Hlavní obsah

Aktivní zálohy: vlastenci, ne rambové

Major v záloze Milan Mojžíš (57), zástupce velitele jednotky aktivních záloh 73. tankového praporu v Přáslavicích, před dvaceti lety pomáhal zálohy zakládat. Je spokojený, že se do rezervních sborů hlásí hlavně vlastenci a fandové vojenské techniky. Nyní je u záloh 3763 rezervistů, z toho 397 žen.

Foto: Marie Křížová

Milan Mojžíš (druhý zprava) dostává Čestný odznak Armády ČR Za zásluhy od náčelníka generálního štábu Aleše Opaty.

Článek

 Jak hodnotíte, kam se za dvacet let aktivní záloha dostala?

Když jsme zálohy zakládali, tak jsme nečekali, že bude zájem. Zažili jsme doby dobré i zlé a teď je pro aktivní zálohy hodně dobrá doba. Pro ilustraci – z naší jednotky teď bylo 15 lidí oceněno za dvacet let služby.

Dobrá doba? Protože lidem otevřela oči válka na Ukrajině?

To taky, je tu určitě větší celospolečenská poptávka. Ale hlavní je to, že jak politické, tak vojenské vedení obrany zálohám přeje. Když jsme začínali, byli jsme dva roky jen experiment, protože neexistoval ani zákon, podle kterého jsme mohli fungovat. Pak vznikla dobrovolná záloha. Potom jsme byli u útvarů, tak trochu v ilegalitě, protože se snižovaly výdaje na armádu. Teď jsme součástí armády a je to vidět.

Náčelník generálního štábu Aleš Opata kdysi slíbil, že nebude rozlišovat mezi profesionály a záložáky, takže to splnil?

Určitě. U nás tankistů to tak bylo vždycky, ale u jiných jednotek bylo vidět určité přezírání. To už dávno není a jsme teď jedna velká parta.

Aktivní zálohy každý nezvládne, hlavně psychicky

Domácí

Jak jste se k aktivním zálohám dostal?

Přes vojenskou historii. S kamarády jsme pořádali Bahna a v roce 1999 za námi přišel generál Šedivý, že připravují projekt dobrovolných záloh a cvičení. Tak jsem do toho šel.

Měl jste zkušenosti s armádou?

Jako vysokoškolák jsem absolvoval vojenskou katedru a byl jsem záložní poručík, zvaný špagát, a pak jsem byl rok na vojně.

Co děláte v civilu?

Byl jsem stavební inženýr. Ale už pět let jsem zaměstnán u Čs. obce legionářské jako řídící tajemník. Je to skvělé, když se můj koníček na konci produktivního života stal mou prací.

Co říkáte na to, že vedení armády počítá se záložáky do misí, konkrétně na Slovensko?

Pár záložáků už v misi v Afghánistánu bylo. Je to další krok a je to dobře. Ale nezapomínejme, že i v minulosti záložáci chodili do misí. Např. u jednotek UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie byla řada záložáků. A myslím, že mladí záložáci to teď uvítají.

Poslanci tepali „nenažranou“ Českou zbrojovku

Domácí

Vím, že do záloh šla spousta lidí, aby zažili dobrodružství a svým způsobem si odpočinuli od práce a rodiny. Nezměnila tuto pohodu válka na Ukrajině?

To máte pravdu. Může to být relaxace, zvláště když pracujete duševně. Teď jsme ale měli cvičení a nikdo neřekl, že by chtěl skončit. I když všichni vidíme ty tanky svlečené z kůže, což nevypadá dobře.

Nejde o to, jít někam bojovat, ale bránit vlast. To je to, proč do toho většina z nás jde. Protože český národ, když cítí ohrožení, tak se semkne. Navíc, když jste připraven, máte větší šanci, že přežijete. V poslední době mám pocit, že se služba u záloh stává skoro prestižní záležitostí.

Mladí lidé k nám chodí, protože k tomu mají vztah, a hned neutečou, protože než projdou výcvikem a vystřelí si z tanku, trvá to dva roky. Takže to není zkusit si být jako Rambo, ale mít k tomu vztah, buď k technice, nebo je v tom vlastenectví.

Související témata:

Výběr článků

Načítám