Článek
„Za týden se mi přihlásilo dvacet nových žáků. Co se týče konkrétních hodin, tak moc možností na výběr nemají. Na učebnu je také přetlak. A urychlit se to nijak nedá, to nejde pustit do provozu nedouky,“ sděluje Právu šéf auto-moto školy Milan Werner z Dobřichovic.
Téměř polovina mužů má za to, že doma učí děti oni. Souhlasí tři procenta žen
Je všední den dopoledne. Jezdec na prvním motocyklu má na sobě žlutou vestu s velkým L na modrém podkladu a nápisem Žák, za ním na druhém stroji vyráží Werner s bílou helmou, na níž jasně svítí nápis Instruktor.
„Jedeš moc uprostřed. A co to velké nadjíždění do zatáčky?! Blikáš vpravo, ale vybočuješ vlevo. Tak za to by tě u zkoušky hned komisař vyrazil. A zase jsi zapomněl vypnout blinkr, u motorky se sám nevrací,“ vypočítává do komunikátoru umístěného v helmách prohřešky budoucího motorkáře.
Během hodiny dvojice potkává další tři autoškoly, budoucí mladé šoféry v osobních autech. Za auty i motorkou se tu a tam – hlavně v zatáčkách – tvoří kolony. Někteří šoféři jsou trpěliví, ale mnozí bezohledně předjíždějí, v obci na padesátce to klidně točí na osmdesát kilometrů v hodině a po předjetí prudce brzdí kvůli autům před sebou nebo kvůli křižovatce.
Kde můžete potkat auto, které nepotřebuje řidiče? Česko má úseky pro testování autonomních vozů
„Tak tenhle nás tedy vůbec čistě nepředjel, bezpečný odstup mu opravdu nic neříká. I na to jsou otázky v testech, nezapomeň,“ nabádá Werner žáka. Hodina končí, ještě zbývá rychle naplánovat další a už instruktor odjíždí na cvičnou plochu trénovat mladou žačku na stopětadvacítku.
Závěrečná zkouška není daleko a vyhořet na testech nebo jízdách teď může pořádně mrzet, protože se sotva dají najít termíny. V případě začínajících motorkářů je navíc ten problém, že je obecně velmi málo legálních cvičných ploch, kde si trénují úhybné manévry a nouzové brzdění.