Článek
Převzetí péče o vnuky, jejich hlídání a současně pomoc v domácnosti spojené s rolí prarodičů už není samozřejmou a očekávanou životní rolí. Podle sociologů počet prarodičů ochotných pomoci za každé situace i za cenu sebeobětování systematicky klesá.
V roce 1991 přes 72 procent seniorské populace souhlasilo s výrokem, že rodiče musí pro své děti udělat vše, v roce 2008 to bylo jen něco málo přes polovinu. Část prarodičů žijících aktivním životem se dokonce otevřeně vymezuje proti představám hlídacích babiček a dědečků.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Proměna klasické role babiček a dědečků v suverénní seniory, kdy jejich péče o vnoučata je podmíněna řadou faktorů a postavená především na dobrovolnosti, nikoli na automatickém očekávání, je realitou, potvrzují sociologové.
Postavení seniorů se změnilo
Senioři mají dnes jiné postavení než dříve. Mají vlastní aktivity a zájmy, na které mají i finanční prostředky a síly.
Svá vnoučata mají ale rádi, chtějí s nimi trávit volné chvíle. S dětmi nicméně chtějí prožít pěkné chvilky třeba na výletě a hlavně tehdy, kdy sami na to mají čas a chuť, a ne když jejich vlastní děti potřebují hlídání.
Řada babiček a dědečků, i když děti přímo nehlídají, nepomáhají s úklidem atd., má přesto se svými vnoučaty intenzívní a kvalitní vztahy. Jejich vzájemné kontakty se ale zaměřují na rozvíjení znalostí, schopností a intelektu dětí či jen na zábavu a využití volného času.
Takto přistupuje k vnoučatům zhruba 41 procent prarodičů, uvádí studie Jaroslavy Hasmanové-Marhánkové a Martiny Štípkové Typologie prarodičovství v české společnosti – faktory ovlivňující zapojení prarodičů do péče o vnoučata.
Důležité jsou vztahy mezi prarodiči a jejich dětmi
Přes všechny změny však stále část prarodičů jako hlídací babičky a dědečkové existuje a funguje.
Pro ochotu pomoci s vnuky a rozsah mezigenerační pomoci jsou podle studie Typologie prarodičovství v české společnosti důležité vzájemné vztahy mezi prarodiči a jejich dětmi a blízkost jejich obydlí. Tam, kde mezi prarodiči a vlastními dětmi je hezký rovný vztah, jsou i hodnotné a obětavé vztahy s vnoučaty a ochota pomoci výrazně větší. Záleží i na tom, co dcera či syn potřebují.
„Zatím ještě asi rok budu potřebovat, aby mi máma vyzvedávala děti ze školky a školy a ještě s tou starší dcerou udělala úkoly. Do práce totiž dojíždím, takže dvě hodiny denně ztrácím v autobusu a vlaku. Proto vítám, když mi máma pomáhá s běžným chodem rodiny,“ řekla Právu osmatřicetiletá maminka sedmi a čtyřleté dcery.
Solidarita není prázdným pojmem
Mezigenerační solidarita proto stále v české společnosti existuje. Výrazně se však mění s důrazem na její dobrovolnost. Vliv na to má řada faktorů.
České babičky stráví podle statistik péčí o vnoučata v průměru devět hodin týdně, dědečkové pět. Například více jak osm procent rodin se dvěma rodiči a dítětem ve věku 3 až 4 roky se spoléhá pouze na pomoc prarodičů, u rodin s jedním rodičem je to už přes 12 procent.
Jak vyplývá z průzkumu Eurobarometr 2012, 65 procent dotazovaných rodičů uvedlo, že jim senioři výrazně pomáhají s péčí o vnoučata.
Vzdělání nehraje ve hlídání roli
Studie Typologie prarodičovství v české společnosti uvádí, že o své vnuky a vnučky intenzivně, čili denně či několikrát týdne, pečuje kolem 30 procent prarodičů. Větší aktivitu seniorů a seniorek při hlídání omezuje logicky vzdálenost mezi jejich bydlištěm a bydlišti dětí a vnuků.
Roli sehrává věk, zdravotní stav i skutečnost, zda prarodič navázal nový partnerský vztah. Změna partnera totiž v současnosti na rozdíl od minulosti už není žádná vzácná výjimka.
Významnou roli v ochotě hlídat děti a pomáhat v rodině svých dětí kupodivu nehraje vzdělání ani ekonomická aktivita seniorů. O vnoučata se podle studie více starají babičky (39 procent) než dědečkové (23 procent).