Článek
„Už někdy v roce 2006 jsem za pár korun prodal starou Hondu Legend známému svého kamaráda. Zplnomocnil jsem ho, aby na sebe vůz převedl v registru vozidel. Jak se ale později ukázalo, neudělal to. Podepsali jsme kupní smlouvu, já mu předal klíčky a pustil to z hlavy,“ vzpomíná Tomáš K. z Prahy.
Říkal si, že tak to přece u ojetin dělá většina prodávajících, že vyřízení převodu na kupujícího vyřeší plnou mocí, aby si ušetřili běhání. Jenže po dvou letech bylo auto v Praze odtaženo.
„Od městské části mi přišla urgence, že mám uhradit odtah a parkování na záchytném parkovišti. Úřednice mne tehdy ujistila, že když jim pošlu kopii kupní smlouvy, z níž vyplývá, že auto už nevlastním, tak i když jsem stále veden v registru vozidel, jsem z pokuty venku,“ popisuje Tomáš K.
Šálivé uklidnění
Úřadu poslal kopii smlouvy, aniž si nechal potvrdit předání, a nepříjemnost pustil opět z hlavy s pocitem, že ho před náklady na parkovné kryje kupní smlouva. Věc zdánlivě u ledu ležela další zhruba dva roky. Celou tu dobu Honda stála na odstavném parkovišti a den co den naskakovaly stokoruny za parkovné.
„A pak přišla rána. Městská část mě zažalovala. Soud mě odsoudil coby vlastníka vedeného v registru vozidel k tomu, abych uhradil 215 tisíc korun za parkovné,“ rve si dnes vlasy pan Tomáš. Dostal se do úzkých. Jak to tak bývá, zkomplikovaly se mu i jiné okolnosti.
„K tomu, abych se odvolal a nabylo to právní moci vůči reálně hrozící exekuci, bych musel složit soudní poplatek kolem dvaceti tisíc korun. Ty jsem neměl. Navíc s odvoláním bych měl pramalou šanci na úspěch, protože pohlídat si převod auta na jiného vlastníka v registru vozidel je, jak jsem později zjistil, zákonnou povinností prodávajícího,“ dodal pan Tomáš.
Sypalo se to na něho ze všech stran. Požádal o osobní bankrot. Soud mu vyhověl. „Těch dvě stě tisíc je součástí insolvence. Musím část z toho splácet,“ uzavřel pan Tomáš.
Dosáhl uznání dluhu, ale co dál?
Dosáhl sice toho, že provozovatel auta, onen známý známého, mu podepsal uznání dluhu, jenže zůstává otázkou, jakou má tento papír reálnou vymahatelnost. Pan Tomáš svou pohledávku nabídl k odkupu tzv. oddlužovacím firmám.
„Nabízejí, že by mi dali 70 procent. Jenže když jsem si přečetl podrobněji smluvní podmínky, pochopil jsem, že jim jde jen o to, vyždímat ze mě několikatisícové poplatky. Jistotu, že uvidím aspoň nějakou korunu, nemám žádnou,“ popisuje své zkušenosti.
A co dál? Obrátí se na exekutory, aby zjistili, zda je pohledávka vymahatelná, tedy zda uznání dluhu uzná i soud a vydá exekuční titul a zda muž, který tak draze zaparkoval, má majetek. Pan Tomáš není ale zdaleka jediný, který se tím, že nechal auto na sebe napsané, uvrhl do spirály potíží.
Mnohé už takto zruinovaly pokuty za dopravní přestupky. Nebo „vlastníka“ vedeného v registru vozidel začne nahánět policie, protože auto figuruje v trestné činnosti, a osoba napsaná v registru má pak co vysvětlovat, že vůz neužívá.
„Stovky lidí dostávají úplně zbytečně vymáhací upomínky za neuhrazené povinné ručení jen proto, že když auto prodali, neohlídali si, že vůz byl skutečně převeden na nového vlastníka,“ potvrdil Právu Aleš Povr z České kanceláře pojistitelů.