Agresor se zbraní je ve třídě. Instruktor sebeobrany názorně učil děti, co dělat

„Prioritou jsou podle mě prvky pasivní bezpečnosti, aby měla škola dobře vyřešený bezpečnostní systém,“ říká k bezpečnosti ve školách instruktor kurzů sebeobrany a izraelského bojového systému krav maga Michal Otipka.

„To znamená, aby se hlídalo, kdo vstupuje do budovy, aby měla škola poučený personál včetně lidí, kteří na vrátnici jako první přicházejí do kontaktu s případným cizím člověkem, dále to, jak se případný problém nahlásí, a co se pak bude dít – tedy jakýsi krizový scénář,“ vysvětluje instruktor.

Žáky druhého stupně na námi navštívené hodině mimo jiné učil, že když uvidí podezřelého člověka – třeba už venku před školou či na parkovišti –, aby se do řešení nepouštěli sami. „Aby odtamtud odešli, podezřelého nahlásili třeba na vrátnici nebo zavolali policii,“ dodává.

Dospělý je za ně odpovědný i ve třídě. „Když už je útočník vevnitř v budově školy, děti jsou ve třídě a slyší, že se něco nestandardního děje na chodbě, je to pedagog, koho mají poslouchat a kdo jim dává pokyny, co by měly dělat,“ říká Otipka k důležité roli pedagoga.

I tak je děti dobré učit, jak se v podobných situacích chovat a jak učitelům s jejich zvládnutím pomáhat.

Obecně podle Otipky platí v krizových momentech tři základní pravidla: „run, hide, fight“, tedy „uteč, schovej se, bojuj“.

Pokud tedy je možné se setkání či konfrontaci s agresorem vyhnout a utéct do bezpečí, je to nejlepší řešení. „Když je ta možnost a vidíte volnou cestu, utíkejte – kdo uteče, vyhraje,“ potvrzuje instruktor.

V případě, že na útěk není čas, je potřeba zamknout dveře učebny – pokud má učitel k dispozici klíč – a zabarikádovat vstup na sebe položenými lavicemi a židlemi.

„První žák zavírá dveře, to by měl udělat ten, co je nejblíž, logicky. Okamžitě šoupete ke dveřím lavice, přibíhají další žáci a dávají lavice na ně,“ dává Otipka dětem instrukce před scénkou, kterou si „zahrají“.

„A stihneme to všechno za 15 sekund! Kdo bude u dveří déle jak dvě sekundy, je mrtvý,“ nabádá je. Barikádování totiž musí podle odborníka proběhnout co nejrychleji a každé delší zdržování u dveří může být potenciálně nebezpečné.

Žáci by měli také zhasnout světlo ve třídě, stáhnout se od dveří a oken, schovat se do „mrtvého bodu“, kam na ně útočník nevidí a nedostřelí, ztišit mobilní telefony a volat policii.

„A být potichu jako myšky, jako by ve třídě nikdo nebyl. Zamknuté dveře útočníka nejspíš odradí, bude si myslet, že je místnost prázdná, a půjde dál,“ myslí si Otipka.

„Pokud nemáte kam utéct a nemáte se kam schovat, pak teprve přichází na řadu to, že bojujeme o život a zkusíme útok přežít,“ říká lektor s tím, že nemožné to není.

„Je to druhá situace, kterou cvičíme – na barikádování je pozdě a útočník vchází do třídy, je možná ozbrojený, možná i od krve a křičí: ‚Já vás zabiju.‘ Je tedy úplně jasné, co se děje. Co děti a učitel můžou udělat, je házet po něm věci, ať ho tím aspoň na chvíli ‚rozhodí‘,“ radí instruktor.

Několik cenných sekund, které tímto získají, můžou někteří využít k útěku a zavolání pomoci, jiní k tomu popadnout do rukou židli – nohami směrem ven od těla – nebo batoh – ideálně co nejvíc plný, ne prázdný.

Tyto předměty můžou použít jako štít například proti noži, kterým je chce útočník zranit. „Tento objekt dáváte mezi vás a mezi útočící zbraň, dobré je mít přitom propnuté ruce a přenést váhu dopředu,“ doporučuje instruktor.

„Takto odrazíme bezprostřední útok sečnou zbraní, případně pomůžeme někomu dalšímu, nohami židle ublížíme útočníkovi nebo ho židlí odstrčíme,“ popisuje, jak ji lze využít.

„Další nám přitom můžou přiběhnout na pomoc, chytnout útočníkovu ruku se zbraní – a to směrem nahoru ke stropu, aby zbraň neohrožovala ostatní. A další ho třeba chytnou zezadu za hlavu, stáhnou ho na zem a zalehnou ho,“ popisuje další ze scének, kterou si se žáky druhého stupně ve Zdiměřicích nacvičovali.

Na závěr si zkoušeli také vytrhnout útočníkovi střelnou zbraň z ruky, jak ale upozorňuje instruktor, je to úkol spíše pro dospělého. „Když ji drží, tak mu ji točíte proti palci a vytrhnete,“ popisuje, jak na to.

„Já chytnu tu zbraň, vy přiskočíte, pomůžete mi dát jeho ruku se zbraní nahoru, začnete řvát o pomoc, ostatní okolo taky pomáhají, a kdo se na to necítí, utíká ven ze třídy,“ znějí pokyny k závěrečné scénce, kterou si dnes zkoušejí.

Pod tlakem přibývajících vyhrocených situací ve školách začíná ministerstvo školství i vnitra zvažovat, že by se podobné výcviky na zvládání útoku agresora mohly stát v českých školních zařízeních povinnými, především pro učitele.

Řada škol také reviduje prvky, které přispívají k bezpečnosti v budově, jako je například uzamykatelnost každé třídy v průběhu vyučování či plně funkční školní rozhlas, jímž by se všem ohlásila přítomnost nebezpečného agresora.

Doplňují také výbavu pro tyto situace, pořizují třeba obranné spreje nebo zavádí SOS tlačítka napojená na policejní stanici. Třeba zlínská Univerzita Tomáše Bati (UTB) své přednáškové místnosti vybavila speciálními zarážkami do dveří. Patentovaný systém z USA použila jako první škola v Česku.

Bezpečnostní zábranu instalovala univerzita pilotně v posluchárně pro 160 lidí na fakultě aplikované informatiky na konci loňského roku. Od té doby rozšířilo vedení školy zábrany i do ostatních budov a fakult.

„V těchto třídách je spousta nábytku, který je přišroubovaný, a nelze se zabarikádovat improvizovaně. Proto jsme potřebovali najít řešení, které podpoří bezpečnost ve třídě,“ vysvětluje Novinkám manažer fyzické bezpečnosti UTB Lukáš Kotek.

Právě místnosti s největší koncentrací osob chrání malý vynález vyrobený ze speciálních odolných materiálů. Zábrana je uložena v krabičce vedle vchodu do třídy a jednoduchým pohybem se zasune do připravených zarážek na zemi a přímo v dveřích. Instalaci naší kameře předvedl Kotek ve třídě zlínské univerzity.

Největším problémem bylo podle vedení školy vyřešit náročné podmínky požární ochrany, ty zatím splňuje pouze toto zařízení z Ameriky. Univerzita za jeden kus zaplatila zhruba dva tisíce korun.

„Tohle zařízení doplnilo další z řady bezpečnostních prvků u nás na univerzitě. My se snažíme bezpečnost řešit komplexně a smysluplně. Máme vytvořený strategický plán rozvoje bezpečnosti, který je vypracován na několik let dopředu – a neustále ho analyzujeme a aktualizujeme,“ dodává Kotek.