Hlavní obsah

Ale kdo místo něho?

Novinky, Petr Uhl

Po sobotním jednání předsednictva ČSSD se paradoxně zdá atmosféra kolem Vladimíra Špidly a jeho vlády trochu přehlednější. Přesto se ale těžko odhaduje, jaká bude za týden, kdy má zasednout ústřední výkonný výbor. Přijme výbor Špidlovu koncepci do konce volebního období, jejíž předložení mu předsednictvo uložilo?

Foto: Mirka Matochová

Krajská pobočka ÚP v Ostravě spolupracuje na projektu MobiPro.

Článek

Záleží i na sdělovacích prostředcích. Některá média přispívala k rozechvělému očekávání Špidlova pádu. Fandovské pojetí vládní krize je ale manipulativní. "A to se musí medializovat," říkali si minulých týden na chodbě Sněmovny poslanci ČSSD. Šlo o přijetí Stanislava Grosse u Václava Klause, který prý Grossovi potvrdil, že ho v případě pádu Špidlovy vlády pověří sestavením nové.

Prý. Ve skutečnosti ale jen potvrdil ústavní zásady a obecné zvyklosti při jmenování nové vlády, a protišpidlovští poslanci z toho vytřískali kapitál v podobě údajné podpory prezidenta Grossovi. Média o realitě nejen informují, ale spoluvytvářejí ji, slušela by jim i odpovědnost. Pád vlády není prohraný fotbalový zápas.

Pro další setrvání Špidly ve funkci premiéra bude důležitější hlasování o důvěře vlády než koncepce, kterou má straně předložit. Špidla chce požádat Sněmovnu o vyslovení důvěry. K vyslovení důvěry totiž stačí nadpoloviční většina přítomných poslanců. Ústava tu nevyžaduje nadpoloviční většinu všech zvolených, jako je tomu v případě vyslovení nedůvěry vládě z podnětu aspoň 50 poslanců.

Pokud ODS a KSČM chtějí, aby Špidlova vláda padla, půjdou cestou vyslovení nedůvěry. K ní ale nemají samy dost sil a vlastně ani chuti. Věc rozhodnou odbojní poslanci ČSSD, třeba ti, kteří chtěli Grossův "úspěch" u prezidenta medializovat. Motivace ODS a KSČM by byla jasná: přivedeme ČSSD k úplnému debaklu, a voliči pak v mimořádných nebo řádných volbách za dva roky zvolí nás, tedy ODS a KSČM. Avšak představa, že Grossova menšinová vláda s podporou - případ od případu - KSČM nebo ODS, by mohla vydržet do řádných voleb v červnu 2006 a dokonce že by po nich byla ČSSD ve vládě, je pošetilá. A už vůbec ji nelze spojit se zachováním základů sociálnědemokratického programu, včetně plánovaných reforem, jak ho uplatňuje nynější Špidlova ČSSD a v podstatě i jeho vláda.

Pro Špidlovo křídlo v ČSSD je výhodné, že ODS a KSČM se sice shodují v odmítání vládní koalice, ale jinak v máločem - s výjimkou obhajoby blíže nevymezených národních zájmů a odporu k Bruselu. Do pádu vlády se hlavně KSČM ani moc nechce. Pro ni i pro ODS by bylo výhodné, zůstane-li černý Petr pádu vlády a dalších potíží v rukou odbojných poslanců ČSSD.

Ano, program KSČM a ČSSD se moc neliší. A do muzea starožitností patří antikomunistické resentimenty a paušální odsudek, že KSČM je nedemokratická. Její odpor ke Špidlovým reformám je ale ukut z populismu, z opozičních emocí, z odlišení se od ČSSD za každou cenu, z protipravicového tiku zavrhujícího Unii svobody i s postoji, jež by KSČM měla podporovat. Třeba boj proti korupci, za rovné příležitosti mužů a žen, rozvoj sociálních služeb a registrované partnerství. To má KSČM jako jediná parlamentní strana v programu a liberálové s ním souhlasí.

KSČM ale není ve svých postojích k ČSSD racionální, a proto není důvěryhodná. Aktuální protišpidlovská fronta, složená z levice ČSSD, národovců a zemanovců, tvrdí, že Špidla příliš ustupoval pravici. Lze však doložit, že sociálnědemokratický program nezradil. Blairovský výprodej sociálního státu vypadá opravdu jinak než Špidlovy reformy. Je stále naděje, že ČSSD tomuto tlaku nepodlehne a nepověří Grosse, aby vytvořil menšinovou vládu s KSČM nebo dokonce s ODS v zádech.

Odvrácení od uskutečňovaných a plánovaných reforem by vedlo zemi k finančnímu a postupně i hospodářskému úpadku, jemuž by pak po volbách musela čelit pravice. Nepochybně by zvolila silnou antisociální terapii.

PRÁVO 21. června 2004

Výběr článků

Načítám