Článek
Tehdy šestadvacetiletá soudkyně totiž poslala na několik měsíců do vězení hospodského pouze za to, že narušoval ustavující schůzi občanského výboru a nadával přítomným členům KSČ. O jedenáct let později Jana Čermáka, který zemřel v roce 1987, stejný soud plně rehabilitoval a rozsudek zrušil.
Tlak okolností
O co šlo v na první pohled banálním případu, který skončil tak exemplárním potrestáním?
Podle 25 let starého rozsudku, který má Právo k dispozici, Čermák jako vedoucí restaurace Jalta v Plzni na Slovanech nejprve za dveřmi nesrozumitelnými výkřiky narušoval jednání občanského výboru. Po volbě funkcionářů vešel do místnosti, kde prohlásil, že není zvědavý na komunistické šplechty, a vykázal přítomné členy a funkcionáře občanského výboru z restaurace ven. U soudu se hájil mimo jiné tím, že mu "komunistický dýchánek", který v restauraci znemožnil normální provoz, kazí tržby.
Za výtržnictví a hanobení národa, rasy a přesvědčení jej Formánková odsoudila na 10 měsíců nepodmíněně. Krajský soud v odvolání trest snížil o čtyři měsíce. V přezkumném řízení v roce 1991 plzeňský soud konstatoval, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody bylo v rozporu se zákonným účelem tohoto trestu s tím, že soud zřejmě tehdy rozhodoval pod tlakem vnějších okolností. Podle názoru soudce z přezkumného řízení nebyla naplněna ani skutková podstata trestného činu hanobení národa, rasy a přesvědčení.
Půl roku na Borech
Vdova po odsouzeném Janu Čermákovi řekla, že v soudní síni prožila nejhorší okamžiky svého života. "Dodnes nevím, kdo se zasadil o to, aby manžel dostal tak tvrdý trest. Když se to stalo, známí mi říkali, že za takovou prkotinu se nezavírá. Pak ho přivedli v poutech jako vraha a půl roku si odseděl na Borech," vzpomínala Emilie Čermáková. Táhlo se to pak s námi pořád. "Manžela vyhodili z práce a měl problém si najít jinou, která by odpovídala jeho vzdělání a schopnostem. Pak k nám domů pořád lezli policajti kontrolovat ho jako bůhvíjakého zločince. Přes všechny možné známosti jsem tlačila, aby mi holku nevyhodili ze školy. V práci se na mě chodili koukat jako na nějakého exota, protože jsme dělali ve stejném podniku. Někteří kolegové mě dokonce přemlouvali, abych se rozvedla, že s takovým člověkem nemám už žádnou budoucnost," pokračovala žena.
"To, co jsem všechno musela prožít, bych klidně řekla soudkyni do očí. Přijde mi to nemorální, aby ji prezident navrhl na ústavní soudkyni," dodala jedním dechem Emilie Čermáková.
Nikdo si nestěžoval
Formánková na svém rozhodnutí nevidí nic špatného. "V roce 1990, kdy jsem byla pověřena řízením plzeňského soudu před jmenováním do funkce předsedkyně, jsem požádala představitele Konfederace politických vězňů o přezkoumání své činnosti za období totality včetně tohoto trestního spisu. Teprve po jejich velmi pozitivním vyjádření, že bych se měla stát předsedkyní okresního soudu, jsem tuto kandidaturu přijala. Zcela bez problému jsem prošla i obdobím, kdy měli občané a instituce možnost se ke každému soudci vyjádřit, pokud se jim na jeho práci v minulosti něco nelíbilo," prohlásila Formánková.
Podle dřívějšího vyjádření hradního mluvčího Petra Hájka pro ČTK je prezident přesvědčen, že její rozsáhlá zkušenost s prací obecných soudů bude pro Ústavní soud přínosem. Již několikrát se stalo, že senátoři prezidentovy kandidáty do Ústavního soudu odmítli. Naposledy zamítli nominaci státní zástupkyně Jaroslavy Novotné kvůli jejímu dvanáctiletému členství v KSČ. V Ústavním soudu zbývá ještě obsadit dvě místa. Senát už Klausovi odmítl šest ze 17 předložených kandidátů.