Článek
Jistě, atentát potvrdil banální pravdu, že terorismus je vždy slepá ulička. Teroristé sami, v Čečensku i jinde, to ale těžko uznají. Dnes se radují, že potupili Rusko v Den vítězství. Ne Rusko, ale demokracii a lidstvo potupili. Den osvobození a vítězství nad nacismem není, a ani v minulosti většinou nebyl, oslavou stalinské diktatury, jejíž tvůrci a vykonavatelé se dopustili na čečenském národě genocidy.
Znepokojující jsou slova ruského prezidenta Vladimíra Putina o odplatě za atentát. Dopadení viníků a jejich potrestání odplatou být v dnešním právu nemohou. Říká tím Putin, že Ruská federace se chce vydat cestou Izraele? Tam je princip odplaty uznáván a používán, a to nejen vůči viníkům, ale i rodinám sebevražedných teroristů. Svět to odsuzuje, i USA, a zatím i Ruská federace.
Putinova slova povzbudí lidi v nepřátelských postojích vůči Čečencům, žijícím v Rusku. Dosavadní diskriminace - často jen podle vzhledu - se prohloubí, přibude i slovních a fyzických útoků. Rozšíří se nedůvěra k cizímu a ruský nacionalismus. Toho budou populisticky zneužívat i politici, jež jsme dosud měli za demokraty.
Pokud se čečenský žadatel o azyl v ČR dnes prokáže, že ho federální orgány v Čečensku perzekvovaly nebo že zabránily čečenským separatistům či obyčejným tamním banditům v útocích proti jeho osobě či majetku, argumentuje zatím česká cizinecká police, že přece mohl zůstat jinde ve federaci. Rusko mimo Čečensko jako bezpečné území - to už nebude vhodným argumentem ve vztahu k Čečencům.
A Čečenci uprchlí do Ingušska a jinam se budou nyní vracet domů ještě méně než dosud, i když by to bylo žádoucí. Mravenčí práce od roku 2000, kdy se obnovuje infrastruktura včetně elektřiny, plynu a dopravy, vyplácejí se platy učitelům, lékařům a důchody - to vše ustupuje do pozadí, mluví se jen o tom, co se vyřešit nepodařilo.
A je toho dost - především nedemokratická, klanová správa země, porušování lidských práv čečenskými promoskevskými ozbrojenými jednotkami, zcela nezajištěná veřejná bezpečnost. Nadále ale snad už nebude možné, aby velitelem bezpečnostních služeb, jejichž úkolem je chránit i čečenského prezidenta, byl prezidentův syn. I proto, že ochranka se ukázala jako zcela nekvalitní.
Cesta je složitá - posilování bezpečnostních sil musí probíhat za současného přesunu těchto úkolů z orgánů federálních na čečenské. Zlepšování infrastruktury musí jít ruku v ruce s rozvojem veřejné správy s co nejširší účastí všech občanů Čečenska a s posilováním jeho autonomie. Moskva problém Čečenska bez jeho občanů nevyřeší. Pro Kreml je situace příznivá jen v tom, že snahy po nezávislosti na Ruské federaci jsou dnes už velmi slabé, navíc jsou zkompromitovány terorismem a banditismem - loupežemi a braním rukojmích za peníze.
Kreml, snad věren tradicím symbolizovaným zločinným embargem na informace o nebezpečí po černobylské tragédii, se snažil několik hodin utajit informace, že Kadyrev spolu s pěti dalšími osobami při výbuchu zahynul. Moskva dokonce oznamovala, že čečenský prezident atentát přežil. To jen podporovalo dohady o rozsahu následků vražedného atentátu, hovořilo se o třiceti mrtvých.
Informační blokáda se v demokratickém světě - a Rusko od tohoto světa už nikdo neoddělí - vždy obrátí proti cenzorům, někdy hned. Lekci od mezinárodního společenství dostala nedávno i Severní Korea, snažící se utajit rozsah železničního neštěstí. Ti, kteří tvrdí, že Rusko má zůstat součástí Evropy, považují recidivu utajování v Moskvě za závažnější než manévry Pchjongjangu, právem se cítí ohroženi. Nedostatky ruské demokracie jsou leckdy chápány jako naše, evropské nedostatky.
PRÁVO 11. května