i pro ty děti, ale i to je jedna z možností, jakkoli si myslím, že je naprosto krajní.

Můžu slíbit, že budu dělat všechno pro to, aby to tak bylo. A myslím si, že se nám to povede nakonec.

Vím, že mají poměrně dobře zvládnuté online vzdělávání z Ukrajiny. Ale výuka je jedna věc a socializace druhá. Ty děti potřebují být v nějakém kolektivu, to si myslím, že je neméně důležité. A už teď tu jsou projekty, které podpořilo i ministerstvo školství, kdy se pořádají různé dětské skupiny a tábory, vzdělávací, jazykové...

Nepochybně by bylo dobře, kdyby se ty děti integrovaly, a bude otázka, jakým způsobem kombinovat výuku z ukrajinské strany s tou naší.

A samozřejmě s tím je také spojena podpora těch, na nichž to zvýšené úsilí leží. A to je jak pedagogický personál, tak nepedagogičtí pracovníci. Takže bych rád u pedagogických udržel 130 procent průměrné mzdy a u nepedagogických je navýšení o 10 procent, což je myslím už hotová věc.

Rád bych. Je otázka, jaké prostředky bude stát mít k dispozici a jakým způsobem se k tomu postaví ministerstvo financí. Ale vzdělávání je podle mě primárním zájmem celé vlády. Navíc pan premiér byl rok a půl ministr školství a má poměrně velmi dobrý přehled o tom, co školství bolí. Takže věřím, že i od něj bude nějaká podpora.

V tomto bych se rád spolehl na zkušenost a konzultoval to s panem Plagou, který si tu virovou epidemii zažil jako ministr školství. Jsem stejného názoru jako on. Tedy bylo by dobře školy nezavírat, nebo co nejméně. Je lepší se pochopitelně spoléhat na stále sofistikovanější testování, ale když už by se k tomu kroku sáhlo, tak na nezbytně nutnou dobu, řekněme horizont týden či dva.

Děti jsou pochopitelně i psychicky postiženy nuceným pobytem doma. Takže budu se snažit o to, aby školy zůstaly pokud možno otevřeny.

Kdyby to bylo nezbytně nutné, tak ano. A jsou různé přístupy. Já si myslím, že to je diskuse odborná, vědecká. Ten přínos je do jisté míry sporný, protože děti nemohou potom podávat takové výkony, mají třeba problémy s dýcháním a může to mít i negativní zdravotní efekt. Takže pro to spíše nejsem.

Chápu, že je celá řada lidí, kterých se to může dotknout negativně. Já si myslím, že je dobré se asi opřít o nějaká pevná data, zjistit, jaká je úroveň znalostí dětí v těch dvou jazycích. Chápu, že motiv ministra Gazdíka je dobře umět alespoň jeden cizí jazyk.

Na druhou stranu si myslím, že pro toho, kdo chce studovat na vysoké škole nebo na střední, tak by ty dva jazyky měly být samozřejmostí. Minimálně by měl zůstat v nabídce jako volitelný či povinně volitelný.

Nejsem úplně odpůrcem prostupnosti, ale chápu, že absolvent nějaké technické školy může velmi dobře učit matematiku. To ale neznamená, že by neměl mít alespoň nějaké zkušenosti s tím, jak učit.