Agresivita pacientů roste, říká sestra. Zdravotníci chodí na kurz sebeobrany

Nemocnice a záchranné složky evidují v posledních letech narůstající trend agresivního jednání pacientů. Jde o nadávky, nevybíravé chování, ale i fyzické útoky. Jsou za nimi vyhrocené emoce, alkohol či drogy nebo psychické poruchy.

Na začátku září například pacient v záchvatu vzteku zdemoloval toalety v pelhřimovské nemocnici. V březnu vyráželi strážníci na kardiologii pardubické nemocnice, kde muž nadával personálu a ničil vybavení na chodbě. Na konci minulého roku zase v kladenské nemocnici vyhrožoval muž použitím zbraně.

Některá zařízení proto posilují svá bezpečností opatření, nabírají více bezpečnostního personálu, na chodby instalují kamery, pořizují zdravotníkům do vyšetřoven krizová tlačítka nebo pro ně pořádají kurzy sebeobrany či bezpečnostní školení.

Taková mohou absolvovat nebo už v minulosti absolvovali třeba zaměstnanci nemocnic v Berouně, Ostravě či Havlíčkově Brodě.

Jako součást pracovních benefitů nabízejí preventivní bezpečnostní kurzy i v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze-Krči. Pořádají je od minulého roku pro menší skupinky lékařů, lékařek, sester a dalšího personálu.

„Chvíli trvalo, něž kurzy vešly v povědomí, teď je děláme dvakrát do měsíce a jsou vždy naplněné. Zpětnou vazbu máme veskrze dobrou,“ poznamenal lektor Oldřich Bohuněk.

„Jsem ráda, že se tyto kurzy dělají,“ řekla Novinkám jedna z účastnic Jana Mazánková. Přivedly ji na ně negativní zkušenosti s pacienty, které zažívá na svém oddělení, a ráda by na ně byla lépe připravená.

„Jsem staniční sestra na kardiologii a zažívám ty situace denně. Agresivita lidí skutečně stoupá, ať už vulgární, nebo fyzická,“ řekla Mazánková a zmínila situaci, kdy jeden ze zdejších pacientů hrozil sestrám i fyzickou likvidací a musela zasahovat ochranka nemocničního zařízení.

Sebeobranný workshop v IKEM je rozdělený na dvě části, začíná se tou teoretickou. „V ní se zaměřujeme na to, jak by člověk měl riziko hodnotit, jak by si ho měl všímat a jak by mu měl předcházet,“ uvedl lektor s tím, že nejlepší boj je ten, který nikdy nezačne.

„V praktické části, když už ten boj nastane a člověk musí do kontaktu, tak ho učíme, jak se k tomu správně postavit a jakým způsobem ochránit sám sebe a svůj život,“ popsal Bohuněk, sám zaměstnanec bezpečnostního oddělení nemocnice, který kurz vede spolu s kolegou Alešem Carminem.

Zdravotníky učí třeba, jak ve vyhrocené situaci nejen v nemocnici, ale i třeba běžně na ulici takzvaně nezamrznout, tedy „jen nestát a nečekat na ránu“.

„Stává se to docela často. My vám potřebujeme dostat do hlavy, abyste právě nezamrzli, abyste si všimli, když k vám někdo jde, a dokázali tu situaci vyhodnotit,“ vykládal Bohuněk v učebně svým posluchačům. „A když k vám agresor přichází, abyste buď utíkali pryč, nebo byli připravení na to, že se útočník nezastaví a vy se budete muset bránit,“ doplnil.

Možnosti sebeobrany si lékaři a sestry trénují prakticky – jak si bránit obličej, jaký mít správný postoj nebo jak agresora v krajním případě odstrčit či odkopnout. Roli figurantů, kteří představují agresivní pacienty, na sebe vzali lektoři.

Přednášející si s sebou přinesli také řadu pomůcek, především zbraně. „Nejsou to samozřejmě ostré zbraně, ale atrapy, umělé nože nebo pistole,“ ukazovali Bohuněk s Carminem.

Ač by podle bezpečnostních odborníků neměli lidé nosit do nemocnice vůbec žádné zbraně, občas se to děje.

„Poslední dobou jsou takovou standardní výbavou nože. My se snažíme těmto lidem vysvětlit, že třeba sestra nemůže vědět, jestli ten nůž nebude použitý proti ní. Je sice fajn, že ho má ten člověk na ochranu, ale on se na tu situaci nikdy nedívá z pohledu té sestry. Když jim to takto vysvětlíme, tak to většinou pochopí,“ uvedl ze své praxe Bohuněk.

Před nožem je podle lektorů nejlepší útěk. Když není možný, radí vzít do rukou jakoukoli věc, co je po ruce a může sloužit jako překážka a obrana. Může to být třeba židle nebo věšák. Pomoci může i obyčejná bunda, mikina či plášť.

„Jestli budete mít čas, zkuste si ruku aspoň trochu omotat třeba mikinou. Pořád je lepší jít proti noži s omotanou, aspoň trochu chráněnou rukou než bez ničeho,“ ukazují lektoři a v improvizované potyčce se jeden snaží ubránit druhému.

Na kurzu se zdravotníci také učí, jak konflikt, který začíná vulgaritami, utlumovat, aby nepřerostl ve fyzické napadení.

„My se snažíme sestřičkám a lékařům říkat, že mají tyto pacienty nějakým způsobem zklidnit. A potom jít na vyšetřovnu a zavolat nás, odbor bezpečnosti a krizového řízení, a tu situaci už potom řešíme my,“ říká odborník. V případě potřeby volají na pomoc i policii.

„Když máte před sebou agresivního pacienta, je velmi důležité, abyste to dokázali ustát a nenaskočili na jeho agresivní vlnu, nezačali si navzájem nadávat. Je potřeba s ním, byť je to těžké, komunikovat klidně, vykat mu a udržovat oční kontakt,“ radí Bohuněk účastníkům školení.

„Naučila jsem se tu především to, že pokud se rozhodnu bránit, tak ten úkon musím dokončit, nesmím zmrznout. Musím dát útočníkovi nebo agresorovi jasně najevo, že jsem připravená se bránit a že to se mnou nebude mít jednoduché,“ shrnula staniční sestra Mazánková, co si z kurzu odnáší.

Připravenost si mohla vyzkoušet s ostatními kolegy i při praktických scénkách - do učebny totiž několikrát bez předchozího varování vpadl ozbrojený útočník-figurant a všechny kolem ohrožoval.

A jak si s ním poradili? Napoprvé většina zúčastněných váhala, napodruhé už si byli v tom, co dělat, jistější.