Článek
Akademie věd se nyní zabývá restrukturalizací svých pracovišť, která by měla odpovídat novým zákonům o veřejných výzkumných institucích. Předpokládá se, že zákony budou přijaty Parlamentem ČR v průběhu roku 2005, termín změn dosavadních příspěvkových organizací na nové veřejně výzkumné má být jednotný, a to 1. ledna 2007. Do té doby bude rozhodnuto o osudu každého vědeckého pracoviště v Akademii.
O budoucnosti vědy v ČR a vědeckých pracovišť se nyní v Akademii diskutuje na všech úrovních. Rozdílné názory se odrážejí také v prohlášeních obou kandidátů na nového předsedu AV ČR.
Dosavadní místopředseda AV ČR Ing. Vladimír Nekvasil, DrSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR se plně ztotožňuje s linií, kterou stanovila na prosincovém sněmu schválená Koncepce rozvoje výzkumu a vývoje v AV ČR pro období 2005 až 2008. Na jejím vypracování se osobně podílel.
Nekvasil doufá, že se v parlamentu podaří prosadit a schválit zákon o veřejných výzkumných institucích. To přinese i změnu ve financování, ústavy si například budou moci úspory ze svého rozpočtu nechat na příští období. Nekvasil také podporuje spolupráci s institucemi aplikovaného výzkumu a podnikatelskými subjekty.
Chce při Akademii zřídit zvláštní útvar, který by vytvářel vhodné podmínky pro praktické využití vědeckých poznatků a pro ochranu duševního vlastnictví.
Soubor vědeckých center
Naproti tomu prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., z Ústavu molekulární genetiky AV ČR si Akademii představuje jako soubor špičkových vědeckých center s mezinárodními vědeckými ústavy. Pačes chce přitáhnout vynikající mladé vědce ze zahraničí. Podle něj je reálné, abychom získali nejkvalitnější vědecké pracovníky například ze zemí bývalého Sovětského svazu, k tomu se ale musí vytvořit vhodné legislativní podmínky.
Pačes soudí, že dosavadní forma Akademie se osvědčila a nemusí se příliš měnit, odpovídá také obvyklému stavu v zahraničí. Soudí, že přechod na veřejné výzkumné instituce není dobře zdůvodněn. Pačes klade důraz na základní vědu, nechce připustit, aby se Akademie stala pobočkami výrobních závodů.
Podle něj je dobré zakládat vědecko technické parky a inkubátory, ale zároveň by měla být zachována možnost získávat prostředky na výzkum bez firemní spoluúčasti.
Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., Ústav molekulární genetiky AV ČR
- Narozen v roce 1942 v Praze. Zabývá se genomikou. Jeho skupina byla jednou z prvních, která dokončila (v roce 1986) genomový projekt - přečtení úplné dědičné informace bakteriálního viru. Je objevitelem specifického enzymu zapojeného do katabolismu rostlinného hormonu cytokininu. Je spoluautorem prvního českého syntetického genu (pro prekurzor neurotransmiteru enkefalinu).
- Publikoval přes 100 původních prací a je spoluautorem, editorem a překladatelem pěti knih. Jeho práce byly citovány více než 900krát. Na VŠCHT Praha přednáší molekulární genetiku a genové inženýrství. Byl školitelem deseti doktorandů. Opakovaně byl zvolen předsedou České společnosti pro biochemii a molekulární biologii. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR, byl zvolen do Evropské akademie věd a umění a prestižní Evropské molekulárně biologické organizace (EMBO).
- Je předsedou komise pro udílení hodnosti DSc. v oboru biochemie, biofyzika a molekulární biologie. Je členem vědeckých rad Univerzity Karlovy, Vysoké školy chemicko-technologické Praha a její Fakulty potravinářské a biochemické technologie. Působil na Yaleově univerzitě, na univerzitách v Chicagu, Seville a v Bristolu, pracoval v Ústavu aplikované biochemie v Japonsku a přednášel v mnoha dalších zahraničních institucích.
- Je redaktorem mezinárodního časopisu Research in Microbiology a členem Rad časopisů European Journal of Biochemistry a Chemické listy. Popularizuje svůj obor v tisku, rozhlase a televizi. Organizoval 1. evropskou konferenci ESF Functional Genomics and Disease (2003, Praha) a spoluorganizoval Světový biochemický kongres (1988, Praha). Vedl kurz Sekvenace DNA v Seville (1988). Spolupořádal kurzy Federace evropských biochemických společností (FEBS) Sekvenace a mikroinjikace DNA (1993, 1994, 1995, 1996, 1997 a 2004, Praha).
- V roce 1989 získal Státní cenu za vědu, je držitelem ceny ČSAV a ceny ČSAV za popularizaci vědy. V letech 1993-1997 byl místopředsedou Akademie věd ČR. Nyní zastává po druhé jmenovací období funkci ředitele Ústavu molekulární genetiky AV ČR.
Ing. Vladimír Nekvasil, DrSc., Fyzikální ústav AV ČR
- Narozen v roce 1944 v Paříži. V roce 1967 ukončil studium fyziky pevných látek na Fakultě technické a jaderné fyziky Českého vysokého učení technického v Praze. V roce 1969 nastoupil interní vědeckou aspiranturu v Ústavu fyziky pevných látek ČSAV (nyní Fyzikální ústav AV ČR), kde dosud pracuje jako vedoucí vědecký pracovník. Vědecký titul CSc. mu byl udělen ČSAV v roce 1974, titul DrSc. Univerzitou Karlovou v Praze v roce 2001.
- Jeho výzkumné aktivity jsou zaměřeny na teoretické studium magnetických a optických vlastností sloučenin obsahujících tranzitivní prvky. V posledních letech se zabývá elektronovými excitacemi v materiálech s významnými užitnými vlastnostmi, především však studiem vysokoteplotní supravodivosti a gigantické magnetoresistence v perovskitových materiálech.
- Jeho nejdůležitějšími současnými zahraničními partnery jsou týmy z Univerzity v Sherbrooke v Kanadě a z Ústavu Maxe Plancka ve Stuttgartu.
- Je autorem či spoluautorem 90 publikací v mezinárodních recenzovaných časopisech, asi 500krát citovaných cizími autory. Byl zván jako řečník na řadu mezinárodních konferencí, letních škol a postgraduálních kurzů. V roce 1987 mu byla udělena Cena ČSAV za fyziku.
- Absolvoval dlouhodobé pobyty ve výzkumných pracovištích v USA (1977 - Yale University) a Francii (1980 - CNRS, Bordeaux; 1991-1992 - CNRS & Université Joseph Fourier, Grenoble, hostující profesor).
- Ve Fyzikálním ústavu AV ČR byl předsedou Vědecké rady (1994 a 1996), Atestační komise (1994-1997) a Komise pro nápravu křivd. V letech 1990-1992 byl členem Komory volených zástupců ČSAV, od roku 1993 je členem Akademického sněmu AV ČR. V Akademické radě pracuje od roku 1997, v současnosti jako místopředseda Akademie věd pověřený péčí o oblast věd o neživé přírodě.
- Podílel se na přípravě řady koncepčních materiálů AV ČR a na přípravě Národní politiky výzkumu a vývoje ČR. Od roku 2001 je členem Rady pro výzkum a vývoj (jako zpravodaj Rady byl mj. odpovědný za přípravu střednědobého výhledu státního rozpočtu VaV), Rady obranného výzkumu MO ČR a vědeckých rad ČVUT a MFF UK. V letech 1999-2002 byl členem rady programu MŠMT "NATO Science Fellowships". Pracuje v komisi OECD zaměřené na financování vědy a výzkumu.