Armáda musí počítat i s nejhoršími scénáři, válka žádá extrémní opatření, připomíná expert

Náčelník generálního štábu Karel Řehka prohlásil, že válka mezi Ruskem a NATO je možná a Česko by bylo od první chvíle jejím účastníkem. Jak moc je podle vás tato formulace šťastná a jak moc může být pravdivá?

Je nutné si uvědomit, že toto prohlášení jde od vojáka, od náčelníka generálního štábu Armády ČR. Jeho štáby pracují na plánování rozvoje ozbrojených sil naší armády. Nasazení ozbrojených sil musí počítat se všemi scénáři. Jedním je i konflikt mezi Ruskem a Aliancí. Jde o nejkatastrofičtější scénář a zároveň nejméně pravděpodobný. Minimální pravděpodobnost je i v tom, že by se předmětem agrese stala Česká republika, i když tento scénář je nutné mít na zřeteli a připravit se na něj.

Ale Putin a velení ruské armády dobře vědí, v čem je těžiště síly NATO – v jednotě. Máme smluvní závazek všech členských zemí, což znamená, že Aliance připravuje armády jednotlivých zemí k aktu případné agrese ze strany kohokoli, třeba ze strany Ruské federace.

Jak by takový akt vypadal?

Určitě by to nebylo vedeno stylem, že by Ruská federace vyhlásila válku NATO a napadala by Alianci.

Zcela určitě by se ze všeho nejdřív snažila narušit těžiště a jednotu. Snažila by se Alianci roztříštit, aby nebyla jednotná v tom, jak pohlížet na případnou agresi proti jedné nebo vícero zemím.

Náčelník generálního štábu Řehka dlouhodobě tvrdí, že se Česko musí chystat na konflikt velkého rozsahu, který může být dlouhodobější.

Znamená to pouze, že lidská paměť je velice krátká. Od ukončení 2. světové války, a tím pádem od okamžiku, kdy skončil rozsáhlý konflikt nejenom na evropském kontinentu, jsme žádný podobný konflikt nezažili.

Lidská paměť dokáže vytěsnit špatné vzpomínky. Žili jsme v představě, že pokud dojde k potřebě nasadit jednotky ozbrojené síly, tak to bude v nějakých krizových situacích, maximálně někde na hraně občanské války a Česko či Aliance budou vystupovat jako síla, která bude stabilizovat bezpečnostní situaci v dané zemi či regionu. Rozsáhlý konflikt na území evropského kontinentu byl ještě podle zpravodajských zpráv z před několika let naprosto nemyslitelný.

Je česká armáda na tuto krajní možnost připravená?

Budování armády je součástí celospolečenského života. Dosud jsme tu žili od rozpadu Sovětského svazu a východního bloku v situaci, kdy se počítalo s tím, že konflikt takového rozsahu tady nebude a armáda bude využívána pro potřeby jako součást integrovaného záchranného systému a k podpoře policie a v případě vnějšího zásahu především jako účast řešení krizových situací. V tomto duchu jsme u nás budovali armádu. Finanční prostředky na přípravu armády ke schopnosti bránit teritoriální integritu a národní nezávislost v rozsáhlém konfliktu jsme neměli. To je na programu až v několika posledních měsících.

Jak dlouho by trvalo naši armádu přeorientovat na válečný stav?

Bylo by naivní si myslet, že za několik málo měsíců bychom zvládli vybudovat armádu, která by byla schopna takovéhoto použití. Schopnost přechodu profesionální armády na ozbrojené síly, které by byly schopny po boku ostatních spojenců bránit oblast NATO, to by ukázala až reálná situace. Válka s sebou nese i extrémní opatření. Přechod na válečný stav se vším, co k tomu patří, by si vyžádal svoje.

Co tím myslíte?

Stále existují legislativní procesy, které pořád počítají s mobilizací obyvatelstva k obraně státu, s mobilizací hospodářství a ekonomiky a přechodem na válečné hospodářství. Otázka je, jak řešit přípravu obyvatelstva k obraně státu. Otázka odvodů, evidence obyvatelstva, s tím, že daná skupina je připravená být okamžitě k dispozici pro obranu státu. Další skupina by musela mít přehled o struktuře obyvatelstva, jejich vzdělání, odbornosti a všech souvisejících parametrech. Včetně věku, zdravotního stavu a možností dalšího využití pro potřeby další obrany.

Na to je stát připraven?

Krizové a mobilizační plány existují. Samozřejmě to podléhá dosti vysokému stupni utajení, takže to všechno může budit dojem, že stát neví, co by si počal v takovéto situaci. Opak je pravdou.

Co čtete z aktuálního dění na ukrajinské frontě?

Poslední vývoj, který se táhne zhruba od podzimu loňského roku, bych se nebál nazvat podivnou válkou. Ze strany Ruské federace se děje něco, co nikdo nepředpokládal, ale ze strany Ukrajiny je to podobné. Jedná se o statický konflikt, který nemá dynamiku ve smyslu, že by jedna strana měla navrch a měla by operační iniciativu, která by nutila stranu druhou stáhnout se z daných pozic.

Máme tu frontovou linii, ta čítá více než tisíc kilometrů, ale de facto se nepohybuje. Boje se teď odehrávají především v oblasti Bachmutu, který nemá větší strategický význam.

Je možné některé akce z ukrajinské strany už nazývat protiofenzivou? Nebo máme ofenzivu očekávat jako něco razantního?

Ukrajinská ofenziva už začala z informačního hlediska. Válka s sebou nese propagandu, kdy se jedna strana snaží podrýt morálku druhé. Válka je nelogický akt, ale jsou zde určité zákonitosti, které by měly být dodržovány, pokud jedna strana chce v konfliktu zvítězit.

Jedním z těchto principů je vedení operací, které mají za cíl získat území protivníka nebo ho vytlačit z už okupovaného území. Tyto principy spočívají ve vysoké koncentraci sil, momentu překvapení protivníka, zatlačit a přinutit ho, aby kontrolované území opustil. Popřípadě neutralizovat jeho prostředky, ničit živou sílu atd.

Z hlediska vedení ofenzivy začíná jakákoli operace leteckou vzdušnou kampaní, snahou získat a kontrolovat vzdušný prostor. Likvidovat protivníkovy systémy velení a řízení armády, zničit jeho vzdušné síly, tak aby nebyl schopen narušit naši převahu ve vzdušném prostoru, což je základním předpokladem, aby mohla být zahájena navazující pozemní operace. To se v daném rozsahu zatím neděje.

Jakou taktiku Ukrajina bude muset použít?

Pokud chci zahájit úspěšnou ofenzivu, tak bych měl soustředit síly, které by byly co do kvantity a kvality vyšší než síly a prostředky protivníka. Kolikrát se hovoří o poměru jedna ku třem až jedna ku pěti, tedy pětinásobné převaze, co se týče především těžké a letecké techniky, ale i živé síly, vojáků. Nevím, jestli je Ukrajina schopna takovouto převahu vytvořit. Na současném stupni rozvoje vojenství kvantita může překonat kvalitu. Ale dovolil bych si polemizovat, že pokud by byla na straně Ukrajiny kvalita v hlavních druzích zbraňových systémů, tak zde existuje i vycvičenost vojáků tyto druhy techniky patřičným způsobem ovládat.

Jak moc důležité je ofenzivu neuspěchat?

Ukrajina nebude mít příliš mnoho příležitostí k vedení protiofenzivy. Bude mít prakticky jednu možnost. Ofenzivu zahájí a podle situace bude buď úspěšná, nebo samozřejmě nebude. Další možnosti už nebudou.

Pokud se ofenziva nepovede, Ukrajina nebude schopna získat zpět teritorium Donbasu a nebude schopna získat část jižně od Chersonu. Tím pádem nebude naplněn politický cíl stanovený prezidentem Volodymyrem Zelenským obnovit teritoriální integritu Ukrajiny a asi už vůbec ne získat Krym.

Stihne se Ukrajina připravit?

Když hovoříme o tancích Leopard, francouzských tancích Leclerc nebo amerických tancích Abrams, tak výcvik pozemní techniky zabere týdny až měsíce. U letecké techniky je to ještě déle. Hovoří se o dodávkách stíhacích víceúčelových letounů F-16, je možné, že probíhá výcvik ukrajinských pilotů. Je nutné počítat také s výcvikem pozemního personálu. Nejsem si jistý, zdali to Ukrajina stihne, když se hovořilo o tom, že by ofenziva měla začít na začátku léta. Relevantní informace ale nemáme.

Za jakých podmínek může nastat?

Záleží na veliteli ukrajinské operace a jeho štábu. Jak to dokážou naplánovat, kdy a kde. Nacházíme se v bublině, kdy jsou nám prezentovány informace, že nejdůležitější je moderní technika a technologická převaha, kterou může zajistit Západ ve prospěch Ukrajiny.

Já bych se k této možnosti až tak neupínal. V rámci operačního umění panuje neustálá otázka, co je ve válce důležitější. Zda technologická převaha, nebo morální síla, psychická připravenost jednotek, ochota bojovat a takový ten bojový étos. To od začátku konfliktu jednoznačně vidíme na straně Ukrajiny.

To samozřejmě musí být podpořeno technologií, zbraněmi v daném množství a kvalitě. Ale pořád zde bude klíčovou roli hrát především lidský faktor ve spojení se schopnostmi velitelů a štábu naplánovat operaci tak, aby byla správně nasměřována, načasována a vědělo se, co přesně dělají.

Válka už trvá rok a čtvrt, jak se to podepisuje na stavu ukrajinské a ruské armády? V jaké jsou obě strany kondici?

Musíme pohlédnout na tzv. oblasti schopnosti, kterými by měly armády disponovat, aby úspěšně vedly jakoukoli operační činnost. Na straně ruské armády se ukázalo od začátku, že mají poměrně zásadní nedostatky v oblasti velení a řízení. Ať už v systému velení a řízení od vojensko-strategických špiček až po taktickou úroveň. Byli jsme svědky takových excesů, že se generálové nacházejí na bojišti a jsou tam poměrně snadným cílem ukrajinských odstřelovačů.

Rusko mělo a má zásadní problém z hlediska koordinace jednotlivých sil. Tzn. pozemních sil, vzdušných sil a námořnictva, což je nejenom pro Rusko, ale jakoukoli armádu docela složitý problém.

Jednalo se také o špatnou koordinaci, ať už v důsledku lidského faktoru, tzn. velitelů, anebo vůbec části technické. Známe případy, kdy vojáci používali chytré telefony a de facto byli pro Ukrajinu a zpravodajské služby docela snadným cílem odstřelovačů a dělostřelectva, protože se odkryly pozice těchto jednotek.

Problémy byly vidět i z hlediska ochrany, ale s tím se u ruské armády dalo počítat. Už od dob pradávných tam nebyla přílišně velká snaha chránit a zabezpečit vojáka.

A co se týče stavu ukrajinské strany?

Podobně o tom lze hovořit i na straně ukrajinské, kde především v důsledku špatného materiálního zabezpečení, nedostatečné úrovně technologického rozvoje ten problém velení a řízení byl z hlediska nasazení sil stejný. Ukrajina se potýkala s absencí dělostřelectva, raketových systémů, těžké techniky, obrněné techniky, protiletadlových systémů. Naštěstí pro Ukrajinu ruská armáda ukázala, že také nemá přílišné schopnosti ve vedení vzdušných sil. To, co se ukázalo na straně Ruska, bylo vidět i na straně Ukrajiny asi i z toho důvodu, že tyto dvě armády k sobě pochopitelně mají blízko, protože v době Sovětského svazu to byla jedna armáda. Historická setrvačnost tady ještě přetrvala.

Jak důležitá je pro Putina role šéfa ruských žoldnéřů Jevgenije Prigožina?

Byť je to soukromá složka, tak se ukázalo, že pro úspěšné vedení operační činnosti dokáže jeho Wagnerova skupina plnit úkoly úspěšněji než jednotky ruské armády. To ukazuje, že intervenční jednotky ruské armády, které zahájily agresi, nebyly dostatečně psychologicky a informačně připraveny.

Podivné výroky Prigožina proti ruskému vojenskému vedení mají být jen nějakou informační zástěrkou, nebo jde o širší konflikt?

Těžko říci, do jaké míry to odráží vztah Putina s Prigožinem a problémy, které souvisí s neúspěšným tažením na Ukrajině. Toto pramení z celkové situace na ukrajinské frontě. Pro ruskou mentalitu je typické, že když se daří, tak prakticky neexistuje protilék, obrana proti Rusům. V momentě, kdy nastane problém, nastane i chaos. Dovolte mi přirovnání k hokeji. Taktika proti ruské hokejové mašině byla vždy snažit se narušit nervovou soustavu ruského týmu. Pokud došlo k tomu, že první gól dal protivník a Rus znervózněl, tak to byl jeden z velkých mezníků pro dosažení konečného vítězství.

V momentě, kdy Rus dal první gól, dal druhý gól a začala exhibice, už nebylo síly, která by dokázala rudou mašinu zastavit. To se plně odráží v mentalitě ruské armády na ukrajinském bojišti. Vztah Prigožin–Putin, Wagnerova skupina – ruská armáda odpovídá této frustraci, která se děje na základě neúspěšného vedení operace.

Na začátku května se nad Kremlem objevila dvojice dronů, před pár dny bezpilotní letouny zaútočily na dvě obytné budovy v Moskvě. O co šlo?

Tyto útoky pomocí dronů nemohou mít zásadní vliv na konflikt na Ukrajině a překlopení vývoje například ve prospěch Ukrajiny. Bohužel. Akty měly a mají spíše psychologický charakter. Spíše se jedná o psychologický moment narušení morálky, demoralizaci obyvatelstva Ruska, které si uvědomí, že je ve válce a že hrozba může přijít i v hlubokém vnitrozemí ruského území.

Je v Putinově zájmu, aby konflikt eskaloval?

Válka se neděje proto, aby bylo vše zničeno a protivníkovo území se stalo měsíční krajinou. Putin vede válku proti Ukrajině s nějakým cílem. Dobytí Donbasu má za cíl využít tohle území ekonomicky a politicky. Pokud je člověk při smyslech, i když v případě Putina o tom můžeme pochybovat, cílem válečného tažení není vyhrotit boje do nějaké extrémní výše. Pokud by jeho úmyslem bylo eskalovat napětí mezi Ruskem, Ukrajinou a dalšími zeměmi, tak by na to musel mít síly a prostředky. Ty teď určitě nemá.

Co jste vyčetl z nedávného dění v Bělgorodské oblasti? Jsme svědky toho, že se konflikt přenáší i na ruské území?

Konflikt se na ruské území už přenesl. Bezpochyby tam už operují jednotky speciálních sil ukrajinské armády a samozřejmě tam je i poměrně silné partyzánské hnutí, které lze zaznamenat i na okupovaném ukrajinském území v Záporoží. Co se týče Bělgorodu, je otázkou, do jaké míry jsou ty aktivity koordinovány ze strany Ukrajiny a velení ukrajinské armády. Izolované akce, které jsou plánovány a vedeny skupinami na území Ruska se snahou poškodit důležitou infrastrukturu a ničit vojenské objekty na území Ruska, jsou pěkná věc. Ale pokud se nejedná o koordinovanou činnost, která vede k vyššímu operačnímu a strategickému cíli ze strany ukrajinského velení, tak to nelze považovat za nic příliš významného.

Je reálné, že by po konci války Ukrajina vstoupila do NATO?

Aby se mohla určitá země stát členskou zemí Severoatlantické aliance, tak z vojenského hlediska, nikoli politického, musí ozbrojené síly dané země naplňovat určité standardy. To Ukrajina v současné době splněno nemá. Teprve po konci války nastane poměrně dlouhý proces, jak bude utvářena ukrajinská armáda do podoby, aby byla akceptovatelná všemi členskými zeměmi.