„Alfa jde! Bravo kryje.“ Natáčeli jsme při výcviku budoucích vojáků

„Jedná se o výcvik vojenské profesní přípravy, kterou absolvují v každém ročníku, přičemž ta intenzita výcviku se ročník od ročníku stupňuje,“ říká tiskový a informační důstojník Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy ministerstva obrany v Moravské Třebové nadporučík Jan Konopčík.

Třiadvacet studentů, od hlavy až k patě v maskáčovém ústroji, se srocuje v areálu v osm hodin ráno. Venku je sice jen lehce nad nulou, náladu jim ale zlepšuje fakt, že aspoň nefouká studený vítr, nesněží ani neprší.

„Čeká nás přesun na Srnčí, což je náš výcvikový prostor, půjdeme skoro celou cestu do kopce a bude to taktický přesun,“ prozrazuje student Michael, na co se za chvíli chystají. Celý den budou pod vedením instruktorů ze 72. mechanizovaného praporu v Přáslavicích, kteří jim mají předat své zkušenosti z útvaru.

Studenti si sebou berou vše, co budou na výcviku s prvky přežití potřebovat – od oblečení a jídla přes zbraň a helmu až po karimatku a spacák. Na zádech nesou kolem deseti kilo, ale Michael vtipkuje, že „je to dneska nalehko, nebereme radiostanice ani kulomety“.

Při čtyřkilometrovém pochodu po lesní cestě se musí studenti pohybovat co nejefektivněji, zajišťovat volné prostory, odkud by mohl přijít útok, a neustále si předávat signály. „Vyhodnocují terén a pracují s možnými riziky, jsou připraveni rychle zareagovat, rychle se přeskupit a zaujmout palebné stanoviště, aby se mohli krýt,“ vysvětluje tiskový mluvčí.

Na místo, kde zůstanou po zbytek dne, dorazí skupina zhruba po hodině. „Jakou jsi udělal chybu hned při prvním kroku?“ ptá se instruktor velitele skupiny při vyhodnocení. „Velitel nikdy v patrole nejde první. Určí si pátrače a navigátora, který kontroluje mapu,“ vysvětluje studentům četař Michal.

Často se podle něj při podobných cvičeních chybuje také v rozestupech, které by měly být větší, nikdy by vojáci neměli pouštět zbraň silnou rukou nebo se otáčet za chůze, na to je lepší se na chvíli zastavit.

„Teď vyjdou studenti z lesa, budou pokračovat ve formaci přes otevřený prostor, kde budou nastřeleni nepřítelem a budou reagovat na ten kontakt,“ popisuje instruktor, co je po zbytek dopoledne zahaleného do mlhy v plánu.

Jakmile skupina, vyzbrojená útočnými puškami CZ 805 Bren a slepou municí, uslyší střelbu, zalehává k zemi. Musí určit, kde se nepřítel nachází a jestli má nad nimi palební převahu, a zda je proto lepší se stáhnout zpět, nebo – v případě slabšího nepřítele – si na něj troufnout.

„Alfa jde! Bravo kryje!“ „Lajna, lajna, držte lajnu!“ Podobné pokyny od velitelů znějí prostorem, budoucí vojáci se přesunují mokrou trávou a opětují soupeři v dálce, kterého hraje jeden z instruktorů, palbu.

„První manévr – to bylo šílený, protože jsme vůbec neslyšeli, co velí velitel,“ směje se po první akci z mnoha studentka Marie. Četař družstvu radí, ať si příště pečlivěji předávají pokyny jeden po druhém, rychleji se stahují, a to nejlépe cestou, kterou také přišli.

„Kdyby tam byl nějaký kulomet nebo těžká zbraň, tak by je zkropila a bylo by po nich. No, aspoň se zahřáli,“ odlehčuje první pokus o taktický manévr instruktor ze 7. mechanizované brigády. U dalších manévrů už se mladým mužům a ženám, kteří jsou ve věku kolem 17 let, daří víc a v závěru si troufnou i na protivníka.

„Zkoušeli si obchvat, kdy jedna část družstva na sebe naváže nepřátelskou palbu, druhá začne obcházet nepřítele a ničí ho z nepozorovaného úhlu. A to se jim nakonec povedlo,“ chválil je na závěr četař a smál se, že si studenti kreativně přidali do akce i výbuch nastraženého granátu.

„Nasazení mají dobrý, jde vidět, že je to baví a chtějí cvičit,“ hodnotí je. „Hlavně si zkusili velení, že to není jednoduché, uvelet větší počet vojáků, to jim dá z dneška asi nejvíc,“ dodává četař Michal. Aby proběhly akce perfektně, museli by je podle něj nacvičovat až tři měsíce.

Odpoledne pak už probíhá o poznání klidněji, třeba u tzv. plastického stolu, jak nazývají znázornění terénu pomocí toho, co příroda a kapsy vojáků daly. „Na základě tohoto mapového podkladu se potom vojákům přibližuje plán akce a vydává se bojový rozkaz,“ doplňuje tiskový mluvčí, k čemu „plasťák“ slouží.

Polní lékárničku zase využili při zdravotní přípravě, třeba k základnímu ošetření pod palbou, tzv. care under fire, při kterém si zkoušeli například správné nasazení tlakových obvazů. „Dbát se musí hlavně na bezpečnost, většina ošetření by probíhala v bojových podmínkách,“ dodává desátník z Přáslavic, který měl zdravotní výcvik na starosti.

Závěr dne, když už venku začalo ubývat světlo, tráví žáci kopáním palebných postavení a budováním přístřešků, ve kterých pod celtou přespí. Na čerstvém zimním vzduchu totiž budou trávit celou noc.

„Pro palposty i přístřešky hledáme dobré místo, můžeme použít nějaký přírodní skryt, za který se schováme, abychom nebyli v lese tak vidět a zbytečně nevyčnívali,“ přibližuje nám student Tomáš.

Je patrné, že někteří účastníci by se raději viděli v teplé posteli, jiní zase brali úkol s nadhledem. „Až na pár lidí, kterým je trošičku chladněji vzhledem k tomu, jaké je roční období, tak náročnost výcviku není až tak vysoká, když člověk chce, tak se to dá určitě zvládnout,“ myslí si Tomáš.

Dvojice dívek aspoň rozdělala oheň, u kterého se můžou studenti na chvíli zahřát. Ne vždy je ale oheň možný, hrozí, že jím na sebe vojáci zbytečně upozorní nepřítele.

Ani přes noc si ale četa úplně neodpočine, od devíti večer do pěti do rána je čeká hlídkování celého perimetru, při kterém se budou střídat. Velitelé jednotlivých skupin se tak scházejí na poradě a předávají si informace.

„Zvolání a ohlas je Karviná – Havířov. Ve tmě dvakrát problik červeným světlem je odpověď při střídání,“ sdělují si pokyny a už tak nějak tuší, že si pro ně instruktoři naplánovali noční přepadovku…

Výcvik pak následující den pokračuje ještě rozkrýváním nástrah v improvizovaném minovém poli. S kovovými bodci kráčí studenti pomalu v zástupu malým úvozem pokrytým listy, pod které instruktoři schovali nástražná zařízení. Třeba tzv. motýlky, což jsou protipěchotní miny sovětské provenience, které má Rusko využívat i v současnosti na Ukrajině.

Studenti prozkoumávají podezřelá místa a hlídají si každý krok. I tak se několikrát ozve pípání, které naznačuje, že pokud by šlo o reálnou situaci, už by přišli o nohu nebo by pro ně válka definitivně skončila.

„Ručně je hledání min velice náročné, zdlouhavé a je to hodně nebezpečné, protože minová pole jsou v dnešní době zajištěná proti vyzvednutí, aby způsobily co největší ztráty. Proto jsou třeba na Ukrajině takové velké ztráty,“ vysvětluje nám na závěr výcviku velitel družstva ženijní čety.

„Profesní příprava je to gró, za čím většina studentů na vojenskou školu přichází. Jsou rádi, že nemusí jen sedět v lavicích, že jsou venku a v pohybu,“ vysvětluje mluvčí. Nově jim nahrazuje tříměsíční kurz základní armádní přípravy, který je jinak při vstupu do Armády ČR povinný.

Absolventi Vojenské střední školy nejčastěji míří na brněnskou Univerzitu obrany nebo nastupují přímo k vojenským útvarům. Nižší počty se po zdejší maturitě rozhodnou pro jinou profesní dráhu.

Jde o jedinou vojenskou střední školu v Česku, je výběrová a počty zájemců tak jsou podle tiskového mluvčího každoročně vyšší, než kolik může zařízení přijmout. „V závislosti na oboru máme dva až tři uchazeče na jedno volné místo,“ upřesňuje Konopčík. Otevření další podobné střední školy se podle něj v blízké budoucnosti neplánuje.

Každoročně z ní vycházejí absolventi vojenského lycea, jež je svou náročností podobné gymnáziu, dále specialisté v oboru elektrotechnika se zaměřením na provoz komunikačních a informačních systémů, specifické technologie vzdušných sil a také specialisté v oboru strojírenství.

Až pětinu studentů tvoří dívky. Sedmnáctileté Marii splnila škola její očekávání. „Není to ale jen o dnešku, o přípravě venku, hlavně předměty ve škole jsou náročné. Jsem spíš technický typ, matika je pro mě procházka růžovým sadem, ale cizí jazyky jsou pro mě náročné,“ zmiňuje, co jí dává zabrat.

První myšlenka, že by se mohla přidat k armádě, prý přišla od její mámy. „Že bych mohla být psovod u vojáků. Taťka je v aktivních zálohách, tak mě v tom taky podpořil, znám i další kluky z aktivních záloh, tak mě to chytlo,“ popisuje svoji cestu sem. Po maturitě chce pokračovat na Univerzitu obrany, nakonec si vybrala obor kybernetická bezpečnost.