Babiše zajímá jen zisk Agrofertu, lidi jsou mu ukradení, říká „primitivní antikomunista” Vávra

Myslím, že je fajn, když máte v životě nějaké kotvy.

Vymezit je silné slovo, protože já s těmi lidmi nebojuji, ale chci jim na první dobrou říct, že pokud mi chtějí vysvětlovat, že líp jsme se měli za minulého režimu, tak se do té debaty ani nemusíme pouštět.

Strašně mi to vadí, ale zrovna tak mi vadí, když se dívám v České televizi na Vyprávěj a všichni jsou tam tak krásně oblečení jako vy dneska a mají tak krásné vlasy jako vy dneska. Ale kdo ten režim pamatuje, ví, že takhle nikdo nevypadal v civilu. Takhle vypadaly televizní hlasatelky. A mně tahle glorifikace i v těchto blbostech jde strašně na nervy, protože to je přesně ten intelektuální heroin, který tuhle společnost rozebírá.

A samozřejmě že to není jenom problém české společnosti, protože ono říct lidem: „Když budete tvrdě pracovat, budete se mít možná fajn,“ je pro někoho míň sexy, než když mu řeknete: „Já se o to postarám a budete se mít všichni fajn.“ Rozumím, že válka s tím možná méně zodpovědným přístupem k životu vlastně nekončí nikdy, ale to pro mě není důvod ji nevést.

No první věc je, že spousta lidí se komparativně fakt líp měla. Já jsem ze zcela běžných československých poměrů. A vidím kolem sebe spoustu lidí, kteří v tom minulém režimu dělali v JZD, každých pět let si koupili nového žigulíka, postavili si svépomocí pěkný domeček u Prahy a jejich komparativní ekonomické místo ve společnosti bylo tehdy zkrátka lepší.

Je potřeba vidět, že nová tržní ekonomika změnila strukturu. To znamená, že v tom JZD díky vysoké efektivitě zemědělské výroby už tolik lidí potřeba není. A to má za následek, že pro spoustu lidí v miniaturních městech a v malých vesnicích je skutečně nabídka pracovního uplatnění složitá.

A nepomáhá tomu to, že my jako společnost jsme si prvních deset let po převratu říkali: „To je tvoje válka, to se nějak zařídí, to upraví trh.“ To byla první pitomost. A druhou pitomost děláme teď, lidem jsme nabídli různé montovny a nekvalifikované provozy. To není perspektiva pro nikoho. Takže já se jim nedivím, že to říkají.

Myslím, že současná vláda, a tohle bych jí zrovna nevyčítal, uvažuje nad jedinou věcí, a to je, jak pokračovat po volbách ve vládě. To je princip politiky – chci být znovu zvolený, abych mohl znovu uplatňovat svůj program.

Co je trochu smutné, že vládní hnutí ANO žádný program nemá, nikdy ho nemělo, a vlastně mu je osud země úplně ukradený. A pokud to někdo neviděl na tom, jak se k zemi chovalo ANO ekonomicky, tak těch 30 tisíc náhrobků za covid větší komentář nepotřebuje.

Naprosto to není jeho manažerské selhání. Sledujete špatnou metodiku. Podívejte se, jak vypadalo cash-flow a zisk Agrofertu. To je jediné, co pana premiéra zajímá. Jemu jsou tady nějací mrtví lidi naprosto jedno.

V těch dvou zmarněných volebních obdobích.

Já se musím přiznat k jedné věci. V roce 2013 jsem opravdu myslel, že Andrej chce tu zemi modernizovat, že vydělávání peněz pro holding se dá spojit s lepší budoucností země a že to tak chce udělat. Takže to, že se na to úplně vyprdne potom, co si sedl na ministerstvo financí, pro mě bylo hrozné překvapení. A myslím si, že překvapil nejenom mě, protože pro chlapa po padesátce je takový úkol nesmírně zajímavý. Zvlášť když už nějaké peníze máte, je to tak, že se můžete otisknout do mapy země.

Aby svoje už tehdy super rentabilní impérium ještě rozšířil a upevnil. Agrofertu se nikdy nedařilo tak dobře jako teď, kdy může jeho prosperitu jedním škrtem pera dramaticky ovlivnit. Když se podíváte třeba na systém in vitro klinik, který jeho fond Hartenberg provozuje, každý asi ví, že klíčová věc pro úspěch takového byznysu je, kolik pokusů těm párům stát platí a do jakého věku žen. A v tom jsme světoví rekordmani a to se všechno změnilo, až když Andrej akvíroval kliniky umělé reprodukce. Těch možností, jak směrovat desítky a stovky miliard do jím ovládané části ekonomiky, je nekonečno.

Vítěz poslední dekády definitivně, protože hodnota Agrofertu se za tu dobu minimálně zdvojnásobila. Ale vede mě to k povzdechu, existuje černý vtip, kdy lidi říkají: „Jak se máš?“ A odpověď zní: „Kdybys mi na Silvestra řekl, že se budu mít v létě líp než (Petr) Kellner, tak bych ti nevěřil.“ Na tom životě je jedna věc nepříjemná, a to, že končí. Někdy bude končit i tomu Andrejovi. A tak jako se dnes ukazuje, že PPF bez Kellnera je něco jiného, Agrofert bez Andreje potká stejný osud, byť si to ani jeden z těch ekonomických velikánů pochopitelně neuvědomuje.

Mluví se o tom, že vzhledem k tomu majetku by už dávno mohl jít do důchodu a „nemá to zapotřebí“. Jako člověk, který ho dlouhá léta zná, je tohle jeho naturel?

Samozřejmě. Jeho nic jiného nebaví. Stejně jako Kellnera nebavilo nic jiného než vydělávání těch peněz. Takže to byste jim vzala tu největší hračku. A nejsou v tom zdaleka sami. Mezi mými přáteli je velké kvantum lidí, kteří jsou z peněz nemocní do té míry, že dovolená je pro ně opravdu nejhorší období roku.

Možná chvíli jo. Ale kdybyste otázku zformulovala, jestli bude ANOista premiérem za rok, tak si myslím, že ne.

Může cokoliv, ale nemyslím si, že to (Babiš) v přímé volbě dvoukolově dá. Dal by to v jednokolové, kdyby tam nebyla hranice padesáti procent.

Jako vždycky primárně nevědomost, lidi nevědí, co se tady dělo, a já jim to zase nemám za zlé. Byly tu mraky lidí, kteří na změně režimu ekonomicky nevydělali. Tak pokud pocházejí z toho prostředí a odmalička slyší od rodičů jenom, jaký je (Václav) Havel hajzl a jaký byl Klaus zloděj, tak těžko můžete očekávat, že to budou nahlížet jinýma očima.

Jo.

Já jsem prošel takovým obloukem. Napřed jsem z nich byl úplně nadšený. Protože mě velmi těšilo, že se přes tu objektivní zabetonovanost tradičních politických stran, která je obrovská, a vím o tom své, udělala v politickém establishmentu najednou skulinka, kterou mladí lidé mohou jít nahoru. Za to jsem byl a jsem pořád strašně vděčný.

Začalo se to měnit, když začali mluvit. Když si Miki Ferjenčík sedl do Poslanecké sněmovny a začal mluvit o ekonomii, potřeboval jsem si dát kafe. To bylo opravdové peklo. Z těch lidí padaly věci na úrovni nevzdělaného pohůnka z osmé třídy v Mladé Vožici. A tihle lidi seděli v parlamentu a měli být budoucností země. Z toho jsem byl nesmírně smutný.

Ale na rozdíl od některých lidí, kteří si z toho udělali mantru, že jsou Piráti neomarxisti, hajzlové a pojďme do nich „střílet“, našel jsem si svoji polohu ve vztahu k nim ve věcné diskusi. To znamená, když řeknou: „Bytovou situaci vyřešíme tím, že zdaníme nemovitosti,“ snažím se poměrně trpělivě a věcně vysvětlovat, že tudy cesta nevede, protože tím, že něco uděláte dražší, neuděláte to dostupnější.

Já bych jim to velmi přál, byť jsem člen konkurenčního volebního uskupení. Zkrátka bez mladé generace se dopředu neposune. A když si mám vybrat mezi ANO, budu vždycky volit Piráty.

Tím, že jsem člen a volím Spolu, beru automaticky, že si přeji vítězství a dovedu si ho velmi představit.

„Věřím“ je overstatement (příliš silný výraz – pozn. red.), ale umím si ho představit.

Já si ale nemyslím, že potřebujeme silné lídry. Andrej Babiš je silný lídr. Trochu problém demokratické části spektra je, že pořád hledáme superstar a nedochází nám, že premiér nemusí být úplný superman. Petra Fialu neznám osobně, ale dělá na mě dojem mimořádně bystrého, slušného člověka.

Dovedl jsem si to představit před rokem, kdyby Babiš přišel do Sněmovny a řekl: „Hele, to, co nás čeká, bude peklo na zemi. A pojďte udělat na rok vládu,“ ale nikoli úřednickou, jelikož musela být politická, protože o úřednickém způsobu zvládání covidu nebyl spor. Ten spor byl právě ideologický, jestli je svoboda to, že vás nakazím a vy nakazíte mě, anebo jestli jsme natolik civilizovaní, že si dáme „majzla“.

Martin je pracovitý a inteligentní chlap a práci v jižních Čechách dělá famózně. Kdybyste řekla, abych z těch top 50 lidí v ODS vyjmenoval dalších pět, kteří svoji práci dělají takhle skvěle, tak nevím.

Je zjevně nespokojený se svou pozicí uvnitř ODS. Ale já si nemyslím, že v ODS je nějaké Kubovo a Fialovou křídlo. Je tam hodně osamocený. A nemyslím si, že bude schopný si vzít stranu v nějakém scénáři zpátky.

A byť jsem říkal, že ten premiér nemusí být úplně silný, určitá ráznost Martina je asi vidět víc a myslím, že lidem imponuje speciálně v situaci, kdy všichni cítíme, že jsme ohroženi. A že potřebujeme někoho, kdo bouchne do stolu a řekne: „Bude to takhle.“ A pan profesor Fiala do stolu mlátí možná menší pěstí. V rámci ODS byste ale ty lidi, kteří by to chtěli dát dohromady s ANO, spočítala na prstech jedné ruky, a to je důvod, proč se to nestane.

Straníci určitě chuť mají. Ale ta věc se prostě nestane, protože těch lidí pod Martinovým praporem je málo.

Myslím, že ne, protože je to i v rámci ODS hodně generační věc. Kritika Martina Kuby se opírá o to, že je to teda jeden z kmotrovské éry, z toho „Palerma“. A já vždycky mluvím o ODS smířlivě, protože vidím jejich obrovskou zásluhu za devadesátky. Ale v jedné věci pan profesor Fiala a celá „nová“ ODS dělá katastrofickou chybu, a sice že připouští dělení na „staré nespravedlivé“ a „nové čisté“ ODSáky. Tím škodí především sami sobě. Kdybych byl členem strany nebo její volič, tak by mě to mimořádně iritovalo, protože pořád kopete do toho svého dědictví, a to je mimořádně neuctivé a špatně.

To byl vnější projev. Vláda by dostala strašně na zadek ve volbách, které by se uskutečnily o rok později, protože byla mimořádně neoblíbená. Kuriózně nedělala špatnou politiku, ale její podpora jednotlivých ikon a stran byla katastrofální.

Takže kdyby si Andrej rok v klidu počkal, myslím, že by volby dopadly hodně podobně. Čtyři sta Šlachtových (Robert Šlachta byl šéfem ÚOOZ – pozn. red.) policistů nebylo důvodem, proč došlo ke změně nastavení společnosti. Těch bylo víc. Například to, že se na Pražském hradě místo Václava Klause uhnízdil Miloš Zeman.

To byl asi jeden z nejviditelnější kroků, kterým se demonstrovalo, že nějaká etapa v zemi končí. A že několik milionů voličů, kteří posledních 20 let nebyli v podstatě reprezentovaní, tak se sešikovali a najednou reprezentanta mají. To nebyla náhoda, že Miloš Zeman vyhrál, nýbrž vyvrcholení dlouhodobé frustrace části společnosti, o kterou se jak Babiš, tak Zeman opírají. Můžeme je identifikovat, jak chcete, regionálně či sociálně.

Co je na tom vždycky hrozně smutné, že ta protestní část nikdy není spokojená, protože ti, kteří se tímto způsobem k moci dostanou, ji nejsou schopni uspokojit. Takže to „buřty, pivo, nenávist“ stejně není odměněno. Když se má někdo dobře či špatně, tak i za Zemana.

Já jsem velmi rád za to, jak to s Mirkou dopadlo. Je to úžasná žena, a když bude kandidovat na prezidentku, má můj hlas. Za druhé se mi líbilo, jak to vyřešilo problém, protože za ANO měl kandidovat v té části Prahy velmi silný kandidát.

Takže nemám nic a priori proti svému politickému angažmá. Jenom jsem nepřišel na to, kde by to skutečně něčemu pomohlo. Nestojím o to sedět ve Sněmovně a jezdit stříbrnou oktávkou, nebo co ti lidi mají za auto. Kdybych něco takového udělal, musel bych si být sám před sebou jistý, že to k něčemu je. Zkrátka ten opak Babiše.

Politicky určitě ne. Pracuji na projektu, ke kterému mě tohle vzbudilo. Speciálně mladým lidem bych chtěl v takových dvou „kvalifikačních“ stupních nabídnout perličky, které jim ve složitém finančním světě pomohou. Mám promyšlené dva projekty, pro které mám renomované partnery. Do konce roku to pravděpodobně budeme komunikovat.

Právě že bych to chtěl udělat offline, protože si myslím, že online toho už bylo hodně.