Archivy ukazují, že Pavel studoval na vojenského špiona

Deník N zveřejnil dokumenty z Archivu bezpečnostních složek, které podrobně popisují cíle a průběh kurzu. Vyplývá z nich, že postgraduální studium kurzu Zpravodajské správy Generálního štábu (ZS/GŠ), které Pavel zahájil v roce 1988, bylo určené pro vojenské zpravodajce a připravovalo je na nasazení do zemí NATO, kde měli pod různým krytím získávat informace.

„Dát posluchačům komplexní speciální vzdělání pro výkon funkce v agenturním průzkumu ZS/GŠ tak, aby byli připraveni plnit úkoly vojenského výzvědného zpravodajství podle soudobých požadavků zpravodajského zabezpečení ČSSR,“ píše se v dokumentu nazvaném Plán postgraduálního studia ZS/GŠ.

Pavel nejdříve svou minulost v kurzu pro zpravodajce zlehčoval. Nejdříve tvrdil, že studoval na elitního výsadkáře. „Slýchám, že jsem byl za komunismu rozvědčík. Nevím, co si pod tím představují ostatní. Nebyl jsem žádný Bond, ale výsadkář průzkumník, který se plazil blátem, mrznul ve sněhu a připravoval se na vysazení v týlu nepřítele, aby hledal odpalovací zařízení nebo velitelská stanoviště,“ napsal letos v květnu na Twitteru. A přirovnával se k postavě z filmu Copak je to za vojáka…

Poté když historik Petr Blažek řekl, že to není pravda, protože kurz, který Pavel studoval, vychovával komunistickému režimu vojenské špiony, začal Pavel mluvit o tom, že studoval na vojenského diplomata. „Hovořit o tom, že jsem byl špionem, je nepochopení situace,“ řekl v červnu serveru Seznam Zprávy.

Podle archivních záznamů ale kurz kladl hlavně důraz na osvojení si zpravodajského řemesla. „Docílit plného pochopení významu, principů a metodiky výstavby hodnotové agenturní sítě na HZO (hlavní zájmový objekt) jako základního prostředku získávání cizích informací o činnosti protivníka. Vypěstovat základní návyky v oblasti náboru, řízení a využívání agenturních prostředků,“ stojí v hlavních cílech předmětu Agenturní příprava.

Dále se posluchači měli cvičit i v praktických dovednostech potřebných pro plnění agenturních úkolů, jako je sledování, zbavení se sledování při jízdě autem, fotografování s běžnými přístroji i miniaturním přístrojem Pocket nebo šifrování.

To potvrzují slova Pavlova spolužáka ze zpravodajského kurzu Pavla Beneše. Ten před měsícem Právu řekl, že v kurzu studovali na špiony, kteří měli být vysazeni do nepřátelských zemí NATO.

Deník N cituje i z dopisu náčelníka generálního štábu Miloslava Blahníka z roku 1985, v kterém žádal ministra národní obrany, aby do té doby dvouletý kurz rozšířil na tři roky.

„Zkušenost naše i bratrských rozvědek prokázaly, že dvouletá příprava příslušníků vojenského výzvědného zpravodajství, určených zejména pro agenturní průzkum na zahraničních pracovištích a zvláště v legalizačních funkcích (krytí, které zpravodajec ke své práci používá, pozn. red.), je z hlediska politické, odborné a především jazykové přípravy nepostačující,“ napsal Blahník, který pro studium opakovaně používá výraz „postgraduální příprava kádrů vojenského výzvědného zpravodajství“.

Petr Pavel Deníku N na dotazy, na jakou práci se skutečně připravoval, odpověděl: „Věděl jsem, že jdu studovat kurz vojenského zpravodajství, jehož absolventi pak mohou vykonávat práci různého zaměření, stát se například zpravodajci pod krytím nebo i vojenskými diplomaty,“ odepsal s tím, že on se nakonec v 90. letech díky svému vzdělání stal zástupcem vojenského přidělence v Beneluxu.

Deník N cituje historika Libora Svobodu, podle něhož i vojenští diplomaté byli ve skutečnosti zpravodajci. „Někteří měli být operativní pracovníci, měli řídit agenturní sítě a zpravodajskou činnost. Šlo ale i o lidi, kteří měli do budoucna působit na ambasádách v zahraničí v různých funkcích. Pracovali by ale pro vojenské výzvědné zpravodajství, což je v dokumentech opakovaně zmíněné,“ řekl historik.