Advokát o Istanbulské úmluvě: Jde o všechny oběti násilí. Tedy i o muže

Někteří poslanci a senátoři tvrdí, že Istanbulská úmluva nepřináší nic nového a je zbytečná. Je to podle vás pravda? Chrání český právní řád ženy dostatečně už nyní?

Z hlediska tvrdého práva a právních norem úmluva skutečně moc nového nepřináší. Druhá otázka je, jak tu máme nastavené celé prostředí. Selháváme v dostupnosti služeb, jako jsou azylové domy pro oběti domácího násilí nebo preventivní programy pro agresory.

Nemáme zařízení, kde se na jednom místě poskytují komplexní služby obětem sexuálního násilí, tedy centra, kde proběhne výslech policie a oběti tam dostanou právní a psychologickou pomoc, lékařské vyšetření a jsou jim odebrány vzorky, aniž by musely obcházet různá místa. V Česku nemáme takové centrum ani jedno, nyní se buduje první v Praze.

Nemáme zajištěné stabilní financování pro telefonické linky pomoci pro oběti ani služby pro oběti v regionech. Reálně dostupné jsou v rozumné míře jen v Praze a v Brně. Ale ve většině krajských a okresních měst adekvátní služby nemáte.

A to úmluva změní? Hovoří o tom, že by státy měly organizace, které pomáhají obětem násilí, podporovat. Ale neříká, jak konkrétně.

V případě ratifikace úmluvy je závazek státu tyto služby zajistit. Mezinárodní úmluvy většinou pracují s relativně obecnými závazky, jako je „přijetí nezbytných opatření“.

Nestanoví například přesný počet požadovaných zařízení. Je na státu, jak se k tomu postaví. Stát služby nemusí poskytovat přes neziskovky, může je zajistit sám. Stát toho však zpravidla není efektivně schopen a je pro něj výhodnější služby outsourcovat přes neziskovky, které mají odborníky i kapacity.

Stát může říct, že si služby nemůže dovolit a nechce je financovat. Ale druhá strana mince je, jestli víme, jak velké náklady pro rozpočet přináší domácí a jiné násilí.

Běžně s oběťmi pracuji. Oběti zneužívání v dětství či znásilnění nebo oběti domácího násilí jsou lidé, kteří vyžadují alespoň několik let psychoterapií, mají zhoršený zdravotní stav… Vyžadují zdravotní péči, vypadnou z pracovního procesu, pobírají dávky, neodvádějí daně. Někdy končí i se třetím stupněm invalidity. Můj odhad je, že když budeme investovat do prevence, mnohonásobně se to vrátí.

Podle některých senátorů je lež, že by ženy byly častějšími oběťmi domácího násilí. Týraní muži se to prý jen stydí přiznat.

Všechny dostupné statistiky říkají, že výrazná většina obětí domácího násilí jsou ženy. Souhlasil bych s tím, že procento mužských obětí bude větší, než kolik je zachyceno ve statistikách, ale je otázka o kolik. Ale není to nic, co by bylo relevantní z hlediska ratifikace úmluvy. Nevztahuje se jen na ženské oběti, ale na všechny oběti domácího násilí včetně mužů.

Vždyť úmluva skutečně hovoří takřka výhradně o ženách, koneckonců už ve svém názvu stojí Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Podle senátorů proto naopak diskriminuje muže.

Primárně o ženách úmluva hovoří kvůli statistice. Dostupná data ukazují, že většina obětí násilí jsou ženy. Kdyby se nám podařilo získat data, která by ukázala na větší počet mužských obětí, pak by to byl důvod změnit přístup. Taková data ale nemáme.

Jedním z přínosů Istanbulské úmluvy je, že zakotvuje sběr dat, aby byla srovnatelná napříč zeměmi. Pak bychom mohli říct, jak jsme na tom v zastoupení skupin, které jsou oběťmi domácího či sexuálního násilí, zároveň bychom mohli sledovat, jak fungují jednotlivá opatření. Českému státu se tato data zatím nechce sbírat.

Jak úmluva vznikla?

Máme řadu lidskoprávních úmluv, které jsou obecné a vztahují se na všechny lidi. Jak se zaváděly úmluvy do praxe, tak se zjistilo, že jsou některé skupiny obyvatel, pro které je naplňování lidských práv náročnější. Čelí specifickým překážkám. Například osoby se zdravotním postižením nebo děti.

Proto se pro ně přijaly spe­ciální úmluvy, které jim mají pomoci dosahovat základních lidských práv. V minulosti jsme ratifikovali třeba Úmluvu o právech dítěte, nyní máme na stole Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám.

A neměli bychom tedy mít ještě zvlášť úmluvu pro muže, aby se nemuseli podle senátorů cítit diskriminováni?

Dávalo by to smysl v případě, že bychom identifikovali, že jsou muži nějakým způsobem znevýhodněni a kvůli tomu nejsou schopni dosahovat svých základních lidských práv. Pokud mají senátoři data, jak jsou muži znevýhodněni, pak je zde prostor pro jejich iniciativu. Data, která máme, ale naopak ukazují, že nastavení právního systému je výrazně vychýleno ve prospěch mužů.

Chrání úmluva i ty, kteří se neidentifikují jako muži či ženy? Nebo homosexuály?

Úmluva je pokrývá tím, že pracuje s termínem „gender“ jako se společensky ustavenou rolí. To je také jedna z věcí, kterou kritici úmluvě vyčítají. Ale jedním z důvodů pro použití tohoto slova je, aby z ochranné sítě nevypadli lidé, kteří nezapadají do binárních kategorií.

Úmluva uznává právo každého na život prostý násilí, bez ohledu na sexuální orientaci, pohlaví nebo gender.

Bude se díky úmluvě pohlížet i u soudů na násilí na ženách nebo LGBT+ jinak?

Že je někdo příslušníkem nějaké skupiny, by nemělo ospravedlňovat násilí vůči němu. To už je v našem právním řádu zakotveno. Pak je otázka, jak se příslušnost k nějaké skupině promítá do praxe. Policisté, státní zástupci i soudci jsou běžní zástupci společnosti, ve které žijeme. Když máte ve společnosti lidi, kteří neberou vážně problémy určité skupiny nebo nerozumí jejich utrpení, tak se to projeví i u soudu či policie.

Istanbulská úmluva klade důraz na vzdělávání. Česko by se zavázalo dělat osvětu v otázkách, které se týkají násilí, aby policisté, státní zástupci i soudci byli schopni lépe rozhodovat.

Jaké pravomoci má expertní skupina Grevio, která má na dodržování úmluvy v jednotlivých zemích dohlížet?

Expertní skupina už pár let funguje a napsala řadu zpráv. Ustavení skupiny expertů je standardní mechanismus pro kontrolu mezinárodních úmluv. Takových skupin je hodně a normálně do České republiky jezdí a vyhotovují o ní zprávy. Výstupem práce těchto skupin jsou totiž zprávy a doporučení. To je všechno.

Je na té konkrétní zemi, jak na ně reaguje. Jestli si doporučení vezme za svá, nebo se pustí do diskuse a vysvětlí, jaké má důvody, aby postupovala jinak. Skupina expertů nemůže nikomu nic diktovat.

Objevily se úvahy, že se Grevio nebude líbit český zvyk chodit na Velikonoce s pomlázkou…

Ratifikovali jsme řadu dalších úmluv, které by podle této logiky měly na pomlázku také dopadat, ale nikdo nám ji zatím nechtěl zakázat. V zahraničních médiích se občas objeví zmínka o této zvláštní české tradici, ale tím to končí. Jiná věc je, když se někteří chlapi na Velikonoce opijí a pak bijí ženy. Takové jednání trestá i současné české právo a není možné ho omluvit žádnou tradicí.