Urážky od dospělých dětí a jak se s nimi popasovat

Přechod do dospělosti může být náročný, zejména pro jedince, kteří se potýkají s finančními potížemi, osobními neúspěchy nebo problémy se zdravím. V těchto turbulentních časech mohou i jinak pohodoví mladí dospělí hrotit konflikty s rodiči a říkat jim zraňující a neuctivé věci.

Jako rodič je třeba si uvědomit, že je vždy lepší řešit podobné konverzační neshody s klidem a vyrovnaností. Server Psychology Today přinesl několik věcí, se kterými dospělé děti „často vyrukují“, a také způsoby, jak se s nimi popasovat.

Sedmadvacetiletá Francell bojuje s tím, že si nemůže najít stabilní práci, ve které by byla opravdu šťastná. Ve chvílích vzteku tak na svou matku Mariu nejednou vyhrkla, že ji „nechápe a nerozumí, čím si prochází“.

Podobný typ útoku zažívají mnozí rodiče - někteří tomu opravdu možná nerozumějí, jiní ale možná procházeli v podobném věku tím samým.

Jak na to reagovat: „Možná úplně nerozumím tomu, čím si procházíš a co prožíváš, ale chci tě pochopit a podpořit. Můžeme si promluvit o tom, co se děje?“ nabízí možnou variantu, jak se nesnížit k hádce, psycholog Jeffrey Bernstein.

Každý člověk se s životními neúspěchy vyrovnává jinak. Někdo raději mlčí a stahuje se do sebe, řada dalších lidí naopak vybouchne a útočí na všechny kolem, i když nemají s jejich problémy nic společného. Často pak nejen mladí dospělí „zaútočí“ větou typu „přestaň mi řídit/organizovat/kritizovat můj život“ na své rodiče, kteří se jen snaží pomoci.

Jak na to reagovat: Jako rodič můžete odpovědět něco ve smyslu „omlouvám se, jestli máš pocit, že tě kritizuju, stěžuju si atd. Chci ti jenom pomoct, protože mi na tobě záleží“, dává příklad odborník.

Všichni víme, že i sebelepší dobře míněná pomoc se může zvrtnout. Stačí malé nedorozumění a problém je na světě. Pak je poměrně jednoduché dočkat se i od dospělého potomka výtky typu „nemůžu uvěřit, že jsi to udělal/a…“ Podobné to například bylo v případě devětadvacetileté Elise, která bojovala s dluhy. Nabídka finanční pomoci od její matky ovšem ztroskotala kvůli špatné komunikaci.

Jak na to reagovat: „Omlouvám se, jestli ti moje činy ztížily situaci. Zkusíme se na to znovu podívat a vyřešit to,“ nabízí možnost řešení Bernstein.

Když věci nejdou podle představ, cítí se nejeden člověk mnohdy nepochopen. To se pak odráží i na výtkách typu „nikdy neposloucháš, co ti chci říct“.

Jak na to reagovat: „I v tomto případě lze reagovat v klidu, i když věřím, že stejně jako u dalších výtek se rodič bude cítit velmi sklesle, uražen nebo zrazen. I tady platí, že je potřeba nabídnout hlavně pomoc a čas, kdy se vše uklidní, samozřejmě až bude potomek připraven o věci mluvit,“ popisuje odborník.

Jakmile se mladý člověk v životě setká s prvními velkými neúspěchy, cítí se zrazen natolik, že viní okolí z nedostatečné podpory. I toto je velmi zraňující, protože téměř každý rodič tu je pro své dítě a snaží se ho podporovat.

Jak to řešit: „Velmi mě mrzí, že si myslíš, že jsem tu pro tebe nebyl/a. Chci tu pro tebe vždy být a být ti oporou. Probereme spolu, co potřebuješ a jak ti mohu pomoci,“ nasvětluje odborník reakci na další nepříjemnou výtku.