A pak přišel srpen… Okupace 1968 v obecních kronikách

Třebechovice pod Orebem: Pravděpodobně málokdo z našich občanů, kteří poslouchali po poledni 1. ledna novoroční projev bývalého presidenta republiky Antonína Novotného, přikládal nějakou větší váhu závěrečným slovům jeho projevu, že rok 1968 bude rokem, jehož výsledky ovlivní další vývoj republiky, že bude rokem významných politických událostí.

Rokycany: Lednové zasedání ústředního výboru KSČ bylo opravdu mohutným hlasem, který rozezvučel všechny zvony lidských srdcí. Vlna demokracie byla tak mocná, že smetla všechny, kteří bránili zdravému růstu našeho národa. Někteří si dobrovolně vzali život. Došlo k mohutným změnám. Do čela se postavili Alexander Dubček, Smrkovský, Císař, Pavel Kohout... Po dlouhé době se hovořilo o svobodě slova. Ostře byli kritizováni ti, kteří zatáhli republiku tam, kde byla až do konce roku 1967.

Šternberk: Polednová politika obrozeného socializmu s lidskou tváří nalezla u našich občanů všech vrstev plný ohlas. Nejen politické, ale i společenské organizace, naše závody, ústavy a školy přihlašovaly se manifestačně k progresivnímu programu naší strany a vlády a jejich představitelů, se souhlasem byl přijat i akční program strany a začínal se také uskutečňovat s nebývalým porozuměním nejen příslušníků strany, ale i všeho obyvatelstva města, přestože to vyžadovalo značné vypětí jejich sil.

Malšova Lhota: Dne 30. března byl zvolen presidentem republiky generál Ludvík Svoboda. Tento den byl pro národy Čechů a Slováků šťastný, protože do čela státu byl postaven občan čestný a oběma národy milovaný. Celá vláda se rozhodla odstoupiti a dosavadní předseda Lenárt oznámil demisi vlády presidentovi. Ten ji přijal a pověřil ing. Černíka, aby sestavil vládu novou. Tato vláda chtěla budovat socialismus podle zásad demokracie. Národní shromáždění schválilo zákon o svobodě tisku a slova. Naše sdělovací prostředky ihned využily zákona a začaly dle něho pracovat. V některých případech však začaly napadat veřejné činitele a Sovětský svaz.

Třebechovice pod Orebem: Počínající letní měsíce jako jiná léta odvádějí lidi na dovolené, letos i dost do zahraničí. Po několika měsících naplněných vzrušujícími událostmi lidé touží po klidu. Počátkem srpna rada Měst. NV v době jednání v Čierné nad Tisou tlumočila telegramem svůj souhlasný postoj s jednáním ÚV KSČ. Prakticky projevila souhlas s tehdejším děním i tím, že poukázala 3000 Kčs a 2000 holandských zlatých z podílu výdělku třebechovického betléma na Fond republiky. O svém rozhodnutí informovala veřejnost a vyzvala všechny občany k následování. A přišla středa 21. srpna 1968.

Rokycany: V týdnu od 12. do 18. srpna byla v kinu přehlídka filmů k oslavě 70. výročí čsl. kinematografie. A pak přišel srpen.

Cheb: Již 20. srpna kolem 22. hodiny přijížděli na hraniční přechod z Německé demokratické republiky ve Vojtanově naši turisté a sdělovali, že od Plavna až po Brambach se přesunují obrněná vozidla a tanky směrem do ČSSR. Další československá vozidla s našimi turisty podávala hromadná sdělení o pohybu vojsk k hranicím. Po 23.30 hod. bylo již v blízkosti hranic slyšet hukot těžkých motorů. Na příjezdové silnici směrem k našim hranicím se objevilo množství světel. Zprvu vznikla domněnka, že se jedná o další spojenecká vojenská cvičení. Mezitím ale vojska překročila hranici výsostného území naší republiky. Z Vojtanova bylo dáno poslední hlášení do Chebu a do Prahy. Rachot motorů ohlušil v tom okamžiku vše v malé obci Vojtanově, kde byli všichni ihned vzhůru a pozorovali, co se děje na silnici vedoucí do Františkových Lázní a do Chebu. Z prvých vozidel vystoupili na silničním přechodu vojáci s namířenými zbraněmi. Obsadili budovu a nařizují, aby se netelefonovalo. Nyní bylo rozeznat, že se jedná o sovětské vojáky. Během dalších hodin mají pouze jednu odpověď: „Eto prikaz.“

Vlčnov: Okupační jednotky projížděly ve středu 21. srpna v noci v 23.30 h. po státní silnici Uherským Brodem ve směru od Bánova. Byly to kolony tanků a motorových vozidel. Za tiché letní noci poslouchali jsme se zatajeným dechem po 20 minut hrčení tanků o dlažební kostky, než tyto dunivé hlasy zanikly směrem k Uherskému Hradišti.

Třebechovice pod Orebem: Od časných ranních hodin neslo se od úst k ústům prvních chodců na ulici: „Jsme obsazeni…“ Nečekanou skutečnost potvrzovala zapínaná rádia a televize. Nervozita se stupňuje, hrdlo se stahuje, oko se zalévá slzou, když o půl osmé zaznívá z rádia státní hymna doprovázená slyšitelnou střelbou. Nepochopitelné – lidé jsou šokovaní. Co se vlastně stalo?

Chlumec nad Cidlinou: V časných ranních hodinách 21. srpna 1968 se dozvědělo naše obyvatelstvo, že naši Československou socialistickou republiku obsazují spojenecké armády pěti států Varšavské smlouvy. Nastalo velké vzrušení nad tím, co nikdo ze strany přátel nečekal. Ve směru od Nového Bydžova přijíždějí první tankové jednotky polské armády v 10.32 hod. dopoledne. Průjezd armád přes město pokračoval ve směru Olešnice, Levín na Týnec nad Labem. Někteří naši občané volali na polské vojáky, co u nás chtějí, když je nikdo nezval ani nevolal. Dostalo se jim odpovědi, že prý je u nás kontrarevoluce a že prý nám přišli na pomoc.

Cheb: Na dotazy dostalo se jen kusých odpovědí, že je v ČSSR kontrarevoluce a jsou zde v civilních šatech přestrojení členové západoněmeckého Bundeswehru. Ruší se milice, studenti vytloukají okna a čsl. vláda pozvala spojenecká vojska na pomoc.

Malšova Lhota: Podle prohlášení pěti socialistických států měla tato akce zajistit klidné budování socialismu v naší republice a potlačit kontrarevoluci. Lid naší republiky, a to i naší vesnice, tato událost překvapila a nemohl ji pochopit. Velmi těžko jsme se s tímto smiřovali, a dokonce tuto akci lidé nazývali okupací.

Po tomto zákroku občané stáli pevně za soudruhem presidentem Ludvíkem Svobodou, ing. Černíkem, soudruhem Smrkovským a prvním tajemníkem KSČ soudruhem Dubčekem a svoji oddanost potvrdili 22. 8., kdy 324 občanů naší obce během 2 hodin podepsalo rezoluci podporující jejich jednání.

Rokycany: V půl 11 vkročily okupační jednotky do našeho města. Projížděly ulicemi města. Všude byli naši občané. Mnohým tekly po tvářích slzy. V 8 hodin ráno promluvil v rozhlasu po drátě soudruh předseda Měst. NV Václav Titl: „Městský národní výbor v Rokycanech v současné době plně uznává presidenta republiky L. Svobodu a naši legální vládu vedenou soudruhem Černíkem. Proto vyzývám všechny naše občany, aby zachovali klid, aby i v současné době se chovali uvážlivě v situaci, která nastává, a nedali se strhnout k nepředloženým činům, které by měly nedozírné následky.“

Příbor: Když kronikář přišel toho dne na náměstí, stály tam tanky sovětské armády, na náměstí hloučky obyvatelstva v rušném hovoru o tom, co se stalo, proč se tak stalo a co to má znamenat do budoucna. Nepřátelské živly socialismu a našeho přátelství se sovětským sousedem využívaly tohoto občasného údivu z neinformovanosti a štvaly v úmyslu odvrátit nás od našich spojenců a připravovat půdu k návratu předmnichovské republiky. Občané v převážné většině nepopřávali sluchu těmto hlasům a zachovávali naprostý klid a rozvahu.

Třebechovice pod Orebem: Lidé sice nastoupili do práce, ale nikdo nebyl schopen pracovat. Od sedmi hodin tvoří se před prodejnami potravin fronty. Lidé horečně nakupují. Ne však dlouho. Rada Východočeského KNV zavádí s okamžitou platností takzvaný prodej „do jedné ruky“, což znamenalo, že bylo možno jednotlivci koupit 2 kg mouky, půl kg rýže, 1 kg cukru, 1 kg uzenin, půl kg sádla, čtvrt kg másla atd. I po textilu byla sháňka. V jednom dni byly vykoupeny lůžkoviny, v oděvech se prodalo vše, co v jiný čas bylo neprodejné. Všude však byla kázeň. Lidé byli ustaraní, bez úsměvů. Ve frontách transistorová rádia, to bylo jediné, co rozráželo tíživé ticho a přinášelo čerstvé zprávy. Jinak byl ve městě klid, neboť žádné vojsko do města nevstoupilo.

Chlumec nad Cidlinou: Dne 22. srpna byl zrána poměrný klid, jen ojedinělé průjezdy cizích armád. Na různých veřejných budovách a závodech se objevily černé prapory a státní vlajky na půl žerdi. Domy byly popsány nápisy, podobně také výkladní skříně u okresního domu směrem k náměstí i k nádraží. Na křižovatce byl na obraze znázorněn ruský voják s ruským nápisem „Jděte domů“, šipka ukazovala směr Moskva.

Rokycany: Přes noc z 21. na 22. srpna byla z našeho náměstí odstraněna socha rudoarmějce. Do rána byly výkladní skříně a vozovka náměstí popsány hesly. Ve 12 hodin byla zvukem sirén zahájena jednohodinová stávka na znamení protestu proti okupaci, na podporu naší vlády a prohlášení ústředního výboru KSČ.

Večer se shromáždili občané města na náměstí, kde očekávali příchod velitele okupační armády v Rokycanech. Nepřijel. Sovětské tanky projíždějící městem uvítali občané mlčením a otočenými zády.

Horažďovice: Státní orgány nabádaly ke klidu a pořádku, nabádaly sledovat legální vysílání našeho rozhlasu, řídit se pokyny, neprovokovat a nedělat nic, co by vedlo k násilí, v provozovnách pohostinství prodávat alkoholické nápoje jen v omezeném množství.

Vlčnov: Neviděl jsem ani jediné osoby, která by projíždějící vojsko nějak zdravila nebo vítala. Vlčnovem projížděla první menší motorizovaná skupina ve čtvrtek 22. srpna kol 21. hodiny ve směru od Dolního Němčí na Veletiny. Hledala na horním konci orientační tabule, které Vlčnované odstranili. Lidé říkali, že okupační jednotky dostávají úmyslně od našich občanů chybné orientační informace, aby si cestování pomátly.

Na vývěsní tabuli jsme viděli rusky: „Jděte domů“, na skleněných tabulích samoobsluhy Jednoty pod mateřskou školou česky na skle: „Za dvacet let spolupráce – odměna okupace“. V Rybářích při hlavní silnici vyjádřil autor svůj nesouhlas s okupací českým veršem na silnici: „Co Čech, to muzikant, co Rus, to okupant.“

Třebechovice pod Orebem: „Zaměstnanci závodu Ant. Zápotockého v Třebechovicích, vědomi si vzniklé situace, stojí plně s důvěrou za vedením KSČ vedeným s. Dubčekem, presidentem republiky L. Svobodou a legální naší zvolenou vládou. Současně žádáme odchod okupačních vojsk z naší republiky, neb toto pokládáme za porušení svrchovanosti naší socialistické republiky. Podepsaní všichni zaměstnanci závodu ZAZ Třebechovice.“

Malý klouček, snad žáček první třídy, seděl na římse výkladu prodejny Zelenina, v náručí balík Pochodně a s vážnou tváří rozdával časopis mimojdoucím. Jiné skupiny mládeže projížděly na kolách městem a rozdávaly letáky.

Rokycany: 24. srpna ve 3 hodiny ráno přijely na náměstí tanky okupantů a s nimi přijel i velitel. Se samopaly přišli vojáci k radnici a domáhali se vstupu do budovy. Telefonem byli přivoláni funkcionáři a po hodině byla budova otevřena. Velitel opět vyhrožoval, že ve městě je kontrarevoluce. Ráno se probudilo v ulicích s odstraněnými směrovkami, tabulkami a nápisy. Odpoledne kolem třetí hodiny přijel znovu velitel a žádal přidělení místností ve městě. Nepochodil, naopak byl upozorněn, že v noci rušili klid města a tím porušili příkaz vrchního velitele.

Vlčnov: Naposled jela Vlčnovem větší automobilová kolona cizího vojska v sobotu 28. září ve směru od Veletin.

Příbor: Sovětští důstojníci denně docházeli do úřadovny měst. národního výboru, aby zjišťovali „kontrarevoluce“, které na radnici nikde nebylo a snad ani v našem kraji, která by byla tak mocná, aby mohla způsobit zvrat ke kapitalismu, neboť naši pracující jistě by se nevzdali výhod socialismu!

Horažďovice: Měnily se směrovky na silnicích, zamazávaly se názvy ulic, psala se na náměstích různá hesla, v nichž se odrážel nesouhlas občanů s tímto postupem. Brzy to všechno zase bylo uvedeno do pořádku a také nakupovací horečka polevila.

Šternberk:  Z našich ulic, výloh, zdí postupně mizely plakáty a nápisy o okupantech a každý se snažil jít po své každodenní práci, jak to žádali naši představitelé strany a vlády v čele s presidentem Svobodou.

Cheb: Jako všude v československé republice bylo i v našem městě naléháno na odstranění všech hesel a nápisů z 21. srpna 1968. V Chebu byla hesla odstraněna během 24 hodin. Tento kategorický požadavek byl vydán velitelstvím vojsk Varšavské smlouvy.

Třebechovice pod Orebem: Nastal podzim a s ním běžné starosti lidí na zimu – brambory a uhlí. Zájem lidí se přesouval od politiky na tyto hmotné zájmy každé rodiny. Nejistota, jaké důsledky budou mít srpnové události, trvala však dál – až do konce roku. Jen listopadová resoluce ÚV KSČ do jisté míry usměrnila vedení nižších orgánů stranických i veřejné správy v zájmu normalisace poměrů.

Horažďovice: Jak v krátkosti potom naše delegace jela do Moskvy, jaký výsledek to mělo pro náš stát a co vše potom následovalo, vymyká se již rámci této kroniky; je a bude v dějinách naší vlasti dostatečně známo.

Svobodné Dvory: Význam roku 1968 spočívá v tom, že sovětská armáda podruhé zachraňuje naši vlast. Ve smyslu Varšavské smlouvy spojenecká vojska v srpnu dočasně obsadila naši ČSSR. Náš lid ocenil internacionální pomoc Sovětského svazu a států socialistické soustavy.

Blatnička: Touto okupací byl na našem národě spáchán jeden z nejpodlejších činů „našich přátel“. Tato okupace je přirovnávána k okupaci hitlerovským Německem. Její zhodnocení provedou dějiny.