Analýza: Trh s léky v Česku ovládly zahraniční firmy

Dokument poprvé zmapoval lékový byznys v Česku. Nijak ale neosvětlil, jaké léky firmy vyrábí a proč by bylo dobré obnovit výrobu penicilinu, což vláda plánuje. V zadání to nebylo, s vědomím ministerstva zdravotnictví.

„Primárním účelem analýzy bylo zmapovat výrobní kapacity v odvětví a zasadit je do kontextu spotřeby léčivých přípravků v Česku a nabídnout mezinárodní srovnání,“ uvedl mluvčí resortu průmyslu a obchodu Vojtěch Srnka.

Zpráva uvádí, kolik firem vyrábí tablety, injekce nebo sirupy. Podle ministerstva to o kapacitách vypovídá víc než informace o tom, zda firma nabízí léky na srdeční choroby nebo virové infekce.

Podle resortu by linka určená na tablety, mohla vyrábět různá léčiva, pokud mají stejnou formu a nemusela by se omezovat na jeden lék. V praxi to může být složitější.

Analýza potvrdila fakta, o nichž experti dlouhodobě mluví. Česko je příliš malé, aby mohlo být soběstačné. O posílení trhu by se ale ze strategických a bezpečnostních důvodů mělo zasadit.

„S ohledem na celosvětové fungování farmaceutického průmyslu, který využívá výhody mezinárodní dělby práce a úspor z rozsahu, nelze předpokládat, že by Česká republika byla schopna dosáhnout soběstačnosti v oblasti lékové výroby,“ zhodnotili analytici společnosti IQVIA v dokumentu, na jehož vypracování měli jen pět týdnů.

V tuzemsku se vyrábějí tablety, sirupy a další léčiva, jejich produkce ale nepokryje ani pětinu toho, co lidé ročně spotřebují.

„Zároveň jde v průměru osmdesát procent místní produkce na export,“ stojí v dokumentu. Míří například na Slovensko, do Německa, Litvy a v roce 2022 i do Ruska. „Český trh je malý a výrobní podnik odtud musí vyvážet, aby dosáhl kýžených výnosů z rozsahu, a musí čelit ostrému konkurenčnímu boji,“ vysvětluje zpráva.

Drtivá většina výroby léků na předpis je koncentrovaná mezi desítku firem, ačkoliv jich na českém trhu působí šestatřicet, vyplývá z dokumentu. Českého majitele má pouze olomoucký Farmak, který se soustředí na výrobu účinných látek, klíčových složek pro finalizaci léků.

Největšími hráči jsou americké firmy, zejména Zentiva a Novavax, která mají čtyřiačtyřicetiprocentní podíl. Další třetinu pokrývá izraelská Teva a indický Glenmark.

„Firmy vlastněné státy z Evropské unie tvoří šest procent, přičemž se jedná o koncové majitele z Nizozemska a Německa,“ stojí ve zprávě.

Většina firem v Česku se soustředí na výrobu generik, tedy finálních léků. Závislí jsou na tom, zda jim jiná společnost dodá látky nezbytné k výrobě, což zvyšuje riziko výpadků.

Analytici proto navrhují ministerstvu, aby mezi kritéria v zadávacích řízeních na nemocniční nákupy léků zařadilo i povinnost místní výroby nebo zabezpečení dodávek.

Rozšiřování výroby v Evropě, tudíž i Česku, naráží na přebyrokratizovaný systém. To je další věc, se kterou by se mělo podle analýzy něco udělat. Stát by měl také vysvětlit firmám, co pro ně obnáší nová zelená politika Unie, která na ně klade nové nároky.

„Green Deal bude znamenat nejen další zvyšování regulatorních nároků, ale pravděpodobně bude bránit poklesu vysokých cen energií, které snižují konkurenceschopnost výroby,“ upozorňuje analýza.

Zapojení většího počtu dodavatelů by podle analytiků pomohlo s výpadky. Stejně jako netlačit na nízkou cenu léků. Firmy přesunuly výrobu účinných látek do Asie i proto, že pro ně byla ekonomicky výhodnější.

„K výpadkům na českém trhu v porovnání s trhem evropským může docházet častěji kvůli jeho nízké atraktivitě způsobené velikostí, nízkými cenami a využíváním výběrových řízení s jedním vítězem a hlavním kritériem v podobě nejnižší ceny,“ varují analytici.

Na totéž upozornila i Česká asociace farmaceutických firem. Její výkonný ředitel Filip Vrubel očekává, že se teď debata o spolupráci byznysu a státu posune. „Analýza je první krok k dialogu mezi státem a farmaceutickým průmyslem,“ uvedl.

Vláda by měla do nové Hospodářské strategie zařadit i oblast farmaprůmyslu a snažit se o propojení akademické sféry s průmyslovou výrobou. „V Česku neexistuje státní podpora zaměřená specificky na výzkum, vývoj či výrobu léčivých látek/přípravků,“ uvádí zpráva.

Chybějí i klíčoví kvalifikovaní pracovníci. Například laboranti, procesní inženýři, operátoři linek nebo chemicko-farmaceutičtí technologové. V oboru pracuje asi dvanáct tisíc lidí, ročně by bylo potřeba dalších dvanáct set.

S investicemi do výzkumu ve farmaceutickém průmyslu je Česko v unijním srovnání na průměru. Nejvíce v poměru k HDP dávají Švýcaři, Dánové, Belgičané a Slovinci, a to přes dvě procenta, Švýcarsko dokonce pět. Česko investuje 0,4 procenta.

Inspirací by mohlo být Polsko, kde vláda podporuje tuto oblast daňovými úlevami a investičními programy. V Česku je to zatím jen omezeně.

Ministerstvo průmyslu chce podněty a doporučení probrat s ministerstvem zdravotnictví a ve vládním Výboru pro strategické investice.