Článek
V neděli 21. ledna se částečně znovu otevřely dveře filozofické fakulty a mohli se v ní po měsíci potkat vyučující a studenti. Symbolické příležitosti využila i studentka Ashley, původem ze Slovenska.
S jakými pocity na místo tragédie přišla? „Je to hlavně nervozita, úzkost, nejsou to vůbec příjemné pocity. Ale vím, že je potřeba tomu čelit, ta budova tu bude, vrátí se do ní život a musíme se měnit spolu s ní, je potřeba to překonat,“ říká posluchačka Univerzity Karlovy.
Má právě zkouškové období a chybí jí například přístup k univerzitní knihovně a literatuře. Za možnost krátkého návratu však byla i tak ráda.
Pražská filozofická fakulta se pootevírá životu
„Je důležité se na fakultu navrátit a je to i nějaký psychologický efekt. Protože já jsem tam v době událostí byla, byla jsem ve druhém poschodí. V Kaprově ulici ve výklenku budovy je studovna Ústavu filozofie a v tom momentu jsem byla zrovna tam,“ vzpomíná s pohnutím v hlase.
Zapojila se i do workshopu, při kterém se na náměstí Jana Palacha pracovalo s voskem ze svíček, které lidé v minulosti přinesli na pietní místa v Praze.
„Podobné veřejné akce jsou důležité, ale obávám se toho, že veřejnost, ta část společnosti, která není přímo spjatá s fakultou, nedokáže naplno pochopit události a pocity těch lidí,“ myslí si.
„Já osobně mám pocit, že jsem nějak izolovaná, že mě nikdo nedokáže plně pochopit, rodina, příbuzní, kteří si to jednoduše nedokáží úplně představit, ale snaha je určitě důležitá,“ dodává.
Na fakultě mohli studenti v rámci nedělní akce získat od svých kolegů z psychologie, kteří se sdružili do skupiny Peerko, odbornou pomoc. Tu nabízí i řada dalších organizací, a to pro všechny, kteří mají jakékoli potíže s vypořádáním se s následky události.