Advokátka Slámová: Chci změnu, proto budu kandidovat na prezidentku

Dvacet let dělám s lidmi, slýchávám jejich příběhy. Co je trápí, čím se zabývají. V poslední době vidím u lidí jakousi rezignaci. Nevěří, že to s nimi politici myslí dobře. Lidé nemají motivaci, k volbám chodí jen proto, aby volili menší zlo. Říkají, že chtějí změnu, ale nevidí možnost. Myslím, že každý člověk musí začít sám u sebe, a já tu změnu chci také. Mohla jsem na všechno zapomenout a dál si dělat svou práci, nebo se o tu změnu pokusit sama. Chci pokračovat v tom, co dělám dvacet let. Nejen pomáhat lidem, ale ukázat jim, že mnoho věcí lze docílit dialogem. Dlouhou dobu jsou zde nesmiřitelné dva tábory, lidé jsou schopni se nenávidět i v rámci rodin. Já chci, a myslím, že tu schopnost mám, docílit toho, aby se lidé naučili tolerovat cizí názory.

Protože jim umím naslouchat. Moje největší pozitivum paradoxně je, že nejsem profesionálním politikem, ale setkala jsem se za svůj profesní život s tisícovkami lidí a vždy jsem s nimi uměla jednat. Mou velkou výhodou je, že mám právní vzdělání a v právu jsem praktik. Vidím oblasti, ve kterých je třeba udělat změny.

Prezident je především hlavou státu, reprezentant občanů. Musí hájit zájmy všech lidí včetně těch, kteří ho nevolili. Politici se většinou zaměřují jen na své voliče, vědí, na co budou slyšet. Proto se setkáváme s populistickými sliby. Vím, že prezident má v ČR velmi omezené pravomoci, ale umím vést dialog o tématech, která zajímají běžné občany. Lidé jsou profesionálními politiky dnes už unaveni.

Prezident musí vést lidi i k tomu, aby pochopili, že politika je služba lidem, ne prostředek k dosažení vlastních cílů nebo k prosazení zájmů mocenských skupin. Dnes mnozí politici už nedodržují zákony ani Ústavu. Co si obyčejný člověk řekne? Lidé jsou zklamáni z politiků a tím přestali mít motivaci pracovat sami na sobě. A takhle to nejde. Chci lidem ukázat, že dodržovat zákony se vyplatí.

To jsem musela říct ještě předtím, než se exprezident Klaus začal výrazně měnit k horšímu. Otupěl, zapomněl na to, jak žijí ostatní lidé. S Milošem Zemanem spokojená nejsem. V čele státu by neměl být člověk, který je absolutně odtržený od reality. Já si z Ústavy ČR trhací kalendář nikdy dělat nebudu.

Jsou dva způsoby podání kandidátní listiny. Buď ji podává občan, který připojí 50 tisíc podpisů, nebo kandidátní listinu podpoří deset senátorů či dvacet poslanců. Není to podpora od politické strany. Zatím není známý ani termín prezidentské volby, oficiální vyhlášení bude zhruba za rok, takže je brzy se rozhodovat, kterou cestou se člověk vydá. Mohu začít sbírat podpisy lidí, nevylučuji to. Nevylučuji ani tu druhou cestu, možná zkusím obě.

Nebudu kandidovat za žádnou stranu. Budu kandidovat jako nezávislý, nadstranický a nestranický kandidát.

Za svou profesní praxi jsem zastupovala více než 5000 klientů, z nichž zanedbatelná část se týkala tzv. kontroverzních případů. Každý advokát je povinen hájit klienta v souladu se zákony naší země a s etickým kodexem advokáta. Útoky na advokáta pro to, koho zastupuje, jsou nepřípustné, protože to zasahuje do samotné podstaty práce advokáta a s tím spojeného práva každého člověka na právní pomoc, které je součástí práva na spravedlivý proces a je součástí i právního státu. Advokát se zodpovídá jen a pouze svému klientovi. To, že zastupuji jakéhokoliv klienta, neznamená, že zastupuji jeho myšlenky, jeho skutky, ale jen a jen jeho osobu, která zrovna potřebuje právní pomoc. Zastupovala jsem jak členy takzvané extrémní pravice, tak takzvané extrémní levice, stejně jako příslušníky nejrůznějších menšin, rovněž i pachatele těch nejzávažnějších zločinů nebo oběti takových zločinů. Jsem připravená to vysvětlit, i když si myslím, že advokát nemá co vysvětlovat. Je to stejné, jako se ptát vězeňského lékaře, jak může operovat vraha.

O milost byl žádán již předchozí prezident Václav Klaus, domnívala jsem se, že Jiřímu Kajínkovi milost udělí on. Vzhledem k obsahu spisu a objemu práce, kterou jsem na případu udělala, jsem ráda, že nestráví zbytek života za mřížemi. Snažili jsme se o obnovení procesu několik let, řízení trvalo dlouhou dobu. Jsem ráda, že když nevyšla právní cesta, vyšla jiná cesta. Udělit milost je výsostným právem prezidenta a jsem ráda, že v tomto případě sdělil důvody udělení milosti. Tedy že v tomto případu existují takové pochybnosti, že se rozhodl ji udělit.

Mám tu výhodu, že bych nepotřebovala obrovský poradní orgán a jednotlivé případy bych si byla schopná posoudit sama. S ohledem na svou dlouholetou praxi bych tak mohla udělit milost i z jiných než humanitárních důvodů.

Tam bych byla zdrženlivější. Zastávám názor, že každý případ je nutné posuzovat individuálně. Nechci se dostat do stavu, kdy by se mohlo stát, že se na svobodu dostane někdo, kdo byl ve vězení v té chvíli třeba za méně závažný trestný čin a na svobodě by mohl spáchat něco mnohem závažnějšího. Nemyslím si, že bych zrovna oprávnění udělení amnestie chtěla využít.

Určitě bych v probíhající kampani advokátní činnost omezila. Nemůžu dělat kampaň a zároveň vykonávat advokátní praxi v té míře, v jaké ji vykonávám. Sázím na kontaktní kampaň, chci se setkávat s lidmi, nebudu jen tvář na billboardech.

Z ODS jsem vystoupila už před mnoha lety také proto, že jsem pochopila, že ve straně neprosadím, co chci. V politických stranách jsou nastaveny určité systémy, přes které „nejede vlak“. Intenzivně se věnuji oblasti ochrany zvířat a v rámci tehdejšího působení v ODS jsem chtěla toto téma prosazovat. Tehdy k tomu ale nebyla žádná politická vůle. Pochopila jsem, že jim jde jen o to, na čem si takzvaně nahoní hlasy. Na rovinu, z tehdejší ODS se stal mafiánský spolek. Bylo to pak vidět i na jistých kauzách, které vyplynuly. Byl tam jistý kmotrovský systém, který mi začal vadit, a byla jsem z toho znechucená. Nelíbilo se mi, kam se ta strana ubírá. Po několika letech zjistili, že jim téma ochrany zvířat nahání plusové body, a postavili si na tom kampaň. To, že nejsem závislá na žádném politickém subjektu, považuji za svou nesmírnou výhodu. Nepotřebuji nikomu podlézat.

Těchto termínů se trochu bojím, protože když někdo o sobě řekne, že je pravicový, spousta lidí si s tím spojí pravicový extremismus, s čímž já rozhodně nemám nic společného. Co je vůbec pravice, to záleží na výkladu. Někdo si pod tím představí SPD, někdo si pod tím představí ODS a TOP 09, někdo třeba Trikolóru. Za sebe jako občana mohu říci, že odmítám jakýkoliv extremismus a jako občan extremistické strany nevolím, ať již je to extrémní pravice, či levice. Jako občan ale zároveň musím říct, že žádná současná strana pro mě není ideální. Nevidím alternativu, jakou bych si přála, a nevidí ji spousta lidí.