Asistencí u domácích porodů porušují zákon. Trestu se ale zatím bát nemusí

Zatímco v prvním případě už Nejvyšší správní soud v Brně (NSS) potvrdil závěr ostravského krajského soudu o tom, že současná právní úprava neumožňuje porodní asistence vést domácí porod, a jde tak o nezákonnou činnost; otázku trestání bude řešit v průběhu příštího roku v rámci kasační stížnosti. Tu podalo ministerstvo zdravotnictví proti rozsudku k plzeňskému krajskému soudu, jenž se porodní asistentky zastal a stotisícovou pokutu, kterou za vedení několika domácích porodu dostala, smetl ze stolu.

„Zákon o zdravotních službách stanovuje, že ve vlastním sociálním prostředí pacienta lze vykonávat pouze takové zdravotní výkony, jejichž poskytnutí není podmíněno technickým a věcným vybavením nutným k jejich provedení ve zdravotnickém zařízení. Z toho jasně plyne, že mimo nemocnici je porodní asistentka oprávněna vést porod pouze v zařízení, které odpovídá požadavkům vyhlášky o vybavení zdravotnických zařízení pro ambulantní pracoviště, v nichž je možné vést porody,“ konstatoval Nejvyšší správní soud.

Tato vyhláška podle NSS požaduje zřízení místností, které jsou vybaveny porodním lůžkem a v nichž musí být k dispozici například kardiotokograf, pulzní oxymetr nebo laryngoskop. Musí být také zajištěn operační sál, a to do 15 minut od zjištěných komplikací při porodu.

Ve svém rozhodnutí NSS zmínil, že politika českého státu zaměřená na podporu porodů v nemocnicích tak, jak ji promítl do příslušné právní úpravy, je určena k ochraně zdraví a bezpečí matky i dítěte během porodu i po něm. „Jde o úpravu rozumnou, byť ne nutně jedině myslitelnou, nejlepší, nejvhodnější či nejmoudřejší. Vyjadřování soudu k otázce vhodnosti současné legislativní úpravy a potřeby její změny by mohlo být vnímáno jako projev soudcovského aktivismu, což je v rozporu se zásadou soudcovské zdrženlivosti,“ uzavřel NSS.

Podpořen názorem Nejvyššího správního soudu potrestal plzeňský krajský úřad porodní asistentku z Plzeňska pokutou sto tisíc korun za to, že v pěti případech pečovala o ženy během domácího porodu. Sankci následně potvrdilo i ministerstvo zdravotnictví, které odvolání zdravotnice zamítlo. Úředníci ženě vytýkali, že vedením porodu překročila rámec uděleného oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a ohrozila tak rodičky i novorozence.

Proti trestu podala porodní asistentka správní žalobu a uspěla. Podle názoru Krajského soudu v Plzni ji správní orgán postihl za činnost, ke které je obecně oprávněna a jež jí specificky nebyla zakázána. Na celou situaci je podle předsedy senátu Jaroslava Škopka třeba nahlížet optikou toho, že žalobkyně hodlala asistovat u plánovaných přirozených porodů, které jako takové vyhodnotila na základě anamnézy budoucích rodiček.

„Rizika a možnost komplikací včetně nutnosti operativního zásahu sice musí mít porodní asistentka na paměti, ale to ji nediskvalifikuje z toho, aby šla k plánovanému fyziologickému porodu do domácího prostředí rodičky a vzala si za tím účelem vybavení, které považuje za nutné a nezbytné, a to i za cenu toho, že v domácím prostředí nevytvoří podmínky, které zcela odpovídají standardům zdravotnického zařízení,“ stojí v rozsudku plzeňského soudu.

V projednávané kauze se podle Škopka jedná o přestupkové postižení takové činnosti porodní asistentky, kdy všechny porody proběhly bez komplikací.

„Žalobkyni byla uložena sankce za činění toho, k čemu je obecně oprávněna a co jí specificky nebylo zakázáno, tedy poskytování zdravotní péče rodícím ženám a vedení porodu, a to bez jakýkoliv negativních následků pro rodičky a novorozence. Správní orgán nezjistil ani neprokázal, že by žalobkyně některým nezbytným vybavením nedisponovala. Neoznačil ani žádný konkrétní zdravotní výkon provedený žalobkyní, který byl podmíněn vybavením zdravotnického zařízení,“ konstatoval Škopek.

Podle plzeňského soudu je v oblasti správního trestání nutné důsledně dbát na to, aby sankce byly ukládány jen za jednání, jež je v rozporu s jednoznačně stanovenými povinnostmi. „Stávající právní úprava však nepředstavuje dostatečný podklad pro přestupkovou odpovědnost žalobkyně,“ upozornil Škopek.

Ministerstvo zdravotnictví argumentovalo, že není rozhodující, zda v oprávnění k poskytování zdravotních služeb je, či není výslovně uvedeno, že porodní asistentka není oprávněna vést přirozený porod ve vlastním prostředí pacientky. „Rozhodující je, že platné právní předpisy stanoví, že vedení domácího porodu je podmíněno speciálním materiálním a technickým vybavením včetně personálního zabezpečení,“ reagovalo ministerstvo.

„Platná právní úprava vychází z představy, že potřebné oprávnění k vedení fyziologických porodů mají pouze zdravotnická zařízení, která mohou zajistit řádné a bezpečné poskytnutí zdravotnických služeb. Tím je zásadně sníženo riziko, že dojde k poškození zdraví rodičky a dítěte,“ dodalo ministerstvo k žalobě. Z jeho vyjádření dále plyne, že v ani jednom případě sice nedošlo k poškození zdraví matky ani novorozeněte, ale k tomu, aby dané jednání bylo možné požadovat za společensky škodlivé, a tudíž postihnutelné, postačí už pouhé ohrožení zdraví pacienta.

S tím ale soud nesouhlasil. „Svým postojem ministerstvo říká, že v České republice de facto za každé vedení plánovaného porodu v domácím prostředí je namístě vyvodit u porodní asistentky odpovědnost za přestupek. Tento koncept ale není správný,“ uzavřel plzeňský soud.