ANO navrhuje vícegenerační hypotéky. Hašení požáru benzínem, varuje ekonom

„Hypotéka by se místo 30 splácela 50 let a splátka by mohla být až o 40 procent nižší,“ popsala návrh své kolegyně Kláry Dostálové šéfka poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová.

Lidé, kteří by tuto hypotéku využili, by podle místopředsedkyně hnutí mohli po rodičích či prarodičích „jednou získat byt s částečně splacenou hypotékou“.

O vícegeneračních hypotékách se opakovaně hovořilo již v minulosti a i dnes je možné získat hypotéku s dobou splatnosti více než 30 let, což je doba doporučovaná Českou národní bankou (ČNB).

Návrh prezentovaný bez dalších detailů hnutím ANO je však podle hlavního ekonoma společnosti Cyrrus Víta Hradila „klasickým příkladem hašení požáru benzínem“.

„Jestli Česko s něčím skutečně nemá problém, pak je to nedostatečná poptávka po nemovitostech. Naopak, podíl vlastnického bydlení je u nás na evropské poměry extrémně vysoký, a právě enormní chuť Čechů pořizovat vlastní nemovitosti je hlavním důvodem dramatického růstu jejich ceny v uplynulé dekádě,“ řekl Novinkám.

Zavedení vícegeneračních hypoték by tak podle něj vedlo k dalšímu růstu cen nemovitostí, protože na trhu by bylo více peněz. Ze situace by pak nejvíce těžily banky, které by v důsledku delší splatnosti úvěru těžily z vyšších úrokových nákladů.

Na skutečnost, že by hypotéka na 50 let s sebou přinesla i navýšení celkové splacené částky, upozornili Schillerovou i lidé v diskusi pod jejím příspěvkem na Twitteru. Vzhledem k současným úrokovým sazbám v Česku jde navíc o zásadní nárůst.

Podle Hradila existují také další rizika plynoucí z vícegeneračních hypoték. Jedním z nich je například případné nesplácení úvěru. „V momentě sjednání je budoucí příjmová situace dlužníků zahalena nejistotou. Do celého systému by tak byla vnesena nová rizika, která by se musela projevit i ve vyšších úrocích požadovaných bankami,“ vysvětlil.

Jelikož ceny nemovitostí neustále rostou, dostanou budoucí dlužníci zároveň s hypotékou nemovitost, která bude mít větší hodnotu než samotná výše úvěru, podotkl hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček. To se však může změnit.

„Problém by mohl nastat v situaci výrazného poklesu cen nemovitostí. Pak by další generace teoreticky mohla obdržet nemovitost, která by měla nižší hodnotu než hypotéka vázající se k tomuto majetku,“ řekl Novinkám s tím, že to ale nepovažuje za příliš pravděpodobné. „Než se nemovitost zatížená hypotékou do další generace předá, tak se nejprve zpravidla desítky let splácí,“ zdůvodnil.

V zahraničí existují i hypotéky například na zmiňovaných 50 let, u nichž lidé nesplácejí samotnou jistinu, ale pouze úroky. Po určité době, případně s dosažením důchodového věku se pak mohou rozhodnout, zda si nemovitost koupí, nebo zda hypotéka přejde na jejich potomky. Ti mohou pokračovat v placení úroků nebo mohou kdykoliv nemovitost koupit. Takováto hypotéka se pak podobá spíše nájmu, přičemž možnost pořízení vlastní nemovitosti splacením jistiny není u středněpříjmové domácnosti reálná.

Křeček zmínil dva extrémní příklady zemí, kde mají lidé možnost vzít si hypotéku na ještě delší dobu než zmíněných 50 let. Ve Švédsku bylo jednu dobu možné vzít si úvěr až na 140 let, později došlo k omezení „jen“ na nejvýše 105 let.

Dalším příkladem pak je Japonsko se stoletými hypotékami. Tento typ úvěrů se tam ale stal předmětem spekulativních obchodů, upozornil ekonom. „Lidé si vzali extrémně dlouhý hypoteční úvěr, aby minimalizovali výši splátek. Následně spekulovali, že cena nemovitosti poroste rychleji než úroky z tohoto úvěru. Jakmile cena nemovitosti dostatečně stoupla, spekulanti ji prodali, splatili stoletou hypotéku a k tomu navíc vydělali nějaké peníze,“ připomněl Křeček.