Článek
„Já vás tady jako předseda JZD zdravím, vy jste dorazili na brigádu?“ vtipkoval moderátor při zahájení akce v areálu někdejšího zemědělského družstva v Hošticích u Volyně. Dorazilo do něj v průběhu dne přes pět tisíc návštěvníků.
„Je to úžasný pocit. Přitom to už je normálně film pro pamětníky,“ smál se režisér filmu. „A podívejte se, čtyřicet let uběhlo a tady je narváno, je to tady jako na Woodstocku. Máme o to větší radost, že ten film lidi pořád oslovuje a že je těší,“ řekl novinářům Zdeněk Troška.
Soudruzi z Ústředního výboru filmových pracovníků, kteří jeho film v 80. letech schvalovali, z něj ale tak nadšení nebyli. „To si nedovedete představit, co to bylo za hrůzu. Ti do mě šili, řekli mi, že to je vulgární film, že jsem urazil socialistický dnešek a socialistickou vesnici a že by měl být zakázán,“ vzpomínal autor s tím, že měl dokonce dostat pětiletý zákaz práce u filmu.
OHLÉDNUTÍ: Novinky zpovídaly Mortensena, Brühla, Owena, Trojana, Vetchého, Janžurovou i Bartošku
„Nakonec se ale rozhodlo, že bude jenom střihově upraven. Ve filmu chybí devět minut,“ dodal. Kvůli nuceně vystřiženým scénám - mluvilo se v nich například o tom, že Šimon Plánička je špion a diverzant - tak vnímá své dílo jako okleštěné, a nemá ho proto dnes moc rád. Další dva díly už mu dělaly větší radost.
„A ten film nikdy neměl oficiální premiéru, šel ‚na tajňačku‘ jen do jednoho kina v Praze,“ vyprávěl dál. Režim si větší propagaci a rozšíření do dalších kin nepřál. Komedie si ale přece jen cestu k divákům našla, v někdejším kině U Hradeb se tehdy promítala půl roku v kuse a viděly ji přes tři miliony lidí. A opožděnou „oficiální“ premiéru si odbyla až na této červencové akci v Hošticích.
Komedie století?
„To už je klasika, která se nikdy na televizních obrazovkách neomrzí,“ nechal se slyšet jeden z návštěvníků festivalu, Petr z Unhoště u Kladna. „Myslím, že je to nejlepší komedie minulého století, lepší než S tebou mě baví svět,“ dodal jeho kamarád Martin z Havlíčkova Brodu.
„Můžu říct asi za všechny Slováky, že celá trilogie je u nás snad oblíbenější než u samotných Čechů a Moraváků, milujeme ji,“ tvrdil zase František. „Baví nás to, co se na té vesnici odehrává, na Slovensku to možná není takové vesnické, ale umíme se v tom představit,“ přiblížil s úsměvem.
Do Hoštic jezdí i s dalšími fanoušky pravidelně už pátým rokem a letos se jich sem na výročí vydalo vlakem z Bratislavy hned sto padesát. A dokonce se stejnými tematickými tričky vyrobenými speciálně pro tento den.
Od komparzu k hlavní roli
Na natáčení snímku rád vzpomíná herec Pavel Kikinčuk, filmový Šimon Plánička. „Byl to můj první celovečerní film a bylo to hned po škole, studoval jsem Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Zdeněk si mě vybral do tohoto filmu a vůbec jsem netušil, že to bude mít takový úspěch,“ přiznal dnes čtyřiašedesátiletý herec.
„Tady (Hoštice) to je kus mého života, který mě, marná sláva, ovlivnil maximálním způsobem,“ přiznal Broněk Černý alias Venca Konopník. Než si ho Troška vybral do hlavní role, s herectvím neměl žádnou zkušenost a původně měl dělat jen komparz.
Černý pochází z nedalekých Strakonic a všichni ho tu dodnes díky trilogii poznávají. „Kamkoli vlezu já, tam za mnou jde ten ňouma v helmě, opírá se někde o motorku, a 28. září (na Václava) mi vždycky někdo přeje ke svátku. A z toho už asi nevystoupím do smrti smrťoucí,“ poznamenal.
Zemřela Alena Karešová z filmu Slunce, seno, jahody
Ve filmu se podobných neherců objevila celá řada, mnoho z nich pocházelo přímo z Hoštic, kde se Troška narodil. Třeba Miloslava Ratajová. „Se Zdeňkem jsem spolužačka od první třídy, bydlel vedle mě, každou chvíli k nám chodil,“ přiblížila jejich vztah. Dřív si prý myslela, že bude z jejího spolužáka třeba doktor, jakmile si prý ale zkusil režii, nechtěl už dělat nic jiného.
„Já jsem hrála v prvním díle postavu Vachoutové, když Jiřina Jirásková zpívala, já jsem zařvala: Paní učitelka zpívá, držte huby!“ představila svoji postavu. Kdyby se točil další, čtvrtý díl, do natáčení by šla znovu. „Určitě bych nějakou roli vzala, jsem v důchodu, teď bych tam lítala jako tehdy ty babky,“ smála se.
Nejstarším obsazeným, který se na zdejším festivalu ukázal, byl pravděpodobně Miroslav Lukeš ze Strakonic. Dnes je mu 93 let a setkání s režisérem v Hošticích si nechtěl nechat ujít.
Vyhrával v kapele v hoštické hospodě, když si do ní přišly hlavní postavy zatancovat. „On (Troška) dělal režiséra, já jsem dělal muziku, dozvěděl jsem se o natáčení, tak jsem sehnal osm muzikantů a hráli jsme. Nic jsem si z toho tehdy nedělal, dělal jsem, co mi řekl, ale teď na to vzpomínám dobře,“ prozradil.
Šest zajímavostí o filmu:
- Film Slunce, seno, jahody vznikl v podstatě náhodou. Na schůzi v Barrandovských ateliérech pronesl Troška námitku, proč dovážíme italské komedie, když si je můžeme natočit sami. Tehdejší ředitel mu odpověděl, ať si tedy nějakou komedii natočí.
- Filmové situace nemusel nijak vymýšlet, vycházely z jeho života a dění, které v Hošticích zažíval on a jeho rodina. Jeho maminka po přečtení scénáře spráskla ruce a prohlásila: „No, taky jsi tam nemusel o nás všechno psát.“
- Ve scéně, kdy stará matka Škopkové odjíždí na své posteli z dvorku na náves, byl ve skutečnosti pod peřinou muž, celou postel řídil a přibržďoval.
- Vedení tehdejších Československých drah zaslalo filmovým ateliérům stížnost, ve které stálo, že nikde v zemi nejezdí vlak, ve kterém by cestující byli nuceni si přesednout, aby se nepřevrátil, jak bylo vidět v jedné z úvodních scén na kolejích.
- Filmové drbny a babky, skutečné hoštické důchodkyně, dostávaly za natáčecí den honorář 120 Kčs. Tehdejší důchod byl přitom zhruba 380 Kč.
- Filmový pes Pinďa byl skutečným psem Heleny Růžičkové. Jmenoval se však Fredy.