Článek
Už jste se začal zajímat o okolnosti výbuchu panelového domu ve Frenštátu pod Radhoštěm?
Je to veliká tragédie. Ten případ ale detailně neznám.
Nepřipadá v úvahu nějaká prověrka?
Je příliš brzy, zatím běží vyšetřování příčin výbuchu, jak vím z médií. Navíc nemohu vstupovat do živých věcí. Nechávám to na odpovědnosti příslušných státních zástupců.
Co byste radil lidem, kterým někdo vyhrožuje? Mají se okamžitě obracet na policii?
To si musí každý posoudit po-dle okolností. Skutečně nelze paušalizovat. Je nutné brát v úvahu, jak dalece je ta výhrůžka asi míněna vážně, třeba na základě zkušeností. Ne každý verbální projev má asi úplně stejnou váhu. Radil bych postupovat na základě zdravého rozumu.
Jak jste spokojen s Lenkou Bradáčovou v křesle vrchní státní zástupkyně v Praze?
Spokojen jsem. Myslím si, že to je personální rozhodnutí, které se skutečně povedlo.
Co se jí za těch několik měsíců ve funkci podle vás podařilo?
Řekl bych konsolidace úřadu, a to i v rámci odboru závažné hospodářské a finanční kriminality. A s tím souvisí možná i takový trochu tah na branku, kdy se tam daří určité kauzy dělat. V neposlední řadě je to i zefektivnění fungování úřadu.
Do funkce jste nastupoval s tím, že chcete, aby se zvýšila důvěra ve státní zastupitelství. Myslíte, že se to podařilo, nebo alespoň daří?
Při troše neskromnosti se domnívám, že se to daří. Nemohu říci, že se to podařilo, poněvadž to by byl ukončený stav, a ten ukončen nikdy nebude.
Důvěra veřejnosti je vlastně zpětná vazba na to, co státní zastupitelství dělá, jak to dělá a jak se státní zastupitelství projevuje. Státní zastupitelství jako takové určitou částí lidí nebude nikdy oblíbeno. To je známá poučka, že od soudu vám odchází 50 procent účastníků nespokojených. Tak to je i u státního zastupitelství.
Na druhou stranu je potřeba, aby se státnímu zastupitelství podařilo vysvětlit veřejnosti, že je tady pro společnost. Že to, co dělá, je jednak stíhání trestné činnosti a na druhou stranu je tam i preventivní složka.
Mluvíte o prevenci. Nekazí vám to momentálně trochu amnestie prezidenta republiky? Podle článku II se zastavují poměrně závažné případy hospodářské kriminality, kde jdou škody do miliard, počet poškozených do tisíců, a ti čekají na rozsudek. A najednou by to mělo všechno skončit.
Od začátku jsem v hodnocení amnestie konzistentní. Říkám, že je to právo prezidenta republiky, které realizoval. Druhou věcí je, jak široce je realizováno.
Jak jsou nastaveny jednotlivé články amnestie, kolik lidí se pustilo z vězení na svobodu, přičemž tam je nutné vzít v úvahu, že to byly stejně krátkodobější tresty.
Vy narážíte na článek II. Na obou vrchních státních zastupitelstvích se amnestie týkala 17 věcí závažné hospodářské a finanční kriminality. To, co jste zmiňoval vy: mnohdy miliardové škody, mnohdy tisíce, možná desetitisíce poškozených, zejména v případech krachů bank.
Do všech 17 věcí byla podána stížnost, byl podán opravný prostředek z naší strany. Uvidíme, jestli nadřízený soud vyslyší argumentaci, kterou jsme dávali do jednotlivých stížností, popřípadě jestli vyčká rozhodnutí Ústavního soudu.
Je podle vás amnestie protiústavní?
Nevím, skutečně nejsem ústavní soudce. Nechť rozhodne Ústavní soud. A přiznám se, že se na rozhodnutí Ústavního soudu v tomto směru těším. Ale v tom dobrém slova smyslu. Poněvadž je to věc z právního hlediska velice složitá.
Věděl jste o amnestii před jejím vyhlášením?
Vůbec ne, 1. ledna jsem byl na dovolené na horách. Takže mi po projevu prezidenta republiky volal náměstek, který mě informoval o tom, že byla vyhlášena amnestie.
Ale zároveň nemohl zjistit jaká, neboť internetové stránky Hradu přestaly fungovat pod náporem lidí, kteří se na to chtěli podívat.
Odpoledne jsme se pak dopátrali, čeho se týká amnestie, a začali zjišťovat, na které naše věci se bude zřejmě vztahovat.
V souvislosti s amnestií jsem postřehl názor, jestli náhodou nejste vy, státní zástupci, za zmíněný článek II tak trochu vděčni, protože vám umožní zbavit se poměrně nepohodlných kauz, které nedokážete dotáhnout úspěšně do konce.
Můžu říci, že tomu rádi tedy nejsme. Spíš tu amnestii bereme tak, jak je.
Co říkáte v souvislosti s amnestií na argumentaci představitelů Hradu, že kauzy, které se tak dlouho táhnou a justice je není schopna uzavřít v nějaké přiměřené době, tak už se u nich příliš nedá mluvit o spravedlivém rozsudku? V tomto smyslu se vyjádřil třeba ředitel politického odboru Hradu Ladislav Jakl.
Přiznám se, že tento jeho výrok jsem nezachytil. Každou věc je nutné posuzovat striktně individuálně. Někde je tříletá lhůta na trestní stíhání příliš dlouhá, někde je příliš dlouhá desetiletá. Já bych se takhle paušalizovat neodvážil. A vycházím z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva.
Ale Evropským soudem pro lidská práva argumentoval i Hrad.
No… já jsem ty rozsudky četl.
Takže myslíte, že argumentace Hradu byla nesprávná?
Nevím, jestli nesprávná. Řekněme možná zjednodušující.
Když už státní zástupce podává obžalobu k soudu, tak by měl mít nějaké důkazy, které by měly, alespoň podle něho a policie, prokazovat vinu. Nemělo by se tedy stát, že by byl někdo účelově obviněn, obžalován a pak se u soudu zjistilo, že ten člověk nic neudělal a že ve spisu prostě nic není.
To s vámi naprosto souhlasím. Od toho je také dozor státního zástupce nad prací policie. A od toho je dozor od samého počátku prověřování.
To, o co se mimo jiné snažím od začátku, co jsem nastoupil do funkce nejvyššího státního zástupce, je vést státní zástupce k tomu, a musím říci, že skutečně se tak děje, aby dozor vykonávali od samého zahájení úkonů trestního řízení.
Ne až od zahájení trestního stíhání, od té druhé fáze. Poněvadž první fáze, prověřování, to je to, kde shromažďujete důkazy. To je ta důležitá fáze.
Jsou nějaké nové trendy v tom, jak postupovat právě kolem této fáze? Přijde mi, že se proti minulosti zahajují úkony trestního řízení daleko dřív. Zřejmě aby měla policie víc prostoru pro shánění důkazů. Je to tak?
A státní zastupitelství aby mělo víc prostoru pro dozor. Omezuje se část řízení, kde se nevykonává dozor státního zástupce.
Je vám 40 let a jste už přes dva roky nejvyšším státním zástupcem. Nedávno jste zveřejnil, že berete 153 400 korun hrubého měsíčně. Jak jste spokojen se svou kariérou?
Na kariéru se nikdy nedívám jako na to, jakých postů člověk v životě dosahuje, ale co mi to umožňuje dělat, jakou práci.
A vždy mi jde o to, aby ta práce, kterou dělám, byla na jednu stranu z mého pohledu prospěšná a aby mě na druhou stranu uspokojovala.
Z tohoto pohledu spokojený jsem. Jakoukoli práci jsem prozatím dělal, od okresu přes kraj (na okresním a krajském státním zastupitelství, pozn. red.), nejvyšší státní zastupitelství přes práci v Eurojustu, která mi hodně dala, až po práci tady, tak je to práce, která mě uspokojuje.
Doposud jsem nezaznamenal, že by to byla monotónní práce, a navíc je to práce, která vám klade určité výzvy a problémy, které musíte řešit. To se mi líbí.
Už jste přemýšlel o tom, co budete dělat, až skončíte ve funkci? Přece jen se tvoří nový zákon o státním zastupitelství, který počítá s omezeným funkčním obdobím na deset let, což by se mělo týkat i vás. A neříkejte mi, že vás ještě nikdy nenapadlo, co potom, až přestanete být nejvyšším státním zástupcem.
Ono to bude znít asi neuvěřitelně, ale já jsem ve svém profesním životě nikdy neřešil, co budu dělat dál. Vždycky jsem řešil jenom to, abych práci, kterou dělám, skutečně dělal dobře, abych té práci dal maximum. A potom z ní zároveň dostanu maximum uspokojení.
Život se vždy vyvinul takovým způsobem, že třeba přišla nějaká další nabídka a tu jsem potom případně využil.
Takže skutečně, že bych měl nějaký fixní plán, co bych chtěl dělat, nebo že bych měl paletu nějakých dalších profesí, kam bych chtěl jít, tak to skutečně nemám.
Co kdyby přišla nabídka, že by vás chtěl někdo navrhovat na místo ústavního soudce?
To je teďka moderní. (smích) Zatím ta nabídka není. Já vždycky říkám, že budu řešit situace v personální oblasti, až nastanou.
| Celý rozhovor najdete v sobotním vydání deníku Právo |